pondělí 7. června 2021

Vymazlená cédéčka

Před časem jsem tu dávala příspěvek o kazetách, které jsem si pro lepší přehled šperkovala svéráznými obaly, vystříhanými obrázky nebo malebnými záběry z různých časopisů. Bavilo mě to.

Později jsem tento způsob označení rozšířila i na cédéčka. Byla kdysi éra přepalování, pálili mi kamarádi, půjčovala jsem si céda oficiálně z knihovny a získala tak docela slušnou sbírku. Později i se stažením z internetových úložišť. Dnes už téměř nepotřebné, neb na youtube se dá najít téměř cokoliv, ale v té době jsem vlastně počítač neměla a byla to jediná možnost, jak se dostat ke sbírce muziky.

Rejpal v tuto chvíli káravě zdvihne prstík a řekne, nene, nebyla to jediná možnost! Samozřejmě je tu možnost nejžádanější - prostě si kýžené cédo koupit.

Ale známe to, jak to u výběrů cédéček vypadá. Za hodně peněz málo muziky. U kompilací asi pět nebo deset hitů a do toho přimícháno pár slabších kousků. Já byla rozmazlená v rámci možností a chtěla jen to co se mi fakt líbí.

Když jsem nedávno dělala čistku a projížděla jedno cédo za druhým, víc než třetinu jsem vyhodila - cédéčko bylo už nehratelné. Další část jsem vyhodila, protože už mě to nebavilo, pořád však zůstala pěkná řádka kousků, se kterými se rozloučit nějak nemůžu, i když mám tyhle tituly staženy v počítači nebo jsou dohledány na youtube. Prostě to jsou moje srdcovky, některé jsem dávala pracně dohromady. Kumšt byl tenkrát sehnat kupříkladu Třetí knihu džunglí od Progres2 a co víc, nechat to přepálit tak, aby skladby navazovaly bez pauzy, neb hudba z této  kompilace plynně navazuje, téměř prolíná. Dala jsem dohromady téměř kompletní Enyu (její pozdější vydané nosiče už jsem nemusela, neb začínala být sama sobě až moc podobná, říká se tomu vykrádat sám sebe). Objevila jsem Loreenu McKennit. Clannad, Jeana Michela Jarrého, a Mika Oldfielda. Taky jsem vytáhla pár cédéček s domácí produkcí, nějaké country, folk, popík nebo klasická hudba.

 

Ale co víc, i když jsem mohla mít ofocené originál obaly, vytvářela jsem si svoje. Dost mě to bavilo, tenkrát. Začalo to od Clannadu a Enyi, což jsou asi nejstarší kousky. Tenkrát jsem objevila časopis s fotkami benátských masek, napadlo mě použít je pro obaly od těchto CD. 

 

Podobné ladění jsem vyvedla i pro Jarreho. A dál už jsem improvizovala, většinou romantické až snové motivy. Něco s lepenými obrázky, něco malované. Když jsem likvidovala sbírku, bylo mi některých kousků opravdu líto je vyhodit. Takže v záloze něco ještě zůstává, jiné kusy bohužel padly za vlast, zejména proto, že CD bylo zničené. 

 

U Dialogu s vesmírem jsem se inspirovala písní o jablku. Třetí kniha džunglí byla složitější, tak aspoň pár cizokrajných květů. Piano (jen název, jde o řadu romantických skladeb) a Petr Hapka - vlastní kresby. Vlastně cokoliv, co není vystřižené z časopisů a lepené, jsou moje pokusy.

Metal balads a rock album - jednoduché pojetí, barevné papíry a polepení samolepkovými hvězdičkami. Wolume wasted už divoká směs. A druhé metalové balady v barvě krve.

Další pokusy od oka, fakt mě to bavilo.

Zde se mi nachumelila k focení kočka-kočka. Asi chtěla být taky zvěčněna v síni slávy.

No a tady jsem ještě měls trio soundtracků z PP - obaly jsem vystříhala z časopisu, u něčeho udělala koláž. V případě PP jedničky, písmo na obalu by měl být omalovaný text z vnitřku prstenu, toho hlavního, a crcala jsem se s tím sama. Též koláže z vnitřní strany. No, byla to jedna éra, už je pryč, ale dnes docela žasnu, jak moc jsem se s tím malováním a lepením vyblbla.



Samozřejmě mimo přepaly vlastním i pár originálek. Vangelis, Jarre, Madonna, soundtrack z filmu Carrie, Titanic, nějací Beatles, folkové písničky, a vánoční cédéčka. Plus nějaká vážná hudba, je toho víc...





8 komentářů:

  1. No klobouk dolů, to bych do tebe neřekla! Že jsi hračička s fotografikou, to vím, ale že i s barvičkama takhle perlíš ....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, dost mě to fakt bavilo, co se dalo dát do obalu, jsem takhle zdobila. Vlastně i u těch Clannadů byl sice lepený ofekt s obrázky, ale podklad jsem vybarvovala a popis taky dodávala sama, v případě Clannadu byla i snaha zachovat stejný styl.

      Vymazat
  2. To je úžasný, jsi krásně kreativní člověk! Moc se mi to líbí, jak kombinace, tak barvičky! 😊

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, obávám se že bejvávalo, ale nikdy neříkám že je všem dnům konec. Tohle mě fakt bavilo. Pro céda, který šly do samostatných obalů, jsem takhle vyráběla snad všechny. - Akorát škoda že je ty nafocené jsou asi o odstín světlejší, ve skutečnosti jsou o něco tmavší a ty Clannadové, kupříkladu, vypadají fakt báječně.

      Vymazat
  3. Taky smekám, to sis pěkně vyhrála. Já mám doma fůru kazet a taky CD, ale co s tím? pořád je mi to líto vyhodit, ale čeká nás stěhování, tak to asi tak dopadne, že to skončí v kontejneru.

    OdpovědětVymazat
  4. Vendy, je dobře, že děláš čistku. Taky jsem takhle dělala obaly na CD i audiokazety. Ale dala jsem to pryč. Dnes mi stačí jedna krabička USB disk přenosní a mám tam vše. No, přiznám, že pár audio cd mám, třeba vánoční, to posloucháme na vánoce. Taky pohádky na video DVD. Kazety jsem rozdala, už skoro nejdou přehrávat, pásky se natahovaly a hudba byla zkreslená. Vyrábění obalů mi připomnělo vyrábění tašek igelitek, taky jste se jako holky vyráběly? Mezi dva igelity jsme vložily fotky z dámských časopisů a obšili to, udělaly ucha...jo, to byla doba!

    OdpovědětVymazat
  5. Vendy, obaly jsou parádní. 👍👍👍 Jsi opravdu kreativní.
    To já maximálně stáhla obal z internetu. Jedinou výjimkou byly obaly na domácí videa, tam jsem se docela vyřádila.
    CD a dalších nosičů mám mraky. Koncem května jsme se pustili do rekonstrukce bytu a kvůli nové podlaze se muselo vše vystěhovat. Gramodesky, kazety, které si už opravdu nikdo nepustí, a část DVD je už na svém místě. V dalším postupu nám zabránila druhá vakcína proti Covidu, takže jsme práci na uvedení do jakž takž původního stavu na chvíli přerušili. 😀

    OdpovědětVymazat