Tuto knihu s poetickým názvem jsem koupila před lety v Levných kníhách.
Pak se do ní chtěla začíst, ale po několika stránkách odložila na později.
Před
 pár týdny jsem ji vytáhla do třetice. Než odputuje do té knihovny nebo 
kýho čerta, zkusím - aspoň abych viděla, o co vlastně jde. A jestli se 
třeba nechytnu.
Přiznám se, nechytla jsem se.
Co mě zaujalo, bylo roztomilé jméno hlavní hrdinky. Weetzie Netopýrková.
Říkala jsem si - bude to něco jako Malá čarodějnice? Nějaké fantasíčko? Nebo něco ve stylu Twillgiht a podobných románů?
Ne, ani ne. I když malá kouzla či magie nechybí, bylo to hlavně o vztazích.
Weetzie
 je jediná dcera svých rozvedených rodičů a touží po vztahu. Najde si 
kamaráda, se kterým si báječně rozumí, ale kamarád má už svého kamaráda,
 nebo spíš svého kluka. A tak nám vzniká roztomilá trojka.
Weetzie
 má babičku, které říká kouzelná babička a ta babička žije v kouzelné 
chaloupce. Takovou by Weetzie moc chtěla mít, aby v ní žila se svým 
kamarádem a jeho klukem a taky se svým vlastním vysněným partnerem. Není
 nad to, najít kouzelnou lampu, a vyřknout tři přání.
Hned první se jí plní, i když jinak, než si představovala.
Kouzelná babička umírá a zanechává jí v odkazu kouzelný domek.
Jak
 to pokračovalo dál? Zajisté se nabízí jediná možnost - nastěhovala se 
tam Weetzie, její kamarád a kluk jeho kamaráda a taky Tajuplný posel 
lásky, tedy budoucí láska Weetzie Netopýrkové. Přímo osudová láska.
Žijí
 jak v romantickém snu. Milují se, snídají v trávě, hrají hry, baští 
koláčky, šijou kostýmy, točí film a dokonce ho prodají, Weetzie chce 
dítě, Tajuplný posel lásky nechce dítě, a tak se s přítelem a jeho 
klukem rozhodnou, že si pořídí dítě, ať je jeho otcem, kdo chce.
Takže
 z kouzelného příběhu o lásce se stalo něco jako hippísácká jízda s 
veškerou tolerancí vůči světu a vůči nějakým pravidlům. Celá čtveřice si
 užívá vlastního života, později pětice si užívá života s dítětem a tři 
tátové se pyšní svou krásnou holčičkou. Přibude ještě jedno dítě, které 
má jednoho tátu a to vlastního Weetzina partnera, Tajuplného posla 
lásky. Inu, dějí se věci v životě, divný věci k zalknutí.
A
 tak nevlastní dítě dostává také místo v rodině Weetzie a jejího 
kamaráda a jeho kluka a jejího manžela a její dcery a všichni se milují a
 tančí a pojídají koláčky a pizzu a sýr a točí filmy.
Do toho pár mírných nesnází, aby se neřeklo, a jinak je to všechno kouzelná pohádka.
Kterou trochu okoření nevlastní dcera, která srdečně nenávidí celou milující rodinku a hledá svou pravou matku.
Asi po čtvrté kapitole jsem knihu uzavřela s tím, že svým časem můžu plýtvat jinak.
Román
 jsem četla s vědomím, že není cílený na mou věkovou skupinu a zkoušela 
jsem to brát s nadhledem, nevadí mi i naivnější kousky. Toto však bylo 
příliš ulítlé i na mou fantazii. Příliš pohádkové a příliš 
nepravděpodobné. Přesto, určitá poetičnost se knize nedala vytknout. A 
vlastně ta poetičnost byla asi tahounem, který mě u knihy držel.
Proč vlastně o knize píšu? Protože si zaslouží zmínku a protože si zaslouží i kolonku, kterou mám Padeástibodové výzvě.
Na ukázku přidám několik ofocených stránek, taky i pro sebe na památku, pokud knihu opravdu přenesu do knihovny či jinam.
Na knihu, kterou jsem nedočetla, je ukázek dost.
Vlastně
 o ní ani nepíšu proto, abych ji doporučila, spíš proto, že je částí 
projektu, i když neplánovaně. A vlastně by při troše snahy mohla být i 
celkem fajn, jen mi připadalo, že autorka se nemůže rozhodnout, jestli 
napíše příběh z reality nebo příběh z pohádky.
Nebezpeční andělé - kniha, kterou jsem nikdy nedočetla.
Knih,
 které jsem nedočetla, bylo vícero. Lid bílé klisny, například. Talisman
 od Kinga. Několik naprosto příšerných harlekýnek. A ještě pár kousků, 
na které si snad nevzpomenu.
Za případné rozmazy v ukázkách se omlouvám, ale snad se to dá přečíst i tak.
Máte sami nějakou knihu, kterou jste nedokázali dočíst?












Žádné komentáře:
Okomentovat