neděle 22. ledna 2017

Vinnetou 2016

Jsou filmy, na které se točí remake v jednom kuse (Hrabě Monte Christo, nebo Tři mušketýři, například) a jsou filmy, na které se remake nenatočilo snad třicet let.

A když už se někdo rozhoupe, že to teda zkusí, nedopadne to dobře.
Nemastný neslaný výsledek ukázalo znovuobnovení romantického tématu ve filmu Angelika, o kterém jsem před časem psala. Bude se historie opakovat?

Situace chce čin, řekli si němečtí producenti a rozjeli nový projekt - staré známé hrdiny, dnes téměř ikony, zahalit do nového realističtějšího kabátku a vdechnout jim nového ducha.
Vzniklá minisérie sestává ze tří dílů - Nový svět, Tajemství stříbrného jezera a Poslední bitva.


Hlavní hrdina přichází ze starého kontinentu, prověřit své schopnosti a znalosti. Jmenuje se Karel May a čeká ho skutečně nový svět, země nepoznaná, lidé soustředění na tvrdou dřinu a přežití, a minimum civilizačních návyků. Poprvé potkává Indiána, který je shodou okolností "integrovaný", tedy v civilním oblečení, žebrající a sťatý jak doga. Brzy však se, ač proti své vůli, dostává mezi Apače a poznává Vinnetoua, jeho otce Inču-čunu a krásnou sestru Nšoči.

Děj prvního příběhu je zčásti původní a zčásti odlišný, počítám, že schválně, a v tomto případě ku prospěchu. Zeměměřič May (ano, vychází se z faktu, že hlavním hrdinou všech mayovek je May sám, který vypráví příběhy z "ich" formy, jako by je sám zažil) se u Apačů ocitá díky zranění dřív než v původní předloze a oproti předloze se ve filmu vůbec nevyskytuje Klekí-Petra, bílý otec Apačů, muž, který měl velký vliv na jejich vzdělání a život. Leč jakýsi odkaz na vzdělaného muže se ve filmu objevil, takže obratně vyřešili tuto skutečnost.

Budoucí Old Shatterhand má skutečně několik vlastností knižního hrdiny, je odpovědný, soucitný, i odvážný, ale liší se v pojetí role bílého člověka na americkém kontinentu. V knihách i filmech se vyskytovali padouši - běloši a bílá rasa v jeho duchu měla velmi ničivý vliv na indiánskou kulturu a Indiány vůbec, ale přesto nacházel dost kladných hrdinů na obou stranách, bílé i rudé. V této sérii zaujímá téměř odmítavý postoj k bílé rase a veskrze přátelský postoj k rase indiánské. I když se není čemu divit, protože jeho kolegové v práci se zachovají téměř do jednoho vůči němu odmítavě.

Vinnetou je skutečně mladý. tedy přístupný novým vlivům, zvědavý, otevřený, ale i sžíravě kritický, nedůvěřivý a mladicky prudký. Trochu připomíná Vítr ve vlasech, pokud si někdo pamatuje western Tanec s vlky.
Tanec s vlky vůbec evokuje víc spojitostí. Indiánské ležení, stanová výstavba, původní jazyk, víc odpovídající indiánské odění. Nšoči je indiánská kočka a dost pěkná kost, navíc jí oproti původní, trochu upozaděné roli, přidělili významnější místo v klanu Apačů - je místní šamanka a léčitelka.
(Sice jí ta role slušela, ale genderové kvóty mi fakt pijou krev.)




Líčit obsah všech dílů příliš nebudu. Vinnetou a Old Shatterhand jsou notoricky známá dvojka, mnozí určitě zlouskli i knižní předlohy. Přesto jsou tito dva dost odlišní, což je znovu ku prospěchu, protože zde nehrozí pouhé kopírování.
Karel May sám nevypadá příliš hrdinsky ani kladně, vlastně nenápadný člověk, jeden z milionů, kteří se snaží budovat nový domov. Jeho odvaha i soucit vyjdou najevo až v extrémních situacích. Vlastně se mi na první pohled vůbec nelíbil a říkala jsem si, co za figurku do takového filmu dosadili. Navíc zde vystupuje jako ateista, což se liší od původního vyznění knižního. Nevěří v boha ani v bohy, věří jen ve vlastní rozum, sílu a techniku. Leč vlastní síly, vlastní rozum i technika selhávají ve střetech s přesilou bílých, agresivních i ustrašených lidí. Jeho vizi budoucího lepšího světa přetne hned v úvodu sama Nšoči, při jednom z rozhovorů, kdy mu na jeho ideu namítne - toto je dokonalý svět. Shatterhand je schopný tento dokonalý svět přijmout, stejně jako kdysi poručík Dunbar. Vinnetou je zase schopný se učit novým věcem, navzájem se doplňují. Co vlastně obohacuje celou tuto sérii, je drobnokresba. Malé detaily, rozhovory Vinnetoua s Old Shatterhandem, vysvětlení, kde přišel ke své přezdívce, jak získal svého koně i svůj nový indiánský oděv, postupné formování mysli v souladu s duchem přírody. Pohledy na výzdobu stanů, i válečné malování Indiánů. Krásné záběry nebe i země, vítr ve větvích stromů, řeky. Stejně tak počáteční detaily drsného života v táboře, těžká dřina chlapů, jejich nesalonní chování, lehké ženy, které provázejí snad každý tábor, sny a přání.



Zvláštní kapitolou je nejen krásná příroda, exteriéry se jim opravdu povedly, kdepak to točili, v Chorvatsku?, ale i zajímavá hudba. Nemá tak výrazný motiv, jako hudba ve filmech původních, není tak strhující a chytlavá, ale je nevtíravá, téměř minimalistická, s občasnými odkazy na staré westernové filmy. V některých momentech si nejsem jista, ale prolínající se motiv Červené řeky jsem poznala určitě a hlavně, objevuje se tu v náznaku i motiv hudby původní.

Četla jsem různé odezvy na tuto trilogii a přes první popud hodit to celé do odpadu jsem zaváhala a přehodnotila. On si totiž tenhle film odpad nezaslouží. Lex Barker a Pierre Brice budou pro mě navždycky tím správným Old Shatterhandem a Vinnetouem, ale tohle dílko stojí za shlédnutí.
Co bych možná trochu vytkla, je přílišná zdlouhavost v některých scénách.
Co bych naopak ohodnotila kladně, je volný odklon od původních příběhů.
Dá se říct, že se tentokrát podařilo natočit remake, které opravdu stojí za to.





Zajímavosti:
Ve filmu si zahráli takové hvězdy jako Mario Adorf, který kdysi sehrál roli padoucha Santera a Gojko Mitič, který sehrál v řadě nových indiánek.
Ad Mario Adorf - ten chlap snad nestárne!

A nakonec bych chtěla vypíchnout dva zajímavé kometáře z ČSFD. Docela trefné.

Segrestor

***** Po prvním díle nechci mluvit o nějakém třeštícím nadšení, ale přesto si dovolím poznámku, že se mi to velmi velmi líbilo. Vím, že to dokonce mohlo být lepší (víc drsnější, špinavější a jakože ještě víc realističtější), přesto přesně ukázalo to, co jsem vždycky chtěl - vidět ty příběhy ještě jinak, konkrétně víc realisticky. Starší francouzsko/německo/jugoslávská verze byla tehdy podmanivá, barevně přeexponovaná, příliš (až celkem naivně) romantická a v době naprostého strádání po žánru i filmovém dobrodružství byla obecně jako balzám na duši, i proto byla u nás takovým hitem - z nedostatku (můj názor). Některé tzv Vinnetůovky byly i celkem zdařile natočené (na tehdejší dobu - ovšem ty pozdější už stály za hovno viz Míšenka Apanači nebo Vinnetouův návrat). Ale dávno již tomu. Filmy dnes fungují už jen na bázi silné nostalgie. Je potřeba se od toho odprostit a při sledování nové verze nesrovnávat jak u blbejch. Svým způsobem je to v mnoha ohledech lepší. Výprava filmu je (kurva - na seriál) dechberoucí, načež i výkony indiánů(!) a indiánek(!!!) a dokonce i samotného Olčetrhenda. Zde bych vypíchl, že mu za celou dobu nepřeskakovala čelist, bral se z humorem (pravda, tato změna mě u tohoto hrdiny taky zaskočila, jeden Sam Hókins jako rozesmívač myslím stačí), zapadl do krajiny i děje, nebyl tak zkrátka až takový superman. Ale to oceňuji teď, těžko říct, jak bych ho vnímal jako kluk. Tehdy byl Lex Barker westernový Bůh od Santa Fé po Plitvická jezera. Ale jak říkám, nesrovnávat. A teď k pojetí samotného Vinnetoua, který se vždy jevil jako ústřední postava, ale tak tomu vlastně vůbec není. Ve filmu Poklad na Stříbrném jezeře se například skoro vůbec neobjeví, větší prostor dostane až na konci, kdy si trochu zaplave. Častokrát jeho postava funguje spíš jako tzv. deus ex machina, když to řeknu hodně blbě. Já ho měl každopádně vždy za staršího (dáno těmi filmy i gramofonovýma deskama, kde byl namluven Borisem Rösnerem), ale tady byl jako mladík vlastně ideální. Proto byl tak divoký a zvídavý. U staršího muže by taková divokost a mladistvá zvídavost působila blbě, museli by to pojmout nějak jinak. Je i dobře, že tento nový náčelník Apačů nebyl navlečen v tom příšerným županu s pruhy a nepyšnil se ani tou apartní čelenkou ze zmije. Je to samozřejmě o zvyku, ale už teď si troufám tvrdit, že byl super. Pravý indián, stejně jako jeho otec Inčučuňa. Ten byl jak vystřižený ze starých daguerrotypií z Divokého západu. Navíc skvělá příležitost pro Gojko Mitiče, který je čím starší, tím víc indián. Zahrál to skvěle a naprosto uvěřitelně. Ano, skutečně jsem chvíli zapomínal, že koukám na obyčejný německý televizní seriál. Chvílemi mi dokonce navodili matné vzpomínky na Tanec s vlky, což je samozřejmě fajn. Ten western mě tenkrát hodně bavil. Pro škarohlídy - zkuste si představit, že by se do takové nové rekonstrukce fiktivního Mayova díla pustili Češi. Už jen při představě obsazení mě jímá hrůza. A ty boskovické exteriéry.... Karel drogy, no to teda ne! Koment pro náročné čtenáře ještě doplním po druhém a třetím díle.

cheyene

*** Tak tady jsou. Legendární postavy našeho mládí.. Old Shatterhand a Vinnetou... Počkat, počkat. To jsem se asi spletl a zabloudil v čase. Legendární postavy našeho mládí bezpochyby jsou dva právě zmínění pokrevní bratři, avšak v podání Lexe Barkera a Pierra Brice. Nové zpracování? Inu, přiznám se, že jsem byl velice zvědav, jak se s tím tvůrci popasují. Doufal jsem, že nová adaptace Mayova díla bude více věrna knižní předloze (přiznávám, že Vinnetou 1-4 jsem nečetl, z knih znám pouze Syna lovce medvědů, Duch Llana Estacada a Old Surehanda). Docela mě zaujala nová vizáž Old Shatterhanda, která přislibovala spolu s jeho civilním jménem Karl May právě silnější pouto s literárním počinem. Bohužel, filmaři se dle slov všech fanoušků knih ještě více od nich vzdalují. Jakožto neznalec nemohu posoudit, nakolik tomu tak je, ale co mi vadilo? Že Vinnetou i Old Shatterhand jsou tu vylíčeni jako nějací nýmandi. Nesálá z nich tak silné charisma jako z Barkera a Brice. Nevadilo by mi, že v prvním díle bude Shatterhand pravým zelenáčem, ale chtěl jsem vidět jasný progres a pokroky v jeho cestě za ikonickou postavou zálesáka. S tím, jak se tu choval on, ale i Vinnetou, by se těžko stali tak uznávanými a obávanými napříč divokým západem. Zkritizovat musím také hudbu. Kdyby tu nezazníval kultovní motiv z filmů z 60. let, byla by absolutně nevýrazná, mdlá a bez jakékoliv kantilény, jež bych si zabroukal. Ve staré verzi měli bandité svoje téma, Old Shatterhand s Vinnetouem zase svoje. Motivy se prolínaly. Dobrodružství mělo spád a romantiku. Zde? Radost mi dělalo prostředí a zdařilé záběry kamery. Potěšilo mě několik scén, v nichž si oba pokrevní bratři (byť v daných scénách ještě bratry nebyli) jen tak povídají o běžných věcech. To více dokresluje jejich silné přátelství. V původní verzi nic takového není, ale tam na to nebyl čas. Akce střídala akci a muži tam hovořili tehdy, když to bylo třeba. O důležitých věcech. Přesto jim divák věřil sílu jejich pokrevního bratrství. Nšo-či mě v tomto zpracování nepřišla ani zdaleka tak okouzlující a šarmantní, byť herečka ji hrála dostatečně půvabná.. asi to bylo novým pojetím její postavy. Nová filmová série zodpovídá mnohé otázky, jež se ve snímcích z 60. let neřešily - jak se Old Shatterhand dostal k Hatátitlovi a koženému oblečení, jak Vinnetou, resp. Apačové získali stříbrnou pušku,... Něco z toho je dobré, to nelze popřít, ale jako celek zkrátka Vinnetou 2016 nefunguje a nemůže se stát takovou legendou, jakou známe z dob našeho mládí. Svůj podíl na tom jistě má také absolutní absence charismatických a silných nepřátel. Ani jeden tu nemá nic z nebezpečnosti a kouzla Cornella, Santera či Forrestera. Kdybych měl ještě na závěr shrnout, jak se mi líbily jednotlivé epizody, musel bych to rozebrat následovně. E 01, Nový svět, přislíbila zajímavé podání a dosti jsem se těšil na druhý díl. E 02, Tajemství Stříbrného jezera, totálně pohřbila potenciál, který první epizoda přinesla. E 03, Poslední bitva, pokažený dojem z druhé epizody lehce napravila, avšak jedno je nutné říct. Když Vinnetou (Brice) zemře, usedá srdce dnes stejně tak, jako v době, kdy mi bylo 4, 5 let. V případě umírání Vinnetoua (Xhelilaj) mi to bylo jedno. Ani stopa lítosti či nějakého dojetí nebo zamrazení v zádech


Žádné komentáře:

Okomentovat