Asi abych se nenudila

Opět jsem se na dlouhou dobu odmlčela (dát dva články do měsíce, zdá se, je úspěch). Ale tentokrát to mělo i důvod.

Kocúr totiž, ten jedinej, kterej mi zbyl, má už hodně dlouho trable s okem.

Které se rozšířily natolik, že mu veterinař diagnostikoval vřed na oku.

Takže s odkazem na oční specialistku jsem se vypravila k ní, po předchozí domluvě, ta byla velmi nespokojena se stavem oka a doporučila kapání - třikrát denně, troje kapky, a to do každého oka.

Do toho nemocného ještě jakousi gelovou vodičku.

Drahouškové, tohle udělat třikrát denně byl nadlidský výkon, první den jsem zvítězila tím, že jsem jej prostě natlačila do rohu a neměl úniku, druhý den už jsem musela přizvat pomoc.

Po brzké kontrole nakonec rozhodnuta operace, ta proběhla včera a mám teď doma kocúřího pacienta.

Pacienta? To není pacient, to je termonukleární smršť.

Nejúžasnější byl, když ještě spal po narkóze.

Od okamžiku buzení po každé upadnutí do kómatu sebou mlel, narážel do každého rohu a do každé překážky... přidávám ještě fakt, že vyfasoval límec.

Kterej měl být, podle veterinářky, a podle zkušeností některých chovatelů koček, v pohodě.

Dnes o půl paté ráno se mu z něj podařilo vysmeknout.

Naštěstí jsem byla vzhůru, tak jsem toho využila a dala mu hned na misku, ať se nažere, a taky vodu...

Pak jsem mu límec zase připnula, což se neobešlo bez boje.

Dopoledne jsem sjela pro kapátka a po návratu během chvilky sundal límec podruhé. Tentokrát povolené zapínání, na to si musím dát pozor.

Kapání do oka pokračuje dál, jen dvakrát denně, a jen do nemocného oka. Ovšem Sametovi se vybavuje paměť a jak ho nesu ke stolu, na kterém ho držím při aplikaci, začíná se neskutečně agresivně rvát.

Probůh, nevím, jak s tímhle přežiju dva týdny (veterinářka ode dneška na dovolené).

Udržet ho s límcem na krku, kapat dvakrát denně, a po návratu z práce doufat, že bude mít nejen límec, ale i oko.

(Včera a dnes jsem si na to vzala dovolenou, ale zítra už jdu do práce...)

Fakt se nenudím.

Na fotce Samet po operaci, má přetažené třetí víčko a přišité, aby vlastní oko bylo chráněno. Jestli si to serve, pomáhejte všichni svatí.

Dodatek - přežili jsme už pět dní, musím mu nejen kapat do očí, ale i čistit drény, až dnes jsem přišla na to, že se to dá pěkně spláchnout vodičkou. Zatím počítám každý den, který uběhne bez poškození a mám dojem, že to jsou nejztracenější dny, protože se nedovedu na nic soustředit a nic pořádného začít dělat. A to mám ještě strach, jestli se to pod tím zavřeným víčkem hojí tak, jak má. Ale víc s tím už fakt nemůžu dělat, jen tradiční rituál a čekat do osmnáctého.