Jsou filmy, na které se točí remake v jednom kuse (Hrabě Monte
Christo, nebo Tři mušketýři, například) a jsou filmy, na které se remake
nenatočilo snad třicet let.
A když už se někdo rozhoupe, že to teda zkusí, nedopadne to dobře.
Nemastný
neslaný výsledek ukázalo znovuobnovení romantického tématu ve filmu
Angelika, o kterém jsem před časem psala. Bude se historie opakovat?
Situace
chce čin, řekli si němečtí producenti a rozjeli nový projekt - staré
známé hrdiny, dnes téměř ikony, zahalit do nového realističtějšího
kabátku a vdechnout jim nového ducha.
Vzniklá minisérie sestává ze tří dílů - Nový svět, Tajemství stříbrného jezera a Poslední bitva.
Hlavní
hrdina přichází ze starého kontinentu, prověřit své schopnosti a
znalosti. Jmenuje se Karel May a čeká ho skutečně nový svět, země
nepoznaná, lidé soustředění na tvrdou dřinu a přežití, a minimum
civilizačních návyků. Poprvé potkává Indiána, který je shodou okolností
"integrovaný", tedy v civilním oblečení, žebrající a sťatý jak doga.
Brzy však se, ač proti své vůli, dostává mezi Apače a poznává Vinnetoua,
jeho otce Inču-čunu a krásnou sestru Nšoči.
Děj
prvního příběhu je zčásti původní a zčásti odlišný, počítám, že
schválně, a v tomto případě ku prospěchu. Zeměměřič May (ano, vychází se
z faktu, že hlavním hrdinou všech mayovek je May sám, který vypráví
příběhy z "ich" formy, jako by je sám zažil) se u Apačů ocitá díky
zranění dřív než v původní předloze a oproti předloze se ve filmu vůbec
nevyskytuje Klekí-Petra, bílý otec Apačů, muž, který měl velký vliv na
jejich vzdělání a život. Leč jakýsi odkaz na vzdělaného muže se ve filmu
objevil, takže obratně vyřešili tuto skutečnost.
Budoucí
Old Shatterhand má skutečně několik vlastností knižního hrdiny, je
odpovědný, soucitný, i odvážný, ale liší se v pojetí role bílého člověka
na americkém kontinentu. V knihách i filmech se vyskytovali padouši -
běloši a bílá rasa v jeho duchu měla velmi ničivý vliv na indiánskou
kulturu a Indiány vůbec, ale přesto nacházel dost kladných hrdinů na
obou stranách, bílé i rudé. V této sérii zaujímá téměř odmítavý postoj k
bílé rase a veskrze přátelský postoj k rase indiánské. I když se není
čemu divit, protože jeho kolegové v práci se zachovají téměř do jednoho
vůči němu odmítavě.
Vinnetou je skutečně mladý.
tedy přístupný novým vlivům, zvědavý, otevřený, ale i sžíravě kritický,
nedůvěřivý a mladicky prudký. Trochu připomíná Vítr ve vlasech, pokud
si někdo pamatuje western Tanec s vlky.
Tanec s vlky vůbec
evokuje víc spojitostí. Indiánské ležení, stanová výstavba, původní
jazyk, víc odpovídající indiánské odění. Nšoči je indiánská kočka a dost
pěkná kost, navíc jí oproti původní, trochu upozaděné roli, přidělili
významnější místo v klanu Apačů - je místní šamanka a léčitelka.
(Sice jí ta role slušela, ale genderové kvóty mi fakt pijou krev.)
Líčit
obsah všech dílů příliš nebudu. Vinnetou a Old Shatterhand jsou
notoricky známá dvojka, mnozí určitě zlouskli i knižní předlohy. Přesto
jsou tito dva dost odlišní, což je znovu ku prospěchu, protože zde
nehrozí pouhé kopírování.
Karel May sám nevypadá příliš
hrdinsky ani kladně, vlastně nenápadný člověk, jeden z milionů, kteří se
snaží budovat nový domov. Jeho odvaha i soucit vyjdou najevo až v
extrémních situacích. Vlastně se mi na první pohled vůbec nelíbil a
říkala jsem si, co za figurku do takového filmu dosadili. Navíc zde
vystupuje jako ateista, což se liší od původního vyznění knižního.
Nevěří v boha ani v bohy, věří jen ve vlastní rozum, sílu a techniku.
Leč vlastní síly, vlastní rozum i technika selhávají ve střetech s
přesilou bílých, agresivních i ustrašených lidí. Jeho vizi budoucího
lepšího světa přetne hned v úvodu sama Nšoči, při jednom z rozhovorů,
kdy mu na jeho ideu namítne - toto je dokonalý svět. Shatterhand je
schopný tento dokonalý svět přijmout, stejně jako kdysi poručík Dunbar.
Vinnetou je zase schopný se učit novým věcem, navzájem se doplňují. Co
vlastně obohacuje celou tuto sérii, je drobnokresba. Malé detaily,
rozhovory Vinnetoua s Old Shatterhandem, vysvětlení, kde přišel ke své
přezdívce, jak získal svého koně i svůj nový indiánský oděv, postupné
formování mysli v souladu s duchem přírody. Pohledy na výzdobu stanů, i
válečné malování Indiánů. Krásné záběry nebe i země, vítr ve větvích
stromů, řeky. Stejně tak počáteční detaily drsného života v táboře,
těžká dřina chlapů, jejich nesalonní chování, lehké ženy, které
provázejí snad každý tábor, sny a přání.
Zvláštní
kapitolou je nejen krásná příroda, exteriéry se jim opravdu povedly,
kdepak to točili, v Chorvatsku?, ale i zajímavá hudba. Nemá tak výrazný
motiv, jako hudba ve filmech původních, není tak strhující a chytlavá,
ale je nevtíravá, téměř minimalistická, s občasnými odkazy na staré
westernové filmy. V některých momentech si nejsem jista, ale prolínající
se motiv Červené řeky jsem poznala určitě a hlavně, objevuje se tu v
náznaku i motiv hudby původní.
Četla jsem různé
odezvy na tuto trilogii a přes první popud hodit to celé do odpadu jsem
zaváhala a přehodnotila. On si totiž tenhle film odpad nezaslouží. Lex
Barker a Pierre Brice budou pro mě navždycky tím správným Old
Shatterhandem a Vinnetouem, ale tohle dílko stojí za shlédnutí.
Co bych možná trochu vytkla, je přílišná zdlouhavost v některých scénách.
Co bych naopak ohodnotila kladně, je volný odklon od původních příběhů.
Dá se říct, že se tentokrát podařilo natočit remake, které opravdu stojí za to.
Zajímavosti:
Ve
filmu si zahráli takové hvězdy jako Mario Adorf, který kdysi sehrál
roli padoucha Santera a Gojko Mitič, který sehrál v řadě nových
indiánek.
Ad Mario Adorf - ten chlap snad nestárne!
A nakonec bych chtěla vypíchnout dva zajímavé kometáře z ČSFD. Docela trefné.
Segrestor
Po prvním díle nechci mluvit o nějakém třeštícím nadšení, ale přesto si
dovolím poznámku, že se mi to velmi velmi líbilo. Vím, že to dokonce
mohlo být lepší (víc drsnější, špinavější a jakože ještě víc
realističtější), přesto přesně ukázalo to, co jsem vždycky chtěl - vidět
ty příběhy ještě jinak, konkrétně víc realisticky. Starší
francouzsko/německo/jugoslávská verze byla tehdy podmanivá, barevně
přeexponovaná, příliš (až celkem naivně) romantická a v době naprostého
strádání po žánru i filmovém dobrodružství byla obecně jako balzám na
duši, i proto byla u nás takovým hitem - z nedostatku (můj názor).
Některé tzv Vinnetůovky byly i celkem zdařile natočené (na tehdejší dobu
- ovšem ty pozdější už stály za hovno viz Míšenka Apanači nebo
Vinnetouův návrat). Ale dávno již tomu. Filmy dnes fungují už jen na
bázi silné nostalgie. Je potřeba se od toho odprostit a při sledování
nové verze nesrovnávat jak u blbejch. Svým způsobem je to v mnoha
ohledech lepší. Výprava filmu je (kurva - na seriál) dechberoucí, načež i
výkony indiánů(!) a indiánek(!!!) a dokonce i samotného Olčetrhenda.
Zde bych vypíchl, že mu za celou dobu nepřeskakovala čelist, bral se z
humorem (pravda, tato změna mě u tohoto hrdiny taky zaskočila, jeden Sam
Hókins jako rozesmívač myslím stačí), zapadl do krajiny i děje, nebyl
tak zkrátka až takový superman. Ale to oceňuji teď, těžko říct, jak bych
ho vnímal jako kluk. Tehdy byl Lex Barker westernový Bůh od Santa Fé po
Plitvická jezera. Ale jak říkám, nesrovnávat. A teď k pojetí samotného
Vinnetoua, který se vždy jevil jako ústřední postava, ale tak tomu
vlastně vůbec není. Ve filmu Poklad na Stříbrném jezeře se například
skoro vůbec neobjeví, větší prostor dostane až na konci, kdy si trochu
zaplave. Častokrát jeho postava funguje spíš jako tzv. deus ex machina,
když to řeknu hodně blbě. Já ho měl každopádně vždy za staršího (dáno
těmi filmy i gramofonovýma deskama, kde byl namluven Borisem Rösnerem),
ale tady byl jako mladík vlastně ideální. Proto byl tak divoký a
zvídavý. U staršího muže by taková divokost a mladistvá zvídavost
působila blbě, museli by to pojmout nějak jinak. Je i dobře, že tento
nový náčelník Apačů nebyl navlečen v tom příšerným županu s pruhy a
nepyšnil se ani tou apartní čelenkou ze zmije. Je to samozřejmě o zvyku,
ale už teď si troufám tvrdit, že byl super. Pravý indián, stejně jako
jeho otec Inčučuňa. Ten byl jak vystřižený ze starých daguerrotypií z
Divokého západu. Navíc skvělá příležitost pro Gojko Mitiče, který je čím
starší, tím víc indián. Zahrál to skvěle a naprosto uvěřitelně. Ano,
skutečně jsem chvíli zapomínal, že koukám na obyčejný německý televizní
seriál. Chvílemi mi dokonce navodili matné vzpomínky na Tanec s vlky,
což je samozřejmě fajn. Ten western mě tenkrát hodně bavil. Pro
škarohlídy - zkuste si představit, že by se do takové nové rekonstrukce
fiktivního Mayova díla pustili Češi. Už jen při představě obsazení mě
jímá hrůza. A ty boskovické exteriéry.... Karel drogy, no to teda ne!
Koment pro náročné čtenáře ještě doplním po druhém a třetím díle.cheyene
Tak tady jsou. Legendární postavy našeho mládí.. Old Shatterhand a Vinnetou...
Počkat, počkat. To jsem se asi spletl a zabloudil v čase. Legendární
postavy našeho mládí bezpochyby jsou dva právě zmínění pokrevní bratři,
avšak v podání Lexe Barkera a Pierra Brice. Nové zpracování? Inu,
přiznám se, že jsem byl velice zvědav, jak se s tím tvůrci popasují.
Doufal jsem, že nová adaptace Mayova díla bude více věrna knižní
předloze (přiznávám, že Vinnetou 1-4 jsem nečetl, z knih znám pouze Syna
lovce medvědů, Duch Llana Estacada a Old Surehanda). Docela mě zaujala
nová vizáž Old Shatterhanda, která přislibovala spolu s jeho civilním
jménem Karl May právě silnější pouto s literárním počinem. Bohužel,
filmaři se dle slov všech fanoušků knih ještě více od nich vzdalují.
Jakožto neznalec nemohu posoudit, nakolik tomu tak je, ale co mi vadilo?
Že Vinnetou i Old Shatterhand jsou tu vylíčeni jako nějací nýmandi.
Nesálá z nich tak silné charisma jako z Barkera a Brice. Nevadilo by mi,
že v prvním díle bude Shatterhand pravým zelenáčem, ale chtěl jsem
vidět jasný progres a pokroky v jeho cestě za ikonickou postavou
zálesáka. S tím, jak se tu choval on, ale i Vinnetou, by se těžko stali
tak uznávanými a obávanými napříč divokým západem. Zkritizovat musím
také hudbu. Kdyby tu nezazníval kultovní motiv z filmů z 60. let, byla
by absolutně nevýrazná, mdlá a bez jakékoliv kantilény, jež bych si
zabroukal. Ve staré verzi měli bandité svoje téma, Old Shatterhand s
Vinnetouem zase svoje. Motivy se prolínaly. Dobrodružství mělo spád a
romantiku. Zde? Radost mi dělalo prostředí a zdařilé záběry kamery.
Potěšilo mě několik scén, v nichž si oba pokrevní bratři (byť v daných
scénách ještě bratry nebyli) jen tak povídají o běžných věcech. To více
dokresluje jejich silné přátelství. V původní verzi nic takového není,
ale tam na to nebyl čas. Akce střídala akci a muži tam hovořili tehdy,
když to bylo třeba. O důležitých věcech. Přesto jim divák věřil sílu
jejich pokrevního bratrství. Nšo-či mě v tomto zpracování nepřišla ani
zdaleka tak okouzlující a šarmantní, byť herečka ji hrála dostatečně
půvabná.. asi to bylo novým pojetím její postavy. Nová filmová série
zodpovídá mnohé otázky, jež se ve snímcích z 60. let neřešily - jak se
Old Shatterhand dostal k Hatátitlovi a koženému oblečení, jak Vinnetou,
resp. Apačové získali stříbrnou pušku,... Něco z toho je dobré, to nelze
popřít, ale jako celek zkrátka Vinnetou 2016 nefunguje a nemůže se stát
takovou legendou, jakou známe z dob našeho mládí. Svůj podíl na tom
jistě má také absolutní absence charismatických a silných nepřátel. Ani
jeden tu nemá nic z nebezpečnosti a kouzla Cornella, Santera či
Forrestera. Kdybych měl ještě na závěr shrnout, jak se mi líbily
jednotlivé epizody, musel bych to rozebrat následovně. E 01, Nový svět,
přislíbila zajímavé podání a dosti jsem se těšil na druhý díl. E 02,
Tajemství Stříbrného jezera, totálně pohřbila potenciál, který první
epizoda přinesla. E 03, Poslední bitva, pokažený dojem z druhé epizody
lehce napravila, avšak jedno je nutné říct. Když Vinnetou (Brice) zemře,
usedá srdce dnes stejně tak, jako v době, kdy mi bylo 4, 5 let. V
případě umírání Vinnetoua (Xhelilaj) mi to bylo jedno. Ani stopa lítosti
či nějakého dojetí nebo zamrazení v zádech
Žádné komentáře:
Okomentovat