sobota 30. července 2011

Blbnou mi hlavu

30.7.2011 (téma týdne)

Zřejmě patřím k těm, které reklama ovlivňuje.
Jsem ideální prototyp ovlivnitelného spotřebitele, naivka, který skočí na všechno? Myslím, že zas až tak špatné to se mnou nebude.
Ano, občas nalítnu a nechám se do něčeho uvrtat (třeba přechod z karty od T-mobilu na paušál O2, nebo zápis do společnosti LR, která je sice dobrá, a mají dobré výrobky, ale jsou docela drazí, a abych dostala balík bez poštovného, musím nakoupit víc než za dvaapůl tisíce. Takže s poštovným to bude tak drahý, že členská sleva ztrácí svůj význam, nebo musím nakoupit tak, že členská sleva bude mít význam, ale věcí vezmu víc, než třeba potřebuji.)

Jsou reklamy a reklamy. Nedejbože, že padnu do spár nějakému podomnímu vykecávači, který by dokázal prodat písek Arabům. Takoví vykecávači mě totiž asi dvakrát dostali... a jednou nebo dvakrát moji mámu, která si zajela na takový ten reklamní zájezd, který se tváří jako normální zájezd, ale je s předváděčkou zboží, které je možná dobré, ale asi desetkrát předražené. Takhle jednou dotáhla s velkou slávou halogenová kamna a k tomu zdarma velkou čínskou vázu. Halogenová kamna dnes koupíte od pěti set do tisícovky úplně v pohodě, stála tenkrát kolem 10 tisíc, a velká čínská váza trůní na půdě, protože doma se nám nikde nevejde.
No nekup to.

Fakt je, že jsem sice nepoučitelný blbec, ale tady jsem se poučila natolik, že veškeré reklamní poutače typu pozvánek na předváděčky, hážu do kamen. Když vím, že bych se nechala udolat, raději tam nejedu.

Stačí mi reklamy v televizi. Vlezlé, vemlouvavé reklamy. Několikrát jsem sama sebe přistihla, že na ty reklamy hledím jak hypnotizovaná. Asi jsem nějaká senzitivní nebo co, ale o tenhle druh senzitivity vážně nestojím. Reklamy mě fascinují, v dobrém i ve zlém. Ne, nejsem takový cvok, který po reklamě letí zakoupit poslední vylepšený Ariel nebo super zubní pastu, která zachrání i zuby s pokročilým zubním kazem. Na reklamy televizní prakticky nedám. Ale civím na ně jak uhranutá, znova a znova. Někdy mě rozčilují, některé mě baví.
A pak jsou reklamy, které i tak trochu obdivuji. U kterých si tvůrci dávali záležet. Tyto reklamy jsou buď vtipné, nebo vizuálně dokonalé. Na některé z těchto reklam jsem už upozorňovala i na svém blogu...

Občas mi vážně vadí. Zejména ve filmu, kdy do filmu vstoupí v nejnevhodnější okamžik, uřvané, hlučné, film přebíjející. Vadí mi rozdíl v úrovni hlasitosti. Vadí mi necitelnost vůči momentu, který se zrovna ve filmu odehrává.

Neříkám, že reklamy miluju. Prostě mi občas vadí, občas mi nevadí, některé jsou vážně dobré, jiné zase stupidní. Ale působí na mě jak pohled hada.

(Bonus: odkaz na dvě opravdu krásně provedené reklamy. Vlastně tři...

Bonus dvě: docela legrační reklamy

Falešní sobi!
(Originální na téhle reklamě byly pozdější vtipné variace na běžný život...)





A jestlipak si někdo vzpomíná na Bobiku?






Prostě... není z cukru.



Žádné komentáře:

Okomentovat