Stříbrný vítr

Napsal Fráňa Šrámek.

Kniha, kterou jsem si vybrala náhodně v knihovně, v rámci klasiky, kterou jsem dosud nečetla, i když jsme se o ní učili ve škole a i když jsem viděla občas film, natočený na její motivy. 

Navíc, v padesátibodové výzvě vhodná do škatulky "Kniha, kterou jsme měli číst ve škole, ale neučinili jste tak"

Někde jsem četla, že Stříbrný vítr je napsán jako lyrický román. Popravdě nedovedla jsem si představit, jak vypadá lyrický román. Dovedla jsem si představit, jak vypadá poetický román. Do poetického románu by se dala zařadit Marťanská kronika, i když to byl spíš sbor povídek, než román. Do poetického románu by se dal zařadit Pán prstenu nebo Hvězdný prach.

Ale lyrický román patří Fráňu Šrámkovi.

O čem je?

O dětství a hlavně dospívání mladého muže. Je jedno, jestli pochází z města nebo vesnice. Jeho problémy jsou podobné problémům každého mladého muže. Nebo většiny mladých mužů.

U Jana Ratkina je dospívání poněkud komplikované - v rodové linii mají zatížení romantismem, takřečeno. A zrovna jeho otec se onomu romantismu vymyká. Je velmi střízlivý realistický muž, bez špetky fantazie. Jeho představy o životě jsou sešněrované v mantinelech společenských zvyklostí a mravních naučení. Jeník se poněkud vymyká jeho představě vzorného synka a tak se tu představu snaží vtlačit do reality tím, že mu uštědřuje výchovné výprasky. Což neblaze ovlivňuje Janovu duši a místo, aby se podvolil, rodí se v něm určitá zatvrzzelost.

Další roky pobývá na studiích v gymnáziu. Hledá přátelství, pociťuje rozpaky kolem lásky, dostává životní lekci, nachází lidi lhostejné, lidi, ve kterých se mýlí a přátele, kteří ho zčásti ovlivní ve vzbouřeneckém postoji vůči životu a světu. Jedním z nich je Zach, student stejný jako Ratkin. A druhý se objevuje v jeho životě nečekaně - zdánlivě nemožný a lhostejný profesor, který v určitém momentu zasáhne, aby se Jan nedostal do životních potíží.

Závěr románu kulminuje - setkání s dávnou dětskou láskou se přerodí v dospělý cit. Chlapec Jan umírá, mladý muž Jan se zrodil. A stříbrný vítr, závan mládí, mu určuje další cestu.

 

 

 

 

 Zde útržek věnovaný  jeho strýci, Jiřímu Ratkinovi, který měl nejspíš stejně horké srdce jako Jan.

 

Můj dojem - dost nesnadné čtení. Příběhem jsem se prodírala klopotně a častokrát zjistila, že zírám na jeden řádek a jednu větu čtu asi popáté. Podivné nálady, chování, jednání, děj se vlekl poměrně zvolna, a vlastně se nic významného neodehrávalo - šňůra běžných dní, s náznaky nějaké akce. Zaujal mě zvláštní stytl, opisnost, jakou se dává najevo existence sexu vůbec. Už u několika starších románů jsem zaznamenala, jak elegantně vyhýbavým způsobem zmiňují tuto stránku lidského života. A víceméně obdivuji tu rafinovanost. Protože popsat otevřeně scénu milování - nebo souložení, co si budeme povídat, záleží, z jakého úhlu pohledu se tato záležitost bere, není až takový problém, to dá dnes hravě každý erotický román s pikantními podrobnostmi. Ale v době před sto lety to byla asi záležitost knih skrývaných a půjčovaných jen velmi potajmočku.

Přesto, podařilo se mi nakonec přes to postupné klopýtání dojít až do finále a musím uznat, že závěr románu byl už téměř strhující. 

Také bych kladně ohodnotila půvabné ilustrace, ale současně mi připadalo, že k tomuto typu románu se nehodí. K tomuto typu románu by se hodily spíš černobílé črty Mikuláše Alše, nebo Zdeňka Buriana.

Nebo jiné provedení. 

Tyto ilustrace by se mi pro změnu líbily třeba v  Pohádce máje. Tam by se nádherně vyjímaly, co říkáte.

 

 

 

 

 

 

Stříbrný vítr, vydání 18.

Vydal Československý spisovatel, edice Slunovrat, 1985

Ilustrace - Jitka Kolínská

Doslov k románu napsal Fráňa Šrámek sám, v Praze v listopadu 1919

Jestli jsem dobře pochopila, jde o upravené druhé vydání, a v jeho duchu se vydávají další reedice.

Zajímalo by mě to první.