sobota 24. října 2020

Stříbrný vítr

Napsal Fráňa Šrámek.

Kniha, kterou jsem si vybrala náhodně v knihovně, v rámci klasiky, kterou jsem dosud nečetla, i když jsme se o ní učili ve škole a i když jsem viděla občas film, natočený na její motivy. 

Navíc, v padesátibodové výzvě vhodná do škatulky "Kniha, kterou jsme měli číst ve škole, ale neučinili jste tak"

Někde jsem četla, že Stříbrný vítr je napsán jako lyrický román. Popravdě nedovedla jsem si představit, jak vypadá lyrický román. Dovedla jsem si představit, jak vypadá poetický román. Do poetického románu by se dala zařadit Marťanská kronika, i když to byl spíš sbor povídek, než román. Do poetického románu by se dal zařadit Pán prstenu nebo Hvězdný prach.

Ale lyrický román patří Fráňu Šrámkovi.

O čem je?

O dětství a hlavně dospívání mladého muže. Je jedno, jestli pochází z města nebo vesnice. Jeho problémy jsou podobné problémům každého mladého muže. Nebo většiny mladých mužů.

U Jana Ratkina je dospívání poněkud komplikované - v rodové linii mají zatížení romantismem, takřečeno. A zrovna jeho otec se onomu romantismu vymyká. Je velmi střízlivý realistický muž, bez špetky fantazie. Jeho představy o životě jsou sešněrované v mantinelech společenských zvyklostí a mravních naučení. Jeník se poněkud vymyká jeho představě vzorného synka a tak se tu představu snaží vtlačit do reality tím, že mu uštědřuje výchovné výprasky. Což neblaze ovlivňuje Janovu duši a místo, aby se podvolil, rodí se v něm určitá zatvrzzelost.

Další roky pobývá na studiích v gymnáziu. Hledá přátelství, pociťuje rozpaky kolem lásky, dostává životní lekci, nachází lidi lhostejné, lidi, ve kterých se mýlí a přátele, kteří ho zčásti ovlivní ve vzbouřeneckém postoji vůči životu a světu. Jedním z nich je Zach, student stejný jako Ratkin. A druhý se objevuje v jeho životě nečekaně - zdánlivě nemožný a lhostejný profesor, který v určitém momentu zasáhne, aby se Jan nedostal do životních potíží.

Závěr románu kulminuje - setkání s dávnou dětskou láskou se přerodí v dospělý cit. Chlapec Jan umírá, mladý muž Jan se zrodil. A stříbrný vítr, závan mládí, mu určuje další cestu.

 

 

 

 

 Zde útržek věnovaný  jeho strýci, Jiřímu Ratkinovi, který měl nejspíš stejně horké srdce jako Jan.

 

Můj dojem - dost nesnadné čtení. Příběhem jsem se prodírala klopotně a častokrát zjistila, že zírám na jeden řádek a jednu větu čtu asi popáté. Podivné nálady, chování, jednání, děj se vlekl poměrně zvolna, a vlastně se nic významného neodehrávalo - šňůra běžných dní, s náznaky nějaké akce. Zaujal mě zvláštní stytl, opisnost, jakou se dává najevo existence sexu vůbec. Už u několika starších románů jsem zaznamenala, jak elegantně vyhýbavým způsobem zmiňují tuto stránku lidského života. A víceméně obdivuji tu rafinovanost. Protože popsat otevřeně scénu milování - nebo souložení, co si budeme povídat, záleží, z jakého úhlu pohledu se tato záležitost bere, není až takový problém, to dá dnes hravě každý erotický román s pikantními podrobnostmi. Ale v době před sto lety to byla asi záležitost knih skrývaných a půjčovaných jen velmi potajmočku.

Přesto, podařilo se mi nakonec přes to postupné klopýtání dojít až do finále a musím uznat, že závěr románu byl už téměř strhující. 

Také bych kladně ohodnotila půvabné ilustrace, ale současně mi připadalo, že k tomuto typu románu se nehodí. K tomuto typu románu by se hodily spíš černobílé črty Mikuláše Alše, nebo Zdeňka Buriana.

Nebo jiné provedení. 

Tyto ilustrace by se mi pro změnu líbily třeba v  Pohádce máje. Tam by se nádherně vyjímaly, co říkáte.

 

 

 

 

 

 

Stříbrný vítr, vydání 18.

Vydal Československý spisovatel, edice Slunovrat, 1985

Ilustrace - Jitka Kolínská

Doslov k románu napsal Fráňa Šrámek sám, v Praze v listopadu 1919

Jestli jsem dobře pochopila, jde o upravené druhé vydání, a v jeho duchu se vydávají další reedice.

Zajímalo by mě to první.


9 komentářů:

  1. Nečetla jsem, ale hodně mi popis jeho otce připomíná chování a myšlení obyčejných lidí koncem devatenáctého století. Tam nebyl na fantazii čas ani prostor, zrovna teď čtu knihu z hornického prostředí a ta syrovost je tam sakra znát.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Tenkrát byl tvrdý život a jeho tatík byl ten, který vydělával a nosil peníze domů a zabezpečoval rodinu. Četla jsem letos i Kamenný řád a bylo to obdobné - matka rodu dříčka, která viděla nejvyšší cíl v udržení gruntu. Dá se říct, že v tomhle ohledu měla pravdu, jak se začaly rozprodávat pozemky, majetek se zmenšoval a zmenšoval. Své dcery držela zkrátka, až nelítostně, což se jí časem vymstilo.
      Jakou knihu čteš?

      Smazat
    2. Šikmý kostel se to jmenuje, velice čtivá knížka, za víkend jsem ji slupla jako malinu.

      Smazat
  2. Nedokážu posoudit, jestli se k tomu ty ilustrace hodí, ale rozhodně jsou pěkné. Stříbrný vítr mám na svém seznamu knih k přečtení hodně dlouho a ráda bych se k ní někdy dostala. Tak nějak poeticky si představuji, že bych tu knihu mohla číst, až budu na dovolené v jižních Čechách, někdy... :D

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ilustrace jsou půvabné, ale opravdu bych si je představila spíš u Pohádky máje.
      Jsem zvědava, jak se ti bude kniha číst. Synovec teď čte nějakou ruskou klasiku a je z toho na nervy, že ti ruští hrdinové jsou většinou absolutní budižkničemové, kteří by potřebovali výprask a marš na brigádu :D (Jeho vlastní názor)

      Smazat
  3. Já kdysi Stříbrný vítr přečetla, bylo to krátce po návštěvě Sobotky a hlavně zámku Humprecht, kde byla expozice věnována Šrámkovi. A vůbec si nepamatuju, zda tam byly nějaké ilustrace.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jak se ti četlo? Mně to fakt neskutečně dlouho trvalo a hlavně, začala jsem číst a jednu větu jsem někdy musela přečíst až pětkrát, než jsem si vštěpila, o čem to vlastně je. I když to možná bylo i tím, že jak jsem upřela oči na řádky, začaly mi v hlavě lítat různý myšlenky. - Jestli bez ilustrací, tak to bylo asi nějaké vydání. Tohle má být údajně osmnácté.

      Smazat
  4. Knihu jsem taky nečetla, ale mockrát jsem viděla ten film v televizi. Výborné herecké obsazení a výkony.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Film jsem už také viděla, nejednou, ale chci si jej pustit znovu, tentokrát v kontextu s knihou, abych mohla porovnávat.

      Smazat