Vlastně
opravdu se dá použít výraz tradiční, protože nevím sice, od kterého
data se pořádá, ale pamatuji si ji, coby dítě školou povinné, a to už je
požehnaně dlouho.
Cynik by podotkl, že za Šemíka.
Ale
protože záznamů z poutě už jsem dala několikrát, minimálně dvojmo, dnes
jsem vynechala atrakce celkově a vezmu mimopouťové aktivity.
Tak třeba hřbitov.
Takovej
hřbitov souvisí s poutí, ojéje, a ne že ne. Spousta lidí tam má
pochované své rodiče, bratry, sestry, manžely, někteří i děti. (Viděla
jsem hrobeček dvouletého chlapečka, řeknu vám, že nejhorší je, když
rodiče pochovávají své děti)
A tak je ve významných dnech,
jako dušičky, vánoce, velikonoce, vlastní výročí, a pravdaže pouť, na
místním hřbitově tak nějak víc uklizeno, aby i ti na druhé straně neměli
pocit, že se na ně kašle z vysoka.
Hřbitov je
vůbec zvláštní kamenná zahrada.Co pomník, to originál, vážně, všimli
jste si, že skoro každý kus je jiný? Bílý mramor, černý mramor, v módě
začíná být in i hnědý. Různé zdobné prvky, ty modernější se omezují jen
na linie tvarů, ty starší obsahují různé anděly, holubičky, nebo hlavu
Krista.
Někde obrostlé břečťanem, jinde s umělými květinami.
Někde klasické svíce, jinde elektrické svíčičky na baterku.
Doba pokročila i zde.
Ale
abych se odpoutala od hřbitovního tématu - i tentokrát jsem tak trochu
fotila. Ne pokaždé se ze hřbitova najde výhled na projíždějící
automobilový náklad.
Záběr kostela, už z vnějšku.
Detail kostelních dveří.
Když
se před kostelem otočím na druhou stranu, uvidím novou rajhradskou
výstavbu. Novou sice zas tak ne, ono to tam straší už šest nebo deset
let, ale podle rozdělané a nedodělané plochy kolem by jeden soudil, že
to provedl developer přesně podle Jiránkova návodu z jedné kreslené
aneknoty, kde stojí dva stavitelé s plánem před sebou a ten jeden říká -
tady máme plány, rychle to postavte a zmizte.
Ta stavba sama o sobě není špatná, moderně ekologicky řešená, co se týče energií, ale do okolí zapadá jako rána pěstí mezi oči.
Pro porovnání ještě jedno foto, pořízené z vlaku. Velmi citlivé a vkusně zapadající do prostředí, co říkáte?
Nebo by byl developer spíš na ránu?
Další foto je pořízeno u jednoho zboru, ze kterého zůstává jen přední stěna.
Zde průhled oknem a záběr přes plotovou bránu.
Kočka!
Následuje
květinová série. Chytla jsem jakéhosi čmeldu v akci. Možná je to
včelda, ale připadá mi, že včelda je menší než čmelda.
Každopádně to hmyzátko je pořádně obalené pylem.
Tady mě upoutal záběr na schody, které jsou sice rafinovaně nenápadné, přesto používané.
Tento záběr by se dal nazvat U zdi.
Následuje záběr Na zdi a Před zdí. 
Tato
květena mě mimořádně zaujala, protože ji vidím poprvé. Ne, vážně,
takový keř jsem nikde v okolí neviděla, ani nevím, že by se promítl
někde na stráce fejsu ve skupině zahrádkářů. Asi budu muset hodit dotaz,
jak se ta krása jmenuje.
Vysoké to bylo asi jako šeříkový keř.
Nechybí ani malé vodní zákoutíčko.
Zde odrazoffka odrážející vzdálený tunel. Takový malý tunýlek pod tratí.
Toť
on. V době mého dětství tam chyběly graffiti, a pamatuji si, že nesl
krásně ozvěnu, když jsme na sebe pokřikovali, cestou do školy nebo ze
školy. Protože tím tunýlkem jsme denně procházeli, pokud jsme to nevzali
z druhé strany.
Cestička k domovu známě se vine... a tak dál. 
Kousek souběžně s tratí.
A tady už kýžená odbočka...
Tady takový malý okrasný plácek. Vroubený malou ohrádkou, kdy my tak rádi chodili po rantlu té ohrádky.
Kaplička,
kde se každoročně pořádala bohoslužba na václavské hody. Jestli se ta
tradice dodržuje, nevím, snad ano... hodiny ke zvonění v této kapličce
vyráběl můj strýček. Ten už je pryč, hodiny a zvonění zůstávají...
A to už cestou zpátky...
(Vlastně
to byla cesta do místa mého dětství. Je nedaleko od místa, kde teď
bydlím. Z Rajhradu asi dva kilometry, taková pěkná procházka, a vzala
jsem to schválně místy, kde jsem neprocházela dobrých patnáct let.)
Jop,
a dala jsem vydělat i prodejcům. Koupila jsem si dvoje letní kraťasy,
báječnou ovocnou domácí limonádu (malinovku, ze které jsem si dolitím
poříla ještě jednu porci), a dřevěné prkýnko na krájení, které jsem už
dlouho postrádala. (Tedy prkýnko ve správné velikosti).
Byl to celkem fajn den, venku krásně, nepršelo, a stihla jsem všechno, co jsem stihnout chtěla.
Včetně bambilionu fotek.
Žádné komentáře:
Okomentovat