Jsem
ideální prototyp ovlivnitelného spotřebitele, naivka, který skočí na
všechno? Myslím, že zas až tak špatné to se mnou nebude.
Ano,
občas nalítnu a nechám se do něčeho uvrtat (třeba přechod z karty od
T-mobilu na paušál O2, nebo zápis do společnosti LR, která je sice
dobrá, a mají dobré výrobky, ale jsou docela drazí, a abych dostala
balík bez poštovného, musím nakoupit víc než za dvaapůl tisíce. Takže s
poštovným to bude tak drahý, že členská sleva ztrácí svůj význam, nebo
musím nakoupit tak, že členská sleva bude mít význam, ale věcí vezmu
víc, než třeba potřebuji.)
Jsou reklamy a
reklamy. Nedejbože, že padnu do spár nějakému podomnímu vykecávači,
který by dokázal prodat písek Arabům. Takoví vykecávači mě totiž asi
dvakrát dostali... a jednou nebo dvakrát moji mámu, která si zajela na
takový ten reklamní zájezd, který se tváří jako normální zájezd, ale je s
předváděčkou zboží, které je možná dobré, ale asi desetkrát předražené.
Takhle jednou dotáhla s velkou slávou halogenová kamna a k tomu zdarma
velkou čínskou vázu. Halogenová kamna dnes koupíte od pěti set do
tisícovky úplně v pohodě, stála tenkrát kolem 10 tisíc, a velká čínská
váza trůní na půdě, protože doma se nám nikde nevejde.
No nekup to.
Fakt
je, že jsem sice nepoučitelný blbec, ale tady jsem se poučila natolik,
že veškeré reklamní poutače typu pozvánek na předváděčky, hážu do kamen.
Když vím, že bych se nechala udolat, raději tam nejedu.
Stačí
mi reklamy v televizi. Vlezlé, vemlouvavé reklamy. Několikrát jsem sama
sebe přistihla, že na ty reklamy hledím jak hypnotizovaná. Asi jsem
nějaká senzitivní nebo co, ale o tenhle druh senzitivity vážně nestojím.
Reklamy mě fascinují, v dobrém i ve zlém. Ne, nejsem takový cvok, který
po reklamě letí zakoupit poslední vylepšený Ariel nebo super zubní
pastu, která zachrání i zuby s pokročilým zubním kazem. Na reklamy
televizní prakticky nedám. Ale civím na ně jak uhranutá, znova a znova.
Někdy mě rozčilují, některé mě baví.
A pak jsou reklamy, které
i tak trochu obdivuji. U kterých si tvůrci dávali záležet. Tyto reklamy
jsou buď vtipné, nebo vizuálně dokonalé. Na některé z těchto reklam
jsem už upozorňovala i na svém blogu...
Občas
mi vážně vadí. Zejména ve filmu, kdy do filmu vstoupí v nejnevhodnější
okamžik, uřvané, hlučné, film přebíjející. Vadí mi rozdíl v úrovni
hlasitosti. Vadí mi necitelnost vůči momentu, který se zrovna ve filmu
odehrává.
Neříkám, že reklamy miluju. Prostě mi
občas vadí, občas mi nevadí, některé jsou vážně dobré, jiné zase
stupidní. Ale působí na mě jak pohled hada.
(Bonus: odkaz na dvě opravdu krásně provedené reklamy. Vlastně tři...
Balantinka a La Belleza ...)
Bonus dvě: docela legrační reklamy
Falešní sobi!
(Originální na téhle reklamě byly pozdější vtipné variace na běžný život...)
A jestlipak si někdo vzpomíná na Bobiku?
Prostě... není z cukru.
Žádné komentáře:
Okomentovat