Podzim přívětivý, ve zlatém oparu

Zdá se, že máme letos poslední možnost užít si krásného babíletního podzimu. Neb podzim zřejmě zpívá labutí píseň a protože za týden už bude dušiček, nemůžeme čekat, že takhle krásně bude do vánoc.

Dnes to vezmu trošku napřeskáčku a začnu od výhledu na rajhradský klášter. Na této fotce silně zazoomováno, budova kláštera by normálně byla daleko daleko menší, někde na obzoru.

Mimo normálního podzimního focení jsem totiž fotila i nějaké šátky a šály, takže kdyby mě někdo viděl, asi se náramně podiví a kdyby mě přitom slyšel, tak asi volá Chocholouška, protože jsem si u toho focení prozpěvovala Zpívej, slavíčku.

Ale slavíčka i focení šátků nechám sólo, protože za prvé ještě asi budu pokračovat a za druhé fotek je i bez šátků hodně.

Takže, již avízovaný pohled na rajhradský klášter. Zoom je sice bezvadná věc, ale když se zazoomí příliš, obraz se stává kapánek neostrý. Ale není to tak hrozný, viďte. Nebo je?

Stromy se ten den náramně zlatily a svítily do daleka.

Tady mě zaujal jeden půvabný zahradní domeček a laťková ohrádka.

Jen záběr proti západu slunce je trochu tmavý.

Zdálky byla vidět věžička místního kostelíku. Zkusila jsem ji vyzoomovat, jak to šlo. Fotku jsem pro jistotu kapánek přiostřila, v picmonkey.

Detail jednoho stromu. Ta fotka mi připadá úžasná. Dokonalý symbol podzimu.

Malý vyzoomovaný detailík na pokroucené větvoví.

Tady mě neskutečně zaujala kombinace zahrady, stromu, plotu, červených jeřabin - a přestože z jedné strany ještě svítilo slunce, na druhé straně už vystupoval bledý měsíc. Když se podíváte trochu pečlivěji, najdete jej.

Z tohoto úhlu záběru jsem nabrala ještě několik detailnějších snímků, ty však dám příště. Nebo přespříště.

Opravdu úctyhodný ořešák.

Před rybníkem Dunávka, místní potok, přechází se tam přes úzkou lavku se zábradlíčkem po jedné straně. V létě většinou vyschlá, teď však dostatečně zavodněná.

 

A končím opět u rybníka, máme tady tři, ale tento je největší. Rybník lovečák, plný kaprů a dalších přítulných rybišek, lehce dovádivých a hrajících si s rybáři na schovávanou. Dost se tu rybaří, fakt. I když mnozí to berou spíš jako relax, posezení u vody a trochu klidu.

Když se dívám na ty fotky, mám dojem, že nikouš kapku zkresluje. Ano, podzim je zlatý, ale tento zlatý přídech je až moc zlatý. Zkoušela jsem některé fotky vyladit do modré a výsledný obraz byl věrohodnější. Srovnání dám v některém z dalších článků, ale i tak si myslím, že je to pěkné pokoukání.

Příště ukážu pár věcí, které jsem spáchala vlastoručně. Něco už loni, jen přefocuji, něco letos.

Přidám pokračování Ve zlatém oparu, protože jde o podobné fotky a pořád je to ten krásný podzim babíletní.

Vlastně i dnešní fotky by mohly patřit pod název Podzim přívětivý. Protože i dnes se udělalo neuvěřitelně krásně a počítám, že to je podzimí labutí píseň. I když - už asi dvakrát jsem zažila i stejně přívětivé dušičky, a tak snad budou takové i letos.

Dnes jsem chtěla nafotit další šátky a šály, těm jsem ale nakonec moc nedala. Pár fotek u rajhradického splavu, pár fotek u místní Obory a když jsem vycházela a chtěla to stočit na silnici, uchvátil mě pohled na rajhradskou alej u kláštera.

Když říkám uchvátil, nekecám, je to asi nejpříhodnější pojmenování.

A tak dnes vynechávám postupnou cestu a chtěla bych předvést pár záběrů na tu nádheru.

Ještě, u většiny fotek vzhled skutečně odpovídá realitě. Opravdu byly barvy takto úžasně do zlatova. Opravdu celkový vzhled působil lehce vzdušným a zlatým dojmem.

Fotila jsem dost, raději víckrát, kdyby byl nějaký snímek mázlý. Vybrala jsem jich několik, a ač některé fotky jsou trochu přesvícené (hlavně ty u řeky), jiné jsou opravdu věrné.

Tak příjemný zážitek vašim očím.

Příště budou fotky u splavu. Nebo v Oboře? Taky bych mohla přidat některé záběry od rybníka.

Nebo možná i ty slibované šátky...