Nespěchejme tolik

Už by tady bylo jaro.

Taky počítáte dny, kdy bude první jarní den?

A ty miliony fotek s jarním motivem!

Krásné krokusy fialové, nebo sněženky, vykukující ze sněhu.

První bledulky či hyacinty.

Ale není ani půlka února. Není možné přeskočit čas a ocitnout se na konci března. Jaro je nádherné a taky ho miluji, tu silnou jarní vůni, příslib naděje a nového života. To, jak se začnou klubat hlavičky kytiček, jak se rozezvučí ptáci. Jak crčí voda ze střech a vzduchem vane jarní vítr a zpívá.

Dnes je nevlídně. Pod mrakem, zima, ani sníh není půvabně bělostný, spíš sem tam ostrůvky bílošedé břečky. Snad jen na polích se ještě drží, což je dobře, protože únor bílý, pole sílí.

Ale je nezbytně třeba snít o jaru krásném, které stejně přijde tak jako tak, a zatím propást dny, které nás míjejí?

Ve svém snění o tom, co bude, nějak zapomínáme na to, co je.

I v mrazu a nevlídné slotě se dá najít výhoda.

Třeba ta, že když přijdu domů, je pohoda, shodit bundu a boty a být v teple.

Možnost si uvařit voňavý čaj, turka, čikuládu nebo zahřešit se svařákem či grogem.

Trocha citronu, trocha skořice, trocha badyánu...

A když pominu nezbytné domácí práce, jak je fajn si vzít třeba knížku? Kolik lidí bude mít čas číst si na jaře nebo v létě?

A když někdo nerad čte, může si pustit audioknihu. Šikovný vynález, někteří tím zabijou dvě mouchy, takzvaně, protože si nejen poslechnou vyprávění, ale můžou u toho třeba i plést nebo uklízet nebo vařit.

V zimních dnech je spousta možností vytáhnout zásobu filmů, které jsme ještě neviděli a zkusit se nechat překvapit. Když u toho usneme, nic se neděje, hlava i tělo si krásně odpočine. A když u toho neusneme, užijeme si pěkný filmový zážitek.

O večerech ve dvou ani nemluvě...

Zima je dobrá na procházky, spojené možná s krmením ptáčků a jiné zvířeny. Nechat se ošlahnout studeným vzduchem, mít dobrý pocit z dobrého skutku, odměnit se doma něčím lahodným.

Zima není zlá. Jen je protivné, že jsou krátké dny a dlouho tma. Ale to se od nového roku mění k lepšímu, jen mě mrzí, že až bude poměr krásně srovnán, už se to zas otočí a začnou se dnové krátit.

Ale k tomu dojde, ať chci nebo nechci, tak proč na tuhle proměnu myslet zrovna teď?

Stejně jako stýskat si po jaru.

Jaro přijde a my ho nadšeně uvítáme.

Ale teď, teď bychom si měli užívat toho, co máme... Teď žijeme, zrovna teď, a ne až za dva měsíce. To se taky můžeme párkrát vyspat a najednou zjistíme, že je půl roku pryč. Takhle totiž život utíká a my se ho nesnažíme ani zadržet.

Končím se svým trochu zmateným předjarním povídáním, se svým malým předjarním zastaveníčkem, a všem přeji pěkný, ještě zimní den. S vůní pečených jablek, lahodného svařáku, nebo dobrého citronového čaje.

S chroupáním oříšků nebo posledního vánočního cukroví. A vlastně s každým dnem, kdy žijeme.