Pomalu, ale jistě

Jsem tady poslední dobou už tak málo, že můžu razit staré dobré heslo - pomalu, ale jistě.

Pomalu, ale jistě se mi podařilo dočíst Neffovu pentalogii Sňatky z rozumu, etc, etc, etc

Pomalu, ale jistě, jsem přežila to skleníkové léto, díky záskokům coby náhrada na jiných prodejnách bez letní dovolené.

Pomalu, ale jistě, dávám dohromady sbírku starých filmů, které mě zaujaly.

Pomalu, ale jistě, pletu svetřík, který jsem plánovala mít hotový už v říjnu, a podle tempa (zatím a si patnáct centimetrů) to vypadá na další jaro.

Pomalu, ale jistě, jsem se rozloučila s novými řadami Doctora Who, které budou natočeny v novém módu Doctorka Who. Nebo Doctorwoman Who? Nebo rovnou DoctorWhoman? To je fuk.

Pomalu, ale jistě, pořizuji sem tam fotku - občas se mi povede parádní série, kterou dám asi do příštího článku, třeba letošní židle v Židlochovicích, což byla akce ke stému výročí.

Pomalu, ale jistě, se propracovávám zahrádkou před barákem, která je sice nevelká, ale dá mi pořádně zabrat.

Silně zatravněná část. Po nedávných deštích se tráva obrazila s nebývalou silou a zatímco vrbka nějka žloutne, tráva se zelená.

Porytá část. Původně jsem chtěla jen trochu protrhat tu trávu, ale nakonec jsem sáhla po rýči.

A hezky pohled zepředu, půl na půl, vlevo džungle, vpravo hotovo.

Na závěr jeden luxusní západ slunce.

Přestože to přesně takhle bylo nafoceno, foto trochu klame barvami, protože jsem to hodila do módu Západ slunce, tedy s trochu nazlátlým přibarvením.

Ale fešné na pohled, co říkáte...

A jako bonus jsem si dnes upekla několik jablíček v županu, s mátovým cukrem.

Všem přeji hezký start do nového týdne a užívejme si babího léta, dokud je!