Začalo
to už dopoledne, kdy si šla pro nějaký to dřevo a nechala otevřený
dveře. Samozřejmě, ten aristokratickej náfuka hnedle vyplul a tiše se
zdekoval. Vona si toho nevšimla, nebo možná všimla, ale hodila na to
těžkej ignor.
Já teda jsem slušně vychovaná, i když mě nikdo nevychovával, a vím, co se sluší! Zatoulat se, to jo, ale taky se zavčasu vrátit!
No,
vona to nechala být, ale asi tak za hodinu vylezla a začala vyvolávat, k
obveselení mému a taky sousedů. A co používala výrazů! Teda se mnou se
tak necicme. A už vůbec si nevšímala, že jsem hnedle slezla ze schodů a
přilísala se k ní, fuj, až tak jsem se snížila. Chtěla jsem jí říct, já
jsem tady! Tady jsem! Ale ona na mě jen koukla a zase vyvolávala jméno
toho šedivého pitomce, co se ani neumí ozvat, když má, ale zato vříská
jak o život, když o nic nejde.
Zavřela dveře a
pak byl dlouho klid, vona asi někam vodjela, ale pak se vrátila a začalo
to nanovo. Mě si vůbec nevšímala! Nebo vlastně, jo, trochu mě pohladila
a pochválila, no konečně že mě zaregistrovala, ale pořád mlela to jméno
toho zběhlýho zblblýho aristokrata. Dokonce vzala tyčku a šla propátrat
tu velkou věc, co je v ní voda. Samozřejmě že tam byla jen voda, já
vím, kde ten osel je, ale jak jí to můžu říct?
Naštěstí se ten
mamlas brzy ozval, vona našpicovala uši a jak ještě byla v tom
voblečení, co v něm vodjela, tak vylezla nahoru po schodech a zamířila k
půdě. No jasně, tam je už pěkných pár hodin! křičela jsem na ni, ale
ona mi asi nerozuměla.
Musela jsem se smát, ten
aristokratickej mamlas vězel na trámu a nevěděl, jak dolů. A tak vona
si vzala žebřík, i když chatrný a zkoušela po něm vylézt. Jenže pan
šlechtic odlezl o kus dál, takže vona s tím žebříkem kvedlala zleva
doprava a furt se snažila ho nějak sundat. Nakonec vylezla na poskládané
křidlice a vopatrně se blížila k tomu trámu, jestlipak by i kvůli mě
dělala takový psí kusy? Ale to by vlastně nemusela, protože já nejsem
tak blbá kočka, abych lezla někam, odkud se nedostanu, a pak, jsem
šikovná, štíhlá a ohebná a leccos proběhnu hravě. Nojo, plebs je
pružnější, známá pravda!
Mamlas jí samozřejmě
unikl škvírou u střechy, snažila se ho ještě chytit za zadní tlapu, ale
kdepak, vysmekl se. Takže zas přelezla zpátky, už kapku zašmouraná,
dobře jí tak, když si neváží tvorů, kteří jsou jí věrní! A vypakovala se
před barák. Zřejmě oběhla nejbližší domy, musela jsem se chechtat,
jakou blbku ze sebe dělá, ale pak mi bylo trochu smutno, byl by takový
tyjátr i kvůli mně?
No, prý ho našla na druhé straně, jak
pochodoval po zídce a nevěděl jak dolů, tak si musela vzít jakýsi
špalek, který tam byl položený jako solitér a vylézt na něj, ale stála
prej na jedný noze, páč ten špalek byl úzkej, no a nakonec toho tupce
šedivýho stáhla. A ještě ho nesla v náručí, jako poklad! No jeden by se z
toho pozvracel...
Ale musím uznat, že pak
zavolala domů i mě a dala nám oběma pořádnou dávku granulek, pak nám
přidala ještě ty fajnový granulky, speciál, a nakonec nám dala kousek
masenka. Zas tak špatná není, to vám povídám!
Aristokrat
pak chrápal na bedýnce až do večera, asi ho to řácky vysílilo. Já se
pěkně usalašila na křesle a vona ještě žuchlila jakési cukroví, či co...
Páč zejtra má být Štědrej den.
Jsem zvědava, jestli bude štědrej i pro nás...
Zde Čička, ta glosující, a Samet, ten zbloudilec
Žádné komentáře:
Okomentovat