středa 30. prosince 2020

Bilanc L.P.2020

 Letos jsem toho moc nenadrásala. Rok byl poměrně nudnej. Vlastně nudnej nebyl, ohledně jedné události, která nás zaplavila všechny, byl vzrušující až to hezký nebylo.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Nečekaně mimořádnej byl i pro mě samotnou. V práci do února dobrý, měla jsem ještě klasickou směnnou střídačku a perfektní šéfku, která přesluhovala ještě pár měsíců přes důchod. Byla ochotná to prodloužit ještě do března, pokud bude problém, najít ke mně někoho do směny. Leč vložila se do toho naše zelenomozková manažerka, která jí řekla, že teda jako může jít hned a pak si zahrála na lidumilnou a svolila, že tam může být do konce toho února. No a vzhledem k nákladům na prodavačky se rozhodla, ten náš báječnej zelenej mozek,  že to tam zvládnu sama. 

Samozřejmě dvanáctky denně dělat nemůžu, takže doba se upravila tak, že do středy do dvanácti, ve čtvrtek do dvou a v pátek do půl paté, což je prakticky dvanáctka. S tím, že přesčasy mi budou platit. Chtěla mě totiž i nadále nechat šestihodinovku, což podmínila mým podpisem k dodatku smlouvy.

Samozřejmě naprosto dobrovolně a bez nátlaku. A já, protože jsem se octla v situaci, kdy mi zrovna končila doba určitá a potřebovala jsem, aby mi to prodloužili, jsem to podepsala, s pocitem nátlaku a psychického znásilnění. 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 Dáreček k svátku v dubnu:

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Tuhle rošádu jsem zahájila v březnu a trvalo to až do sedmnáctého, kdy jsem musela přejít na neschopenku, protože jsem chytla brutální zánět duhovky. Zrovna v době, kdy se touto zemí začala valit první vlna takzvané pandemie, jsem musela naklusat do hadího hnízda  - nemocnice U sv.Anny a chodit tam třikrát, později dvakrát týdně. Pána Jána, do Brna jsem se tak nenajezdila za posledních deset let, jako letos. 

A taky jsem letos poprvé viděla Brno vylidněné, což působilo až přízračně.


 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Léčba postupně ok, poprvé v životě jsem dostala injekci do oka a nebylo to nic příjemného, povedlo se až napodruhé, kdy mi dali do oka víc umrtvující látky. Atropin a kortikoidy, rozkošná sestava, ale léčba se povedla, zánět se hojil a hlavně, začala jsem zase vidět.

Nastoupila znovu do práce a po pěti týdnech mi sdělili, že na celé prázdniny mou prodejnu zavřou a vymetou se mnou všechny záskoky za dovolené v okolních prodejnách. Protože v srpnu je v místní dědině největší událost roku, třídenní hody a s nimi spojená spousta objednávek na veky, zákusky i chlebíčky, zkusila jsem zainteresovat nejvyššího, tedy majitele. Takže se dospělo ke kompromisu, že v červenci si vezmu sama dovolenou, zbytek odhopkám po těch prodejnách a srpen už mi nechají. 

Člověk míní a zelení mozci mění. Nejenže jsem chytla hned od začátku července brutus angínu, což přikládám třema narychlo sežraným ledňákům a vystresovanému organismu, ale pár dní před koncem měsíce, kdy jsem chtěla už rozjet zavřenej obchod a napravit škody, mi bylo sděleno, že ten srpen se ruší a já budu hopkat po okolních prodejnách nadále.

Hopkání dopadlo rychle - jedno půldne v průvanu a pak dvě hodiny cestování domů (z místa vzdáleného asi deset kilometrů, ale prázdninový režim, jeden autobus v pět, druhý přestupní v šest.) a zhoršilo se mi to tak, že jsem naklusala druhý den k doktorovi a najela na neschopenku.

Která mi trvá dodnes, protože od té doby se to kapinku zkomplikovalo s dalšími vyšetřeními, odběry, rentgeny, testy, měřením ekg a podobnými srandičkami. Jak jsem u těch doktorů nebyla dobrých patnáct let, tak letos si to vybírám i s úroky. 

Ale abych pořád nemlela o neschopenkách a nemocech (zmiňuji je proto, že se tyhle věci prostě udály, v tomto roce. A že to je zkurvenej rok pro mnohé, o tom nepochybuji. I moje rodina se v tom letos nějak veze, detaily ale nebudu psát.)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

U drogerky jsem viděla pár zajímavých vyřazených papundeklových stojanů - tedy regálů. Jeden jsem schmátla, dala jsem si ho do šatníkové skříně, kde byla jen tyč na věšáky - mám v něm naskládané lůžkoviny.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


 

 

Nepříjemná, hodně nepříjemná novina pro mě - přibrala jsem víc než jsem si myslela. Takže mám silnou motivaci, se sebou něco udělat. Měření podle oblečení tentokrát selhalo, budu si muset koupit váhu, ojojojooooj.

Pozitivní - co se mi to oko spravilo, začala jsem víc číst. Rozečetla jsem se ještě více od doby, co jsem se napasovala na fejsu do Knihomolského světa a oni tam začali dělat nějaké vyčíslení, kolik se toho za měsíc načte. Pro všechny členy celkově. 

Takže jsem letos dala Svědectví od Kinga,  nedočetla Nebezpeční andělé, přečetla Čtenářský klub Jane Austenové, Modlitbu pro Kateřinu Horowitzovou, Leopard loví v temnotách, Jarní vítr od Šrámka, Tichá hrůza - antalogie hororů, tři harlekýnky, dva cajdáky od Jude Deveraux (Legenda a Rytíř ve zlaté zbroji, kteréžto jsem sehnala po dlouhých letech na bazaru,) Invaze z galaxie od Cooka, což byla asi první kniha, u které jsem přeskočila prostředek a přečetla si závěr, protože mě to strašlivě rozčilovalo, jak se to táhne. A taky Inferno od Browna, a Odhalená tvář od Sheldona. Sheldon píše dobře, kdybyste od něj nic nečetli, tak doporučuji. Plus Hostitele ve čtečce, ta byla mou věrnou průvodkyní právě při těch cestách do Brna a zpět. Myslím že knížek bylo ještě víc, ale už si nevybavím další.

Zde knihovna s ještě nezařazenými knihami, které už nebylo kam dál. Nakonec jsem je přeřadila na křeslo, tam zatím zůstávají.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Začala jsem znovu fotit. Sice ne s takovou chutí jako předtím, ale už se jí skoro blížím. Letos asi největší množství fotek od toho roku 2018. 

V Brně jsem objevila novou prodejnu s unikátními sýry typu hanácké tvaróžek. Tedy ano, loštické tvarůžky, základní a v různých nakládacích směsích, plus ovčí sýry, balkánské sýry a podobně. A kdybyste někdo zabrousil do Brna, tak je to u kostela u Jakub, hned pár metrů od Svoboďáku.

Taky jsem s potěšením zjistila, že jedna stará kavárnička, kde se dala koupit skvělá jemná áčková káva z různých světových míst, pořád ještě funguje a není převálcovaná konkurencí a současným děním.

(Nekřič hop, ještě není přeskočeno.)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


 

 

Přestože jsem měla naplánováno, jak využiju času a uklidím celý barák, nestalo se tak.

Ani jsem nevyužila čas, abych namalovala pár obrázků a dopletla tu zatracenou halenku, kterou jsem začala předloni.Spíš jsem ji vypárala. 


 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Taky jsem letos použila banánové hnojení, zkrátka šlupky od banánu naházené do kyble s vodou a pak jsem odbírala ten nálev a ředila s normální dešťovkou. Pokojovky kytky mi parádně pookřály, fakt.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


 

 

 

 

 

 

 

 


 

 

 

 

 

 

Taky se mi náramně rozrostlo líčidlo, ale letos tam asi rostlo naposledy. Zabírá moc místa, potřebuji víc světla, nasadila jsem nějaké jahody a chci tam mít dva-tři keře rajčat. Plus rybíz nebo angrešt.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Na hřbitově vykáceli další stromy tam, kde je anděl. Takže tam chudák ční úplně opuštěnej.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Pro zajímavost přikládám fotku, kde byl v sousedství stromu.

 




 

 

 

 

 

 

 

 


 

 

 

 

Letos mi pěkně kvetlo i před domem. Špendlíkovník a jabloňka, dokonce s pěti jablíčky letňáky a  špendlík obsypaný. Taky díky dešťům, které v tomto nejsušším roce byly v mimořádně houfném výskytu, se fantasticky rozrostla a rozkvetla jiřina, i ostatní kytky.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

V létě pár procházek a moc pěkné výcvaky.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Pokud o makovec, povedlo se.

Podzimní proměna líčidla z bílého květu v bobulovinu nebo jak bych to nazvala. Prý se dá i jíst, nebo použít do marmelád kvůli barvě. Chuti je spíš neutrální.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

A dvoje květinové zátiší.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Jedna podzimní odrazoffka.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Taky jsem se letos pořádně vyspala. To je jedno malé bezvýznamné plus ze všeho toho marastu jak obecního, tak profesního. No a letos před vánoci vytáhla dva uměláče a trochu je nazdobila, opentlila svíčkami a svítíme, svítíme.

Nafoceny i svítidla u kamošky, která začala zdobit už koncem listopadu. Zatím světýlky, stromečky přibyly až v průběhu prosince.

Ty bílé puntíky jsou světýlka.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

A jeden pokus o měsíční svit.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Cukroví jsem nějaké také napekla, ale ke zdobení nedošlo, protože pár dnů před vánoci jsem měla maximálně ochrannej režim pro pravou ruku. Nevadí, dozdobím později nebo to prostě sežeru jen tak. 

Přežila jsem i zaseklou kostičku v krku. Nutno přiznat, že situace v ten moment byla přímo nelehká, ale naštěstí i tohle dobře dopadlo. - Jen jsem se zase nechutně rozežrala, protože ve snaze se toho prevítu zbavit, jsem pořád chodila pojídat kousky chleba a sýra. Tak tímto směrem ne, přátelé. Takhle bychom nezhubli.

Plusky: na Vánoce letos tři celkem pěkné pohádky. Sice to nejsou pecky, jaké jsme točívali, ale docela se vydařily, jak nápadem, tak zpracováním. Taky jsem letos objevila dost zajímavých filmů, které jsem začala zkoukávat podle tématu - střihla jsem si romantické. Ony byly občas i dramatické. Ale objevila jsem filmy, které bych jinak neviděla. Třeba:

Poslední taxi do Darwinu.(uvedeno zde)

Deník puberťačky (uvedeno zde)

Hledám přítele pro konec světa - netypický katastrofický film s koncem, kde nepřijdou žádní hrdinové a nestane se žádný zázrak. Docela mě to dojalo.

A dost! - takové malé melodrama o jedné rozvedené masérce, která si nabrnkla jednoho chlápka a současně chodila masírovat jeho bejvalku.

Královská noc - noc, kdy bylo vyhlášeno ukončení války a uzavření příměří. Noc, ve které se vydaly bavit dvě dcery královské rodiny. Trošičku variace na Prázdniny v Římě, jen lehce komornější.

Bezedné moře - film mám zrovna rozkoukanej na etapy. Trochu mi evokuje romány Remarquea. Ale není to nic od něj.

Cizí oběd - indický film, zajímavá zápletka, kdy oběd, uvařený pro manželka, a poslaný v ešuscích do jeho práce, omylem skončí u někoho jiného. S čistými ešusy přišel i lístek s pochvalou a od té doby začíná obědová korenspndence. Ještě nedodíváno, film je s titulky, ale zatím se mi zamlouvá.

Cena lidské duše - dost beznadějný film z naší možné budoucnosti. 

A pro změnu překvapení roku - The Christmas Chronicles, tedy Vánoční kronika, film, o kterém jsem taky psala - nepřeslazená, bez přiblblého hihňání nebo pištění vánoční romance o jedné rodině, která tráví první Vánoce bez tatínka. S fakt sympatickým Santou, který není žádný dobromyslný dědula s rozšafným ho-ho-ho, ale chlápek, který vážně bere svůj úkol, rozstrkat ty dárky do všech komínů na světě. A kde nemají komín, funguje okno. Film s vánočním kouzlem, skřítky, kouzelnou čepicí, a létajícími sáněmi. 

Jak Santu nemusím, tohodle beru.

Pořídila jsem si letos malou vánoční minisadu. Ty hrnky s motivem linecké mě praštily do očí na první pohled, takže mám po dvou kouscích, včetně misky.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

No, taky mám novou kočku. Po Sametkově smrti mi ji přivezl synovec, dokonce omašličkovanou. Byla sebraná z ulice, už odrostlejší kotě, které nechal odčervit a naočkovat a později se postaral i o kastraci. První kočka, kterou jsem měla problém přijmout, trvalo mi to víc než dva měsíce. 

Zatím ještě žije.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Vám přeji, mí blogoví přátelé a kamarádi, do toho nového roku trochu naděje. Snad to, co se děje, nebude navždy. Věřím, že díky imunitě a jejímu posilování se udržíme ve zdraví. V normálním životě, kde se člověk pohybuje na čerstvém vzduchu bez hadru na puse, se udržíme ve zdraví a hlavně v to, že s vnitřní pohodou a harmonií dokážeme čelit mnohým problémům a potížím.

Přeji vám nejen zdraví, ale hlavně tu vnitřní pohodu, která vám hodně pomůže v tom, si to zdraví uchovat. Hodně štěstí do Nového roku. 

























































 

32 komentářů:

  1. Měla jsi docela náročný rok. Mnoho z toho chápu, protože jsem to taky kdysi zažila. Pro získání nebo udržení práce je člověk často ochoten skousnout ledacos. Také ti přeju, aby ten příští rok byl lepší, než ten právě končící.
    Ta fotka se světýlky a ta poslední si říkají o to, aby byly použity jako vánoční přání - jsou povedené.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, Jiti. Nejhorší ty nervy, nevědět, co bude dál. Vlastně ani nevím, co bude, až mě pustí z té neschpenky do procesu. Budu tam ještě pokračovat? Ráda bych. Dostanu padáka? nerada bych. Ale už jsem trochu rezignovala, prostě to nějak dopadne. Tahle prodejna je zaměřená na jídlo,pekárenská prodejna, takže stran zavírání obchodu by nemusel být problém. Ale ve švidrání majitele a manažerky po stále vyšších tržbách, tam problém bude.

      Smazat
  2. Mrzí mě, že jsi měla tenhle rok takové problémy. S tou prací to muselo být opravdu těžké. Já jsem vděčná, že jsem pracovala online z domova ještě před pandemií, takže to pro mě nepředstavovala problém, co se práce týče.
    Do příštího roku ti přeju především hodně zdraví, ať tě zdravotní problémy už dál netrápí! Ať se ti daří v práci i v osobním životě a zažíváš co nejvíc radostných chvil!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jedno je spojeno s druhým. To oko byl prevít, ale jinak věřím, že být v pohodě, tak tu letní angínačku nemám a leccos bych zvládla líp. Psychika spojena s extrémním existenčním tlakem dělá fakt hrozný věci.Nějak to dopadne. Při všech těch testech a prohlídkách mám zatím jednu jistotu - co se týče srdce, tam je to dobrý.
      Za přání moc děkuji a přeji to samé i tobě - pohodu a práci. Také zdraví!

      Smazat
  3. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětSmazat
  4. Iví, do toho nového roku ti přeju hlavně zdraví, pak se dá i všechno ostatní lépe zvládnout. A taky aby se ti podařilo vyřešit práci.
    Fotky máš skutečně překrásné, nevím, co dřív obdivovat.
    A kočička je tak miloučká, pěkná a sympatická, už se moc těším, až se o ní dozvím něco víc. Od synovce to bylo moc pěkné.
    Opatruj se, Iví. Přeju pěkného Silvestra a v novém roce hodně zdraví, štěstí, radosti a optimismu. :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za přání i pěkný komentář. S tou prací - uvidím. TA ženská je fakt fatálně tragická, věřila jsem, že v týhle práci už zakotvím definitivně. Snad se podaří, uvidím, už to opravdu nechávám osudu.
      Děkuji za fotky, ten nikon fotí fakt dobře, i když letos jsem něco ještě fotila i starým benqem a taky dobrý.
      Kočka je hezká, ale fakt jsem měla skoro tři měsíce (psala jsem dva, ale bylo to dýl) problém, přijat ji za svou, zvyknout si na ni a hlavně mít ji ráda. Věděla jsem že ona za to nemůže, ale prostě jsem byla zaseklá. Vlastně jsem nechtěla už žádné zvíře, nikdy, ale jsem na baráku a tady by kočka měla být, už kvůli myším.
      Tahle už je skoro mazel. Pěkného Silvestra i tobě a hlavně zdraví.

      Smazat
  5. Letos to nebyl lehký rok snad pro nikoho, koho znám. Přeji ti, ať je ten nový klidnější, než rok odcházející :).

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. To je pravda, hodně lidí mělo letos problémy buď pracovní nebo zdravotní. A když ne přímo, tak nejbližší. - Už se ani neodvažuji doufat, že ten příští rok bude lepší, spíš mám obavy, že teď už půjde všechno postupně do kchelu.

      Smazat
  6. Vendy, dávám velkou jedničku za moc pěkný článek s obrázky. Popsala jsi poslední rok se vším všudy, jak jsi to cítila. K obrázkům - Moc se mi líbí ten první, velmi smutný, je to jak naše doba. Dáreček k svátku - taky by se mi moc líbil. Brno - asi prázdné, jako kdysi Praha. Myslím, že teď už je plněji než na jaře, i když nouze trvá. Regál - určitě lepší, než prázdná nevyužitá skříň bez polic. Knihy, něco mi to připomíná, nemám sice knihy, ale jiné věci, které pořád řeším, přeskládávám po bytě, rozdávám, a stejně jich je moc. Taky jsem pořád ve stavu přechodném, si myslím. Anděl na hřbitově, je sice víc vidět, ale se stromem za sebou mi připadal víc chráněný. Jako že má za sebou zázemí. Líčidlo už jsem jedla, i když vypadá hodně jedovatě. Všechny Tebou doporučené filmy jsem si uložila a podívám se po nich, vždy jsi měla dobré tipy. Nyní více koukám na filmy, než dřív, méně čtu, moc na to nevidím. Hrnečky jsou nádherné, taky se mi moc líbí. Kočička, snad už jste se spřátelili. Můj syn si pořídil štěně, zatím taky nemám ten pravý vztah, jsem totiž kočičková, snad se to časem poddá. Imunita, posilování, roušky, taky s Tebou souhlasím. Texty - se zdravím jsi měla a možná ještě máš pěkné patálie, to s Tebou cítím. Snad už bude jen a jen lépe. To Ti přeji do nového roku. :-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za pěkná slova i bohatý komentář, vidím, že dost věcí máme asi společných. Ano, regál se fakt šikl, dokonce není ani zaplněný, protože si chci nějaká nová povlečení letos přikoupit - viděla jsem u Matějovského nádherné variace ladovské. A taky by se mi líbilo nějaké vánoční povlečení, něco s hvězdičkama nebo vánočním motivem vůbec.
      Ty filmy - snad se budou líbit, jsou trochu zvláštní, tedy ne trháky, ale některé komorní a některé fakt zajímavé. Vánoční kronika je moc pěkná.
      S těmi rozdělanými věcmi, které se přeskládávája - mám i takové,chci si dát dohromady vánoční ozdoby, aby to bylo nějak pohromdě, ale do jedné krabice už se mi nevejdou.
      Doufám, že si zvykneš i na toho pejsana. Oni jsou zlatí, pejsani tě vždycky přivítají s radostí. I když i pes by měl mít jednoho vůdce smečky, takzvaně, tedy člověka, kterého by měl poslechnout vždycky. Ale ostatní členy rodiny berou taky za své.
      Na tu kočinu už jsem si zvykla, je trochu svérázná, ale taky se občas chodí mazlit. Akorát že je to první kočka, která nemá jméno. Prostě kočka. Fakt jsem na tom byla po smrti Sameta špatně a hodně dlouhho mi trvalo, než jsem to trochu "rozchodila".-
      Přeji ti taky hodně zdraví v tom novém roce a snad i skončení toho blázince, i když už v tohle přestávám věřit

      Smazat
  7. Mrzí mě, že tvůj rok rozhodně nebyl jednoduchý. Nějak se to v té "magické číslici" 2020 všechno semlelo - ve světě i v našich osobních životech. Snad už bude tvé zdraví lepší, také s prací s nebude tolik stresu a zmatků...
    Svůj rok jsem se nakonec rozhodla neshrnovat (veřejně). Nebyl vlastně tak hrozný, ale byl dost náročný. Musela jsem se vyrovnávat s vlastním neúspěchem, hledat sebe samu, pak přišel covid a já se musela naučit být sama, sama sebou. Pro náš vztah s Pavlem to byla také velká zkouška, myslím, že nám ten izolovaný pobyt jen spolu dal spoustu dobrého, ale také uspíšil takovou tu krizi vztahu, budeme spolu už pátým rokem, ale po tomhle velice intenzivním roce mi připadá, že jsme spolu strávili tak 10 let. :-D

    Měj se krásně, přeji ti vše dobré, hlavně zdraví a žádnou nepříjemnou nudu. :)

    PS: Ta fotka s těmi květy a tou včelou, ta je úchvatná! Úplně umělecká. Ale hádám, že to byla spíš momentka? :-) Povedla se!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za přání ohledně práce i zdraví. Se zdravím se to kapku zlepšilo, s prací teprve uvidím poté, co ukončím neschopenku, pokud mi ji ještě doktor neprodlouží, ale myslím že tentokrát už ne. - Ráda bych pokračovala tam, kde jsem skončila, to místo mi vyhovuje co do rozměru i na dojíždění, místní lidi si na mě zvykli, občasní návštěvníci jsou zase spokojeni lidským přístupem. Jedinej, kdo mi to může rozsekat, je ta zelenomozková běska. Já už ji jinak nemůžu nazat, protože ona je fakt střelená koza, která žije jen z grafů a čísel, to je sice hezká a přehledná část úspěchů a neúspěchů, ale v té práci jde taky o lidi a tam ona střílí dřív, než zamíří. Ej, škoda slov.
      Krizi určitě pozná časem každý z nás, taky jsem měla období, kdy jsem si takzvaně šáhla na dno, dokonce i období, kdy jsem si nastaila zrcadlo a musela si přiznat, že až tak hezký to není, co se tam odráží. Vidět se reálně může dost podkopat, člověk má většinou tendenci se trochu zkrášlovat i ve vlastních očích. A vlastně na tom nic není, dělá to spousta lidí. Ale vidět se opravdu i se svými slabostmi nebo zápornými stránkami, to fakt není lehké.
      S Pavlem jste spolu už dost dlouho, hrozně moc to letí, mně to připadá jako tři roky a ono už to bude pět! A ty krize vás čas od času neminou, právě tohle může posílit váš vztah, i když to třeba momentálně nevypadá. Myslím, že období zamilovanosti už přešlo a přecházíte do fáze takové té mírně hořící lásky. O kterou se už musíte trochu starat, aby ten plamínek hořel dál. Ne nadarmo srovnávali naši předci vztah k zahradě - je třeba o ni pečovat a pak vám rozkvete.
      Myslím, že jsi na sebe hodně náročná a vidíš se přísně. Trochu buď na sebe hodnější, jsi šikovná holka, která toho zvládala už hodně moc, nehledě na to, že už se o sebe umíš sama postarat, stojíš vlastně už na vlastních nohách.
      Děkuij za pochvalu té fotky se včelou. Náhodný výcvak to ani nebyl, protože jsem ji chtěla zachytit, ale byl to dost problém ,protože jsem měla makro a ona ta potvůrka létala moc rychle, takže dostat ji do záběru byl dost problém. Takže výcvak sice náhodný nebyl, ale tak trochu i byl... :-)

      Smazat
  8. Vendy, na starém blogu jsi měla článek "Hry do deštivého počasí" na PC hry, máš to tady někde?

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Možná ano, nějaký článek s hrami jsem měla i tady, jen nevím jestli byl v sekci Deník nebo v sekci Emailovky. Zkusím se podívat.

      Smazat
  9. Rok 2020 byl velice pestrý, i když kolikrát to nebylo zrovna v pozitivním slova smyslu. Zaujal mě výčet knih a také fotka plné knihovny :-) Zrovna mám chuť objednat si spoustu knih, ale potřebovali bysme ještě regál - knihovnu a Ikeu nám zase zavřeli :-/ Člověk si to sice může objednat online, ale kdo ví, kolik by stála doprava a hlavně na některé věci se člověk před nákupem radši podívá v reálu. U objednávání knih přes internet mám trochu problém v tom, že si je nemůžu vzít do ruky a zjistit, jestli je to opravdu to, co hledám. Usmyslela jsem si, že si přečtu nějaké (upíří) fantasy pro mládež, s nějakým magickým internátem nebo tak něco a zrovna se mi zdá, že nic pořádně nemůžu najít.
    Nové zvířátko v domácnosti je velká věc. Kočička je pěkná, jistě si časem sednete. Ale vím, že to někdy není jednoduché. Přemýšlím o další posile naší kočičí smečky, ale nějak si nemůžu vybrat. Ideální podle mě je, když si kočička vybere majitele sama :-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ikea má dobré knihovny, ale ještě můžu doporučit prodejnu IDEA - má pěkný i cenově přístupný nábytek, mám od nich několik skříněk včetně komod. Zkus si je zadat na internetu, myslím, že se tam dá domluvit i dovoz, snad za úplatu i sestavení, ale jednoduché skříňky jsem dokázala sestavit i sama.
      K výběru knih - taky s tím mám problém,když se nemůžu podívat na styl, těžko se vybírá.I když u mě už je to lehčí, protože některé věci beru podle autorů, a navíc co jsem dostala čtečku, mám možnost si něco přečíst na čtečce a pak když se mi kniha líbí, nakonec si ji koupím.
      Osobně mě příznivě překvapily dvě kníhy - Inkarceron a Sapique (to je jeden děj, dva díly) a pak román Smrtka. Má už i pokračování a vážně se to dobře četlo. Doporučuji.
      Ohledně kočin, nikdy jsme s nimi neměli problémy, kočky přicházely a odcházely (ty, které odcházely, jsme obrečeli, ale šlo se dál), ale po tom Sametkovi to byl nějakej stop stav. Něco jako když se přelije pohár, prostě už toho bylo moc. Ale s tou novou už jsme si na sebe zvykly, obě.
      Jestli některá posílí tvou kočičí smečku, tak se určitě bude mít moc dobře!

      Smazat
  10. Minulý rok byl pro mě docela stresující a plný obav, ale teď to bude snad lepší. Kdyby se mi podařilo hodně přibrat , byla bych ráda, ale přijde mi, že jsem pořád na stejné váze, i když pořád jím.
    Jinak nádherné fotografie.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za pochvalu fotografií!
      Loňský rok byl opravdu hodně špatný pro spoustu lidí, jak jsem zjistila. Buď z hlediska zdraví nebo ze stran práce. A když to vezmu celkově, s tím covidem, tak to stojí za prd naprosto.
      Snad to bude lepší, letos, i když moc víry v to nemám. Ale v něčem to lepší být může, aspoň v těch osobnějších rovinách, tak ti přeji, ať se ti daří líp než loni.
      A že nemůžeš přibrat, i když jíš, to bych si s tebou ráda vyměnila :-)

      Smazat
  11. Vendy, přeji Ti, abys podobných nepříjemností byla letos ušetřena, minulý rok byl složitý asi pro všechny a snad už zase vyleze Slunce obrazně i ve skutečnosti.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za přání! A přála bych všem kolem to samé, ať se to konečně nějak vyjasní a zlepší. Tobě hodně štěstí i v tomto roce, a dost témat k psaní.

      Smazat
  12. Tedy zdravotně nic moc, spíše nic.
    Když chybí zdraví, člověk je jedna veliká mátoha bez radosti, bez emocí a občas i lidé chybí, pokud je člověk zvyklý.
    Já jsem už naladila housličky na redukci, když se zakousnu, jde mi to.
    A já se zakousla dost vehementně, protože mi není oblečení, které mám ráda.
    Souhlasím, že člověk musí něco dělat, něčím se zaobírat nebo se snažit, pak debilní.
    Vrátit se zpátky k fotografii je jedině dobře a fandím, tleskám. Fotky jsou povedené, tak ať v tom novém roce se daří blýskat a blýskat :))
    Také používám banánové slupky na zahradě, já je většinou rovnou zapravím do substrátu a rostliny si svou potřebu vyberou, vyhovuje jim to a vypadají skvěle.
    Já nehnojím vůbec, není potřeba.
    V tom novém roce přeji lepší pracovní zázemí, klid, pohodu, kus normálního žití s běžnou radostí a pevné zdraví.
    Mávám a držím palce. Ať se skutečně daří.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Děkuji! S tím focením se to hodně spravilo, byla doba, kdy jsem byla jak ochrnutá. Ale už se dostávám aspoň trochu do režimu, že se dívám a když je možnost, cvakám.
      Neskutečně se mi ulevilo po tom posledním vyšetření, kdy se ukázalo, že srdce je v pořádku, protože v létě mi bylo opravdu dost zle. Ale to mohlo být od psychiky, ta čúza, co teď kraluje v manažerské pozici, je opravdu neschopná. Teda neschopná něco vymyslet, co by zvedlo prodej, ale schopna utopit všechny prodejny, které nešlapou podle jejich představ. Jenže prodej se nedá naordinovat. To je taky otázka interakce se zákazníky.
      K redukci máš hodně dobrou motivaci! A určitě se ti podaří, připadá mi, že jsi dost optimistická a dost vitální. Dáš to! a oblíbené oblečení zase předvedeš.
      Držím palce i tobě! Ať konečně vidíš své vnučky a vnoučátka celkem. Tahle šílená doba snad nebude trvat navěky.

      Smazat
  13. Docela barvitý rok, snad se tmavé odstíny už letos vybarví do jasnějších. Pro tento rok ti přeji co nejlepší zdraví a zlepšení všeho co půjde. A foť, dobře se na tvé fotky kouká ☺

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Děkuji! Rozjezd není lehký, ale snad se to časem zlepší.

      Smazat
  14. Vendy, prožila jsi si toho na jednu ženskou až až. Byl to divnorok a já doufám, že ten letošní snad bude o něco lepší. Když jsem četla o tvých peripetiích v práci, uvědomila jsem si, jak jsem ráda, že už tam nemusím. Občas se mi po některých spolupracovnících zasteskne, ale zůstali jsme v kontaktu a do loňského plánovaného setkání nám hodil vidle covid.
    Přeji ti, aby tě přestaly pronásledovat nemoci a hlavně se dej do kupy. Jen tak můžeš čelit zeleným mozkům.
    Chválím fotky 👍👍 a opatruj se 💓

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Děkuji také, ten rok byl jeden z nejhnusnějších a po pracovní stránce mám hrůzu, co bude. Ale prostě něco bude, ať chci nebo nechci, pozítří jdu k doktorovi, tak uvidím, jestli už mě vykopne do procesu nebo ne. Taky musím zavolat tý mý referentce, už teď mám křeče v žaludku. Proklínám lidi, kteří mi dělají ze života peklo a nenechají mě dejchat.
      Ale za přání moc děkuji. Vím, že sis taky užila debila šéfa, takže víš, jaké to je.

      Smazat
  15. Pěkně.. Vylidnenou Prahu a Plzeň mám z první ruky, ale letos jsem v Brně ještě nebyl... Zahrádka u nás a příroda take pěkná, ta lidským hysterii nepodléhá.. Tak ať to jde dobře a "zloba, závist, zášť ty ať pominou"

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Děkuji! Zatím je to všechno ne moc dobré. V práci ne moc dobré zprávy, nevím vůbec jak se to vyřeší.
      Ještěže aspoň ta příroda funguje.

      Smazat
  16. Vidím, že jsi se po celý rok nenudila, ěla jsi k řešení zdravétní problémy i pracovní, ale vše dopadlo dobře, což ráda čtu. Také kočička vypadá sympaticky, už jste si určitě na sebe zvykly. Moc zdravím do Rajhradu.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ano, už jsme se trochu sladily, ona už není tak divoká a já už ji beru přece jen víc než na začátku. Je to hodná kočinka. A chytla už pár myšek.
      S prací je to špatný, ani ryba ani rak, zatím mě drží neschopenka, dokud ji mám, nemůžou mě vyhodit.
      Co bude, nevím, fakt.

      Smazat
  17. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětSmazat