středa 18. listopadu 2020

Tichá hrůza

Tyto krásně strašidelné až hororové povídky jsem četla kdysi před lety (knihu vypůjčenou) a později se mi povedlo uloupit ji v antikvariátu. Tedy uloupit, ve smyslu koupit.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Roky byla na čestném místě v knihovně, a nedávno jsem hledala jednu povídku, takže jsem po ní sáhla a když už jsem ji měla v ruce, znovu jsem otevřela a zkusila vzít komplet všechny povídky, jednu po druhé. Několik z nich jsem měla v živé paměti i po desetiletích, výtečné povídky, s výborným nápadem. Jiné už mi splynuly v zapomnění, nebyly tak výrazné - přesto jsem přečetla i ty slabší. 

Podle jedné povídky byl natočen i známý hororový film Alfréda Hitckocka - Ptáci.

Podle jedné povídky byla otextována a nahrána píseň - pod názvem Poznávám vás, nazpívali Fešáci.

Tuším, že tři z oněch povídek byly rozhlasově zpracovány, mimochodem na výtečnou. (Možná i některé další, ale na ty jsem zatím nenarazila. )

Povídky se lehce lišily -  některé duchařské, některé romantické, některé hororové, všechny s napětím.

Povídka o ptácích, kteří se jednoho dne začnou chovat prapodivně. O záhadném muži s kožišinovým límcem, který pronásleduje? nebo zachraňuje? Povídka o duchu zemřelého a egoistické žárlivosti, také o tajemných zvonech v jedné přímořské krajině, bradburyovská povídka o letních hostech, kteří zůstanou přesčas, o tajemném plášti, zakoupeném v jednom zaprášeném vetešnictví, plášti, který je dokonalá maska, povídka o vetřelci, který se usadí v jednom domě, nebo o luxusní specialitě, podávané čas od času v jedné nenápadné restauraci...

Žádnej texaskej masakr motorovou pilou. Decentní povídky s velkou představivostí, vybraným slohem a originálními nápady. Násilí spíš tušené, a pokud viděné, pak popsáno spíš okrajově.A někde v hloubi duše a mysli spíš něco jako tichá hrůza. 











 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Čtete rádi horory, nebo jste spíš na jiný žánr?

A pokud ano, co vlastně rádi čtete?  Ať jde o cokoliv.

A pokud čtete rádi horory, jaké jsou vaše oblíbené?


Našla jsem tu písničku - Poznávám vás, na téma povídky s názvem Zástup. Skvělál povídka i písnička.


A tady pro zajímavost i rozhlasově zpracovaná povídka Byl to démon.

Nemusíte poslouchat hned teď, ale zkuste si odkaz někde uložit, zpracování je fakt dobré a při uklízení nebo vaření se poslech šikne.

A což při pečení vánočního cukroví. 

 


 Máte rádi rozhlasovky?  Nebo audioknihy vůbec?


18 komentářů:

  1. Knížku jsem kdysi dávno četla, ještě jako teenager. Mám ji doma v knihovničce, ale v novějším vydání. Nejvíce si pamatuji povídku Malý vrah, ta mě docela dostala, hlavně ten konec. Ptáci jsou taková klasika, ale v knižní verzi se mi povídka moc líbila!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Malého vraha jsem si taky pamatovala jako jednu z těch výraznějších povídek.

      Vymazat
  2. Tahle knížka unikla mé pozornosti. Některé povídky znám, zejména ty od Raye Bradburyho a samozřejmě i kultovní Práky.
    Jsem vášnivý čtenář a k mým oblíbeným žánrům patří thrillery a dobré detektivky. Nevyhýbám se ani historickým románům. V podstatě přečtu vše. 😀
    Rozhlasové hry jsem milovala už od dětství, vysílaly se každou sobotu odpoledne. Poslochala jsem a fantazie jela na plné obrátky. Co jsem také milovala, byla rozhlasová četba na pokračování, která bývala v neděli večer.
    Sakra, teď jsem se tu pěkně odkopala. Né, nejsem stará, jsem jen pamětník. 😂🤣

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kdysi jsme taky poslouchali rozhlas, nejoblíbenější byly nedělní pohádky po obědě, ostatně myslím, že jsou skvělé i dnes. Občas Hajaju a pak byl jeden seriál na pokračování... jo, už vím - Jak se máte, Vondrovi. V podstatě rozhlasonovela
      Myslím, že Tichá hrůza by se ti líbila, povídky jsou opravdu vybrané, ty nejslabší bych řadila k průměru a pak už jen nadprůměr. Vyloženě něco nudného tam nebylo.
      Nejsi stará! Jen dříve narozená.
      No a taky pamětník, to je jen dobře. Mít si co pamatovat je lepší, než si nemít co pamatovat.

      Vymazat
  3. No budu muset pořádně prohrabat knihovny, protože bych jí, alespoň myslím, taky někde mám. Moje první setkání s touhle knihou bylo paradoxně ve škole, naše učitelka výtvarky v osmičce, aby si zajistila klid při hodinách nám z ní vždycky četla. A tak chytře, že ruzuzlení povídky vyšlo na další hodinu....to že měla klid zajištěný a stoprocentní docházku nemusím zdůrazňovat.... To že Ptáky napsala stejná autorka která napsala Hospodu Jamajka (mimochodem taky pěkný thriller) mě docela překvapilo, tu knížku jsem četla dřív než tuhle povídku. Zástup mě dlouho pronásledoval při každé cestě autem a Specialita šéfkuchaře zas při každé návštěvě restaurace :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jste měli dobrou učitelku. Koukám, že jela metodou Šeherezáda...
      Mně ji asi kdosi půjčil, nebo jsem ji dokonce objevila v knihovně? už nevím.
      Taky mě překvapilo, že Ptáky napsala Daphne du Maurier, myslela jsem, že je spíš romantická autorka, i když Hospoda Jamajka byla taky dost drsná.
      Pobavila zmínka o Zástupu a Specialitě šéfkuchaře. Kdybych jedla nějaké moc moc dobré maso, taky bych si nebyla jistá :-)

      Vymazat
    2. Hospoda Jamajka mi jako kniha utekla, ale to novější filmové zpracování, tuším, že to byly tři epizody, se mi moc líbilo.

      Vymazat
  4. Tahle kniha i obal mi něco říká, možná jsem ji někde viděla u babičky v knihovně. Obsahově by se mi líbila moc, asi se po ní podívám.

    OdpovědětVymazat
  5. Horor nepatří k mým oblíbeným žánrům, ve svém životě jsem asi vyděšená až až. Stačí pavouk vykukující zpoza postele. :-D
    Nicméně letos v únoru jsem četla povídku Ptáci od Daphne du Maurier, kterou mám jinak fakt moc ráda (četla jsem Má sestřenka Rachel, Hospoda Jamaica a Hladový vrch a všechno to byly úžasné knížky, dokonce jsem se pak mohla podívat i do anglického Cornwallu, kde se příběhy odehrávají). A to mi teda vstávaly vlasy za krkem. Naprosto dechberoucí a mrazivé a přitom vůbec ne brutální, jak je dneska zvykem...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ty samé knihy jsem taky četla a souhlasím, byly výborné. U Ptáků mě zaujalo, že to byla opravdu tichá hrůza, nic dramatického, prostě jedno upřiletěli a chovali se neskutečně divně. A nikdo nevěděl proč, a vlastně ani nebylo napsané, jak to skončilo. Na těchto povídkách se mi líbilo právě to, že nebyly brutální, přesto s napětím.

      Vymazat
  6. Tichou hrůzu mám už hrůzu let v Databázi knih uloženou v sekci Chystám se číst, ale zatím jsem se k ní nedostala. :) Jak to půjde, kouknu po ní v knihovně ( a po těch asi padesáti dalších, co si nutně potřebuju přečíst, ale nikdy se s sebou nevezmu seznam.)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že tě nezklame. A vůbec jsem zvědava, jak se ti budou číst, poprvé. Já už jsem věděla, co v nich bude, a jak skončí, takže moment překvapení už se nekonal, ale vychutnávala jsem si styl a celkový příběh vůbec.

      Vymazat
  7. Mě ovlivl prostřední syn, který sháněl horory, když jsem prodávala v trafice a chodily mi tam v brožovaných edicích. Tak jsem je také četla a nebylo to špatné. V této době sáhnu raději po povídkách či románu humorném, už na to asi nemám nervy. Ty ukázk jsem ale přečetla a pochopila...☺♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V poslední době se dívám i na filmy ve stylu Pilcherové, které mě předtím mírně nudily. Jsou totiž poklidné a romantické, krásná příroda, dobrej konec. U knih už jsem taky kapku citlivější na horory, zejména ty drastické, ale pořád lepší knižní horory než ty filmové, protože probíhají jen ve fantazii a nejsou podbarveny tou nervydrásající hudbou.
      Mělas určitě dobrý výběr k mání.
      A u těchto se mi líbí fakt, že jsou kvalitní, hrůzyplné a přitom ne morbidně úchylně krvavé.

      Vymazat
  8. Ježkovy oči, ta ukázka se strýcem - démonem mi vrátila trauma z dětství! Nevím, který idiot to vymyslel, ale měli jsme tohle v čítance na základce. Pamatuju si, jak jsme jednou něco četli, já se nudila, tak jsme listovala dozadu a tohle jsme tam našla. Tak mě to vyděsilo a zhnusilo, že mi to zůstalo v paměti až doteď. Já si to snad budu muset najít a přečíst celé, abych věděla, o co tam vlastně jde a třeba už mě to nebude tak děsit... Každopádně já na hororovou četbu fakt nejsem :D. Možná něco lehce strašidelného, ale ne takové zvrácenosti. Mám ráda hlavně fantasy, historické romány a humoristické knihy.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Asi to bylo traumatický, ale zároveň jsi mě rozesmála. Ani si nepamatuji, jestli jsme to měli my, v té čítance. Nejspíš ne... Ale určitě si tu povídku zkus přečíst. A ještě si zkus najít na youtubku rozhlasové zpracování, připadá mi skoro ještě lepší než povídka samotná. Pokud se ti dostane do rukou tahle antalogie, zkus si ji přečíst i tak, jsou v ní opravdu dobré povídky. Ano, hororové, duchařské, strašidelné, ale nejsou takové, že by si libovaly ve zvrácenostech, jak některé současné horory.
      Fantasy, historikcé a humorné knihy mám taky ráda, i když všude jsou kousky slabší a výborné.

      Vymazat
  9. Nedávno jsem četl povídky od Lovecrafta,, až klasika, ale dobře..

    OdpovědětVymazat