Dnes chci zareagovat spíš na
reakce, které se vynoří na každou závažnější zprávu či událost, už
nejednou jsem si všimla, že si dovedem udělat neskutečnou prdel i z
hodně tragických chvil.
Myslím, že je to náš způsob srovnání se s něčím, s čím se normálně srovnat nedá.
Bojovat proti věcem, které nemůžeme ovlivnit, humorem, když to nejde jinak.
A
protože jsem momentálně taky trochu v karanténě, tentokrát počítačové,
neb mám nemocné oko, zkrátím další text a dám vlastní obsah.
Lidstvo dostalo přesně tu nemoc, jakou potřebovalo.
Přestali jsme si vážit zdraví, a proto jsme dostali takovou nemoc, abychom si uvědomili, že na tom zdraví nejvíc záleží.
Přestali jsme si vážit přírody, a proto jsme dostali takovou nemoc, aby nám pobyt v ní byl tak vzácný.
Přestali jsme být schopni pracovat v rodinách, a proto nás tato nemoc zamkla do našich domovů, abychom se mohli znovu naučit fungovat jako rodina.
Přestali jsme si vážit starých a nemocných, a proto nám byla dána tato nemoc, abychom si připomněli, jak jsou zranitelní.
Přestali jsme si vážit zdravotníků a lékárníků, abychom zjistili, jak jsou nepostradatelní.
Přestali jsme mít respekt k učitelům, a proto tato nemoc uzavřela naše školy, aby si ji rodiče mohli vyzkoušet sami.
Mysleli jsme si, že si můžeme všechno koupit, být kdekoliv a s kým jsme chtěli, a proto jsme dostali tento druh nemoci, abychom si uvědomili, že to není samozřejmost.
Volný čas jsme trávili v nákupních centrech, proto nám je tato nemoc zavřela, abychom pochopili, že si štěstí koupit nemůžeme.
Zaměřili jsme velkou pozornost na náš vzhled a porovnávání sebe, proto nám tato nemoc zakryla tváře, abychom pochopili, že tam naše krása není.
Mysleli jsme si, že jsme giganti na této zemi, a proto jsme dostali tuto nemoc, aby nás něco miniaturního, co ani nevidíme, mohlo zkrotit, dát nám příručku a trochu pokory.
Tato nemoc nám bere hodně, ale zároveň nám dává možnost se toho tolik naučit a pochopit, co je v životě nejdůležitější.
Několik reakcí na nejnovější virus.
Spatřeno v Brně Králoívě Poli
Home office top trend:
A trocha z kulturního koutku:
Tuto sochu jsem střihla v Brně, když jsem šla z kontroly na očním směrem k Jakubskému kostelu...
Ještě bych chtěla dodat, že nemoc se šíří díky takovýmto exemplářům.
Díky, fakt. Tomuhle přednímu fanouškovi a dalším podobným debilům bych napařila tučnou pokutu.
Tento
post hodila v době, kdy už se virus objevil nejen v Itálii, ale i v
Chorvatsku a v sousedním Rakousku. Mám dojem, že dokonce první výskyty
už i v Česku.
A nakonec jednu zajímavou úvahu, kterou jsem objevila dnes na fejsu.
Přišlo emailem na zamyšlení: A podle výsledků absolutně k ničemu.
Lidstvo dostalo přesně tu nemoc, jakou potřebovalo.
Přestali jsme si vážit zdraví, a proto jsme dostali takovou nemoc, abychom si uvědomili, že na tom zdraví nejvíc záleží.
Přestali jsme si vážit přírody, a proto jsme dostali takovou nemoc, aby nám pobyt v ní byl tak vzácný.
Přestali jsme být schopni pracovat v rodinách, a proto nás tato nemoc zamkla do našich domovů, abychom se mohli znovu naučit fungovat jako rodina.
Přestali jsme si vážit starých a nemocných, a proto nám byla dána tato nemoc, abychom si připomněli, jak jsou zranitelní.
Přestali jsme si vážit zdravotníků a lékárníků, abychom zjistili, jak jsou nepostradatelní.
Přestali jsme mít respekt k učitelům, a proto tato nemoc uzavřela naše školy, aby si ji rodiče mohli vyzkoušet sami.
Mysleli jsme si, že si můžeme všechno koupit, být kdekoliv a s kým jsme chtěli, a proto jsme dostali tento druh nemoci, abychom si uvědomili, že to není samozřejmost.
Volný čas jsme trávili v nákupních centrech, proto nám je tato nemoc zavřela, abychom pochopili, že si štěstí koupit nemůžeme.
Zaměřili jsme velkou pozornost na náš vzhled a porovnávání sebe, proto nám tato nemoc zakryla tváře, abychom pochopili, že tam naše krása není.
Mysleli jsme si, že jsme giganti na této zemi, a proto jsme dostali tuto nemoc, aby nás něco miniaturního, co ani nevidíme, mohlo zkrotit, dát nám příručku a trochu pokory.
Tato nemoc nám bere hodně, ale zároveň nám dává možnost se toho tolik naučit a pochopit, co je v životě nejdůležitější.
Jak se daří vám zvládat současnou situaci?
Jste doma, chodíte do práce, jste v karanténě, nebo máte dovolenou či neschopenku?
Jsou všichni ve vaší rodině zdraví?
A vy sami, berete tuto nemoc a nepříjemnosti s tím spojené jako zákeřné omezení osobní svobody?
Nebo jako výzvu k malé změně životních návyků a stereotypů?
Mějte pěkný den a přeji všem hlavně zdraví a trochu víry v budoucnost.
Budeme ji potřebovat.
Žádné komentáře:
Okomentovat