Tuhle knížku jsem si půjčila v knihovně, protože od Endeho jsem si chtěla něco přečíst.
Něco.
Cokoliv.
A vlastně jsem zjistila, že ji můžu zařadit do padesátibodovky z roku 2015 (já vím, tu jsem měla splnit v roce 2015, ale nevadí)
Kniha 12. - kniha od autora, kterého jste ještě nečetli
Chvilku
mi trvalo, než jsem se začetla do příběhu. Přece jen nejsem cílová
skupina, ale kdybyste se ptali, proč se teda hergot hrabu v dětských
knihách, když nejsem dítě, tak proto, že mě to zajímá. Je pár knížek,
které mi jako malé unikly a chtěla bych si doplnit informace. Třeba
Čaroděj ze země Oz.
Ale zpátky ke knížce...
děvčátko Momo se objeví v jednom malém italském městečku. Přichází
odnikud, nemá rodiče a nikoho nezná. Zdá se, že nemá vlastně nic,
rodinu, ani domov... ale má něco neobvyklého - má čas a schopnost
naslouchat.
Momo přináší klid a pohodu a fantazii. S Momo se
spřátelí několik dospělých lidí, které dokáže vyslechnout a umožní jim
uspořádat si myšlenky a vyřešit nejeden problém. Momo přináší fantazii i
dětem, které nemají super hračky a dokonce i dětem, které super hračky
mají. S Momo se totiž dá hrát všechno na světě.
Leč
poklidná práce a poklidný život s malým vychutnáváním malých radostí se
příčí šedým mužům s buřinkami a doutníky, kteří se náhle ve městě
objevují. (Trochu mi evokují představu děsivého Ticha z Doctora Who a
kdoví, jestli nebyli inspirací i pro Stephena Kinga pro jeho sérii
Pistolníka).
Tito muži rozjedou nenápadnou propagandu, cílenou
na změnu života lidiček. A docela se jim daří. Úspěšně vyloží každému
jednotlivci, jak marní čas pitominami, jako je povídání si s přáteli,
návštěvou nemocné mámy a užíváním si nicnedělání. A nešťastníci ohromeni
pravdivostí jejich argumentů uzavírají smlouvy a pronajímají svůj
ušetřený čas těmto šedým pánům...
A mění se.
Náhle
je vše účelné, nikdo z dospělých nemá čas, všichni jsou vytížení,
uštvaní, a nevrlí. Jednoho po druhém takto likvidují šedí mužíčkové v
buřinkách a těch pár jedinců, kteří odolávají, si nechávají na závěr.
Nejdřív snadné kusy, pak ti obtížnější, pak děti a nakonec - děvčátko
Momo, které jim leží v žaludku opravdu velmi silně.
Děvčátko
Momo bude muset svést bitvu o čas. Najít sídlo samotného mistra Hóry a s
pomocí želvy Kassiopeji zachránit ztracený čas jejich přátel, a co víc,
zachránit i mistra Hóru a zničit šedé muže.
Ale co zmůže malá holčička proti hordě šediváků?
Ona sama cítí, že je na takový úkol slabá a příliš malá a hlavně, osamocená.
Ale má v sobě něco, co nikdo jiný nemá - bylo dovoleno jí spatřit svoje vlastní srdce a viděla nádherný květ života.
Příběh
samotný se mi líbil. Není nabitý akčností, spíš přináší malé poselství,
že ne všechno, co je na povrch dokonalé, může být dokonalé. Ne každá
výstřednost zajistí štěstí. A že s fantazií se dá užít dne daleko víc
než se superdrahými hračkami.
A taky, že není na škodu umět poslouchat. Vlastně je to veliké umění, neboť naslouchat vyžaduje trpělivost a účast.
Příběh
přináší také malou naději, neboť říká, podobně jako v Pánu prstenu, že i
malý nenápadný človíček může vykonat něco velkého.
Kniha má zajímavý čtvercový formát, pevnou vazbu a zdařile ilustrovanou obálku.
Na ukázku několik ofocených stránek. Stránky jsou původně bílé, nevím proč se mi to promítlo do modrého podkladu...
Ukázka z příběhu, který vznikl z fantazie dětí...
A na řadu přichází šedí muži s buřinkami a doutníky...
Vyjednávání agentů a přesvědčovací metody. Svým způsobem mi připomíná šmejdy.
Dokonalé hračky a kousek fantazie
...
což mi připomíná, jak mi kdysi kamoška říkala, jak si její malá neteř
dvě a půl hodiny vyhrála s lisem na česnek, zatímco panenky se válely v
koutě...
Nenabádám
každého, aby si hned běžel knihu koupit nebo půjčit. Jen jsem ji chtěla
zmínit jako zajímavý kousek dětské literatury. A zajímalo by mě, jestli
je poutavá i pro dnešní děti...
Žádné komentáře:
Okomentovat