V sledovací sérii romantických filmů, ,mezi  které se kupodivu napasovala i různá dramata nebo dokonce filmy s mysteriózními prvky nebo scifi, jsem objevila i tento zajímavý kousek.

Příběh vychází dokonce ze skutečných událostí, odehrává se v době první čečenské války 1996, ale není to typický válečný film. 

Bylo, nebylo, jedno psychiatrické sanatorium, byli-nebyli jeho obyvatelé, psychicky nemocní pacienti a jejich lékaři, a byla-nebyla válka, která se jich dotkla a nedotkla. 

Sestava pacientů byla docela bizarní. Od protikomunistické revolucionářky (její vyřídilku bych chtěla mít), přes silně dementní jedince, pokračuje slabšími formami, některé hraničící s pouhou ujetostí (majitel batůžku jej nesundává ani ve chvíli, kdy jde spát.). Dny prožívají různě, večery končí pozorováním jedoucího vánočního vlaku z okna., což je lepší než film.

Žanna patří mezi lehčí případy, jednou z jejich roztomilých ujetostí je převeliká láska k Bryanu Addamsovi a sen, že se spolu setkají a odejdou ruku v ruce vstříc krásným zítřkům. Scény s Bryanem Addamsem patří k těm hezčím okamžikům filmu, inscenují představu krásného idylického světa, i když v poněkud bizarní podobě, kdy Bryan Addamas hraje a zpívá místnímu osazenstvu ve vagoně jedoucího vlaku, odvážejícího je všechny do nového světa a celá scéna je v růžovém oparu a opojení hudbou a tancem.

Problém začíná, když propuká válka a bomby vybuchují stále blíž a blíž sanatoriu. Vrchní lékař se sestrou se rozhodne odejet aby vyhledali autobus a evakuovali pacienty, a ti zatím zůstávají, pod vedením zbylých schopnějších jedinců. Mezitím do sanatoria vtrhne čečenská jednotka, ale velitel pochopí, kam se to dostali a pacienti jsou celkem nedotčeni jak válkou tak přítomností vojáků, jejich přítomnost vlastně berou úplně v poklidu, jako součást jejich bláznivého života. 

 

Žanna, která je docela sexy a navíc skvěle hraje na harmoniku, tak trochu okouzlí pár vojáků, z nichž jeden jí navrhne manželství. Ze srandy. Ovšem Žanna to bere vážně a celé osazenstvo se chystá na jejich svatební den, shání svatební dary a dávají do kupy svatební výstroj. Nic netušící Ahmed vtipkár je najednou postaven tváří v tvář Žanně v bílém, Žanně natěšené z blížící se svatby a Žanně, kterou ani nenapadlo, že by mohlo jít o vtip. Dál nebudu spoilerovat, snad jen, že čečenskou jednotku vystřídá vzápětí ruská jednotka - ovšem tam se svatby už nekonají, a celý závěr filmu se nese v tragickokomickém duchu. Ze spoilerů bych mohla přiznat, že film nedopadl úplně tragicky, naopak relativně happy ende. 

Celý ten film je trochu legrační, trochu vážný, trochu bláznivý a trochu dojemný. Nejvíc se mi líbily snové sekvence s Bryannem Adamsem, totálně bláznivé scény ze sanatoria, kdy se osvobodilo ze svého oddělení nejšílenější obyvatelstvo a naháč se houpal na jakémsi závěsu, dojemná scénka, kdy chystali Žannu ke svatbě, bláznivá sekvence v čečenské jednotce, kdy došlo ke konfrontaci Žanny a Ahmeda a jeho neuváženého slibu. 

 

Vlastně by se dala položit otázka - kdo byl víc bláznivější? Obyvatelé sanatoria? Čečenská jednotka? Nebo ruská jednotka? Tato otázka mi připomněla dilema Pána much. 

Dům bláznů

• 

  Dom durakov

• 

  Дом дураков

• 
  

Drama / Romantický

Rusko / Francie, 2002, 104 min

Režie: Andrej Končalovskij

Scénář: Andrej Končalovskij

Kamera: Grigorij Rudakov, Sergej Kozlov

Hudba: Eduard Nikolajevič Artěmjev

Hrají: Julija Vysockaja, Jevgenij Mironov, Sultan Islamov, Bryan Adams, Vladimir Fjodorov, Vladas Bagdonas, Alexandr Jacko, Anatolij Žuravljov, Pavel Šuvajev, Ivan Grišanov, Jurij Dumčev, Alexandr Chovanskij, Natalja Domereckaja

Oficiální anotace z ČSFD:

Tento film vznikl podle skutečných událostí. V první čečenské válce roku 1996 bylo pohraničí sousedního Ingušska ohrožováno čečenskými ozbrojenci. Poblíž hranice stála psychiatrická léčebna. Její pacienti si žili po svém a netušili, co je čeká.
Válka, která vybuchla vedle nich bez varování, vnesla do jinak poklidného ústavu chaos. Ošetřující personál odjel pro autobus, jímž by evakuoval pacienty do bezpečí, a dlouho se nevrací. Pacienti se se svým útočištěm ocitli přímo v křížové palbě. Jakoby však tito duševně choří, přivyklí všemožným lidským úchylkám, považovali ten podivný mumraj, tanky a polní uniformy jen za další, i když trochu děsivou, zábavu. Co je trápí mnohem více je ztráta jejich denního řádu. Panoptikum bizarních postav se dál stará o svoje vlastní věci a kolem nich vybuchují bomby a drolí se stropy.
Žanna, místní kráska, dívka nevinnější než anděl, čeká na svého ženicha Bryana Adamse, který skutečně přijal se svou písní Have You Really Loved a Woman účast v tomto snímku a prolíná se jako sen o krásném životě krutou realitou jejího světa.
Jelena Vysockaja, ruská herečka, která vystudovvala v Rusku a v Londýně, žena režiséra Andreje Končalovského, hraje Žannu nezapomenutelným způsobem, což jí vyneslo i Cenu za ženský herecký výkon.
Režisér Andrej Končalovskij, starší bratr režiséra Nikity Michalkova, přijal za tento brilantní protiválečný film Zvláštní cenu poroty a Cenu UNICEF na MFF v Benátkách v roce 2002.
Od režiséra jsme naposledy uvedli film Slepička Rjaba (1994), ale diváci si jistě pamatují např. filmy Sibiriáda, Romance o zamilovaných, Šlechtické hnízdo, Strýček Váňa, či v Americe natočené Splašený vlak, či Tango a Cash.(oficiální text distributora)

Opět několik komentářů, pro zajímavost:

Radko

Nočnou krajinou uháňa vysvietený vlak. Skupinka pacientov z neďalekej psychiatrie ho pozoruje, pričom mladá harmonikárka spomedzi nich si predstavuje jej vysnívaného milého Bryana Adamsa, cestujúceho nočnou krajinou. Psychiatria sa nachádza na Kaukaze, v ohnisku čečensko-ruskej vojny. Vďaka lokalizácii ústavu sa dej presúva od poetického úvodu k dunivým výbuchom, otriasajúcim nielen ústavom ale aj dušami pacientov. Uvoľnené väzby medzi osadenstvom a žoviálnym lekárom nahrádza po úteku lekára a všetkého personálu z psychiatrie nutnosť postarania sa o seba. Výsledok pripomína štandardizovaný typ sovietskeho umeleckého filmu – chce veľa povedať, hlavne symbolikou, typizovanými postavami pacientov i vojakov (intelektuál s batôžkom, drsný čečenský vojak, antikomunistická bábuška, modliaci sa islamista, ľudomilný ruský kapitán). Film sa zároveň snaží o smutný romantický film, vojnovú drámu i bláznivú komédiu. Vyznenie o nenormálnosti „normálnych vojakov“ v konfrontácii s pacientmi psychiatrie je v poriadku, len maškarno-deklamačný spôsob, snažiaci sa ukázať všetko možné je nadbytočný. Herecký výkon harmonikárky si zasluhuje uznanie.

Aky

Skvělý nápad, jak natočit silný antiválečný film. Před bezmocí a přirozenou prostotou duševně churých tupost války (ať v ní jde o cokoliv) jen zvoní. Končalovskij je chytrý režisér, herci jsou sami o sobě výteční a jsou-li vedení takovou rukou, člověk se o ty prostoduché dobráky, které představují, svíravě bojí.

 

Pozn. - při sledování nejrůznějších filmů jsem objevila několik opravdu dobrých kousků. Trochu vybočujících z klasické představy evropského nebo amerického filmu, přesto poutavých, s dobrým nápadem, zajímavým zpracováním, mnohdy i zajímavým zobrazením exotických krajin a života, který se přece jen kapku liší.

Taky jsem našla pár kousků, které bez lítosti letěly do koše. :-) Ale Dům bláznů patřil k těm, které jsem si uložila. Potřebovala bych novej externí disk :D