3.1., mrazivě

Holomráz zaskočil určitě mnohé. Když už ne sníh, tak aspo!ň námraza, jinovatka, náznak něčeho ledového.

Škoda jen, že bylo pod mrakem a mlha. Být slunečno a mlžno (tedy mlha, která se pomalu rozpouští), to by bylo jinší kafe. Ale zase, i tato poněkud pochmurná mlha měla své čaro.

Po příjezdu z práce jsem vytasila foťák, a zkusila malou procházku. Procházkám jsem odvykla, v loňském roce jsem toho moc nedala, jestli to bude letos jinak, uvidím.

Zkusím dát pár snímečků. Kvůli pochmurné šedi jsou většinou mírně upraveny, kapku zesvětleny a přiostřeny. Některé jsou upraveny i více, ale to poznáte.

Malá detailovka.

Třidící popelnice jsou jistě užitečné, ale trochu smutné, že už je máme jako ozdoby předzahrádek a jako ozdoby parčíků. Pokrok prostě muší bejt.

Pro změnu další malý detailík.

A několik nedetailních.

Sympatická cedule.

A nesympatické graffitti. I když ta vrata už mají svoje, přece jen je to kousek solidní práce. A taky už kousek historie, dá se říct.

A nezbytný kostelík. Když on je fakt pěkný.

Leden konečně jak má být, ještě ten sníh chybí. Snad se ho letos dočkáme, navzdory proroctví vzteklé Gréty.

Mimochodem, jak se vlastně na zimu díváte vy sami? Jako na něco skvělého, nebo něco otravného, něco, co se dá využít k procházkám či návštěvám nebo posezení u filmu, nebo něco, co se musí přetrpět a hurá, už aby tu bylo jaro?

 

Přeji pěkný den.