A po rychlé konferenci já odpovědná a já líná jsme se usnesly, že s tím musíme něco udělat.
Ale že uděláme kompromis, abychom si při tom dělání nepřivodily infarkt nebo tak něco.
Takže jsem se dnes rozhodla obejít pole, s malou odbočkou k rybníku.
Docela dobrý nápad. Venku krásně, slunce se smálo, obloha jen s několika málo mráčky.
Dále foto.
Vzdálený pohled k drůbežárně, kde dvakrýt týdně prodávají plata vajíček a je to docela výhodné jak pro ně, tak pro lidi. Zájem je slušný.
Před ní krásné růže u plotu. Několik výcvaků zdálky i zblízka.
Cestou příjemný pohled na kytičky, i když už spíš bodláky, a čmeldy a včelky poletuchy. Jen ať sosají, potvůrky.
Malá detailovka, jen tak.
Motýlek. Nevím jestli nějaký žluťásek nebo rovnou bělásek.
Paběrkující holubi.
Pohled polňačkou. Což jest polní cesta.
Pohled na Blučinu, nebo spíš vedle Blučiny.
Vzlétající holubi. Nějak jsem je z toho paběrkování vyrušila.
A když už jsem je vyrušila, tak jsem udělala ještě několik cvaků, v letu.
Další polňačková
Dýňové políčko
Single strom
Pole už zorané.
A květy, nevím, jak se tyhle jmenují, byl to takový dost velký keř.
Větvičkové mávání
Na tomto místě býval starý zrezivělý vyorávač brambor. Už není.
Poslední květinové
Rybník se nekonal, rozhodla jsem se to zkrátit.
Byl totiž hic jak sviň.
Asi bych měla denně nachodit pět kilometrů, nejméně, až taková hrdinka nejsem... ale ta váha mi dala takovou facku, že jsem prodělala malej niterní otřes.
Asi jsem to potřebovala.
(Letošní události jsou bohaté na nemoci. Na jaře zánět duhovky, dost rozjetý - měla jsem už před deseti lety, jak jsem zjistila při pročítání starých článků - od léta silná angína, s přechodem do úporného kašle. Ne, covid nemám, na testy mě vyslali a frňák mě bolel ještě tři týdny. Takže lítám po vyšetřeních a skrz ten zánět duhovky i na revmatologii, protože to prý může být důsledek nějaké skryté nemoci, no to mám radost. )
Mimochodem, práce. Díky covidu a díky naší úžasné manažer je prodejna poprvé po třiceti letech zavřena a mě hrozí, že přijdu o práci. Tam, kde jsem myslela, že zakotvím už napořád, se díky aktivitě té běsné ženské neschopné něco vymyslet, možná skončím.
Takže raději na neschopence, než na pracáku, dokud to jde.
Ajaj, chtěla jsem pochválit krásné, pořád ještě letní výcvaky, ale konec byl takovej smutnej.
OdpovědětVymazatPřeji ti hlavně zdraví, ať je to co je to, aby ses s tím poprala. S tou prací si to zdravej člověk už nějak pořeší, i když co si budeme povídat, čím je člověk starší, tím je to horší, obzvláště v menších městech to s nabídkami žádná hitparáda není... Držím pěsti!
Jani, děkuji! Je fakt, že to stojí za pendrek. Ten závěrečný přídavek jsem dala spíš dokumentačně, protože za dalších deset let nebudu vědět ani, čí jsem dnes byla.
VymazatS tou prací jsem strašlivě rozčarovaná, protože tohle byl flek, který sice nebyl finančně super, spíš na dolní šprušli, ale obsahově a dojížďkově dokonalý. Nebo skoro dokonalý, abych nepřechválila.
Letní výcvaky se myslím i povedly, jednou budou možná nostalgicky dokumentační, až to tady bude všechno zastavěný.
Děkuji za povzbuzení! opravdu! potřebuji je jako sůl.
Naši předci říkali ... vše špatné pro něco dobré.
OdpovědětVymazatV momentu poseru to tak nikdy nevnímám, ale posléze kvituji a říkám si, mělo to tak být.
A vždy to tak skutečně mělo být. Jak s muži, jak s prací, se vším.
Co se týče váhy, no, také se nevážím. Před šesti lety jsem zhubla z prasečí váhy a hlavně ze strachu o sebe 35 kg a dlouho se držela a nepřibírala.
Letošní rok jsem se někam divně posunula a podle oblečení vidím, že jsem na pěst, na pěst velikou.
Držím všechny palce, ať jsou ty změny prospěšné a hlavně, zdraví, to je top.
Děkuji taky! S tou váhou... brala jsem to podle oblečení, vlezu se, dobrý, nevlezu se, špatný :D Ale vím, že jsem přibrala, trochu to dělalo i to pracovní prostředí (nedej si zákusek, když je prodáváš a když se na tebe tak smějou). Ale počítala jsem, že míň.
VymazatK tomu všechno špatné pro něco dobré - tentokrát nevím, jestli to bude platit. Ne všude můžu najít práci a ne každou práci už zvládnu. Taky ne všude se dostanu, protože nemám auto a MHD má svá omezení, včetně časového. Tohle byl opravdu top, pět minut autobusem, patnáct minut na kole, čtyřicet minut pěšky, když mi to frnklo před nosem. A hlavně, autobus pár metrů od práce, byly doby, kdy jsem dojížděla s trojitým přestupováním, a tohle si fakt cením jako jedné z priorit.
Ale ze světa nesejdu, jestli to zavřou, byla jsem před tím, budu i potom. Jen by to byla fakt škoda.
Letošní rok byl divnej celkově, myslím, že jestli se věci srovnají, srovnáš se taky. A jestli se nesrovnají, zvykneme si na to a znovu vjedem do normálních kolejí. Zase bude líp, a jestli jsi dokázala sundat tu pětatřicítku, tak jsi vážně dobrá, gratuluji!
Fotky moc hezké, procházky jsou podle mě nejlepší způsob pohybu - my si s Modrým vždycky takhle i uděláme přes den čas na sebe, řekneme si, co kdo dělal, jak se kdo má a projdeme se a pak si doma dáme společnou večeři (jinak máme režimy dost odlišné).
OdpovědětVymazatMrzí mě, že ta situace teď je takhle náročná a v podstatě neřešitelná. S váhou se snad ještě něco dělat dá (držím palce, mimochodem!), ale s tou prací.. no, můžeš doufat, že to třeba dopadne dobře, a když, tak že ti třeba osud do cesty přihodí nějakou jinou možnost. Ale s tímhle se asi ted nepotýkáš sama, hodně lidí je bohužel postiženo...
Držím palce a hodně zdraví přeju!
Pro mnohé je to nelehké, vím, a lituju každého, koho to potrefí. Sama nevím, jak ta moje práce dopadne, zatím je to na mrtvém bodě, který se oživí, až mi skončí neschopenka a já znovu nastoupím do práce. Jsem jen zvědava, jestli mě ta neschopná manažerka nechá dělat svou práci, nebo mě bude využívat jako hadr, se kterým vytře kdejakou louži. Jenže už mě přestalo bavit být hadrem, takže to bude ještě zajímavý.
VymazatS váhou už opravdu musím něco udělat, i ze zdravotních důvodů. Dík za psychickou podporu. (To povídání o problémech dávám víceméně i jako záznam doby a starostí, které s ní souvisí, už teď když pročítám staré zápisky, tak si leccos oživuji)
To jsi spojila procházkou příjemné s užitečným :) Také jsem líná k tomu dokopat se k nějakému sportu, ale myslím, že i zdánlivě obyčejnou procházkou člověk udělá něco pro své zdraví :)
OdpovědětVymazatProcházky jsou prima, pokud se máš s kým procházet, a pokud ne, tak jsou taky prima, pokud při tom fotíš. A nakonec můžou být prima i proto, že se jen tak procházíš, a užíváš si momentální chvíle. A ten cvrkot kolem, to je balzám.
VymazatUdržuj se v kondici!
OdpovědětVymazatYesss! :D
VymazatNé, vážně. Bude to nejlepší, co pro sebe můžu udělat.
Milá Vendy, dnes ti přicházím přát ke svátku, užij si ho jak nejlíp budeš umět.
OdpovědětVymazatDnes to na velkou procházku nevypadá, prší, ale dopřeju si nahlédnout k blogovým přátelům.
Ještě malá prosba - na zahradě jsem objevila velkou asi brukvovinu, takže kdybys mohla nahlédnout ke mně na blog a zkusila odhadnout, co mi to tam přibylo na jaře s darovanými giganty. Obrázek není nic moc, ale třeba jako znalkyně přírody budeš vědět. Já jsem to v životě neviděla a ani nevím, jak se to dá spotřebovat. Přeji ti co nejlepší zdraví, to je nad všechny rady
Děkuji za přání, ale Vendy je přezdívka, já mám skutečnej svátek 4.dubna.
VymazatPřesto je milé, že sis vzpomněla!
A na brukev se určitě podívám, ale nevím nevím, jestli ti pomůžu. Zas takový expert nejsem :-)
Fotečky jsou krásné, potěšily. S prací je to mizerné, zatracenej covid, ten nám dává zabrat. Na jaře jsem byla dva měsíce doma, protože mě v penzionu nepotřebovali, vařili jenom důchodcům a tak si kuchyň uklízeli sami a na pokojích nikdo nebyl. Bojím se, aby se to zase neopakovalo. Musela bych asi taky hledat něco jiného. I když ono mi stejně nic jiného nezbyde, příští rok mě čeká výměna druhého kloubu, už mě to hodně bolí a omezuje. Opatruj se, Iví, držím palce, aby se to všechno nějka utřepalo a nemusela jsi zase hledat něco jiného. :)
OdpovědětVymazatJe to mazec a postihne to spoustu lidí. Takže máš i ty problémy s prací, to opravdu deprimuje, navíc zdravotní problémy. Jsem ráda, že tě při tom všem optimismus neopouští, nebo aspoň něco jako vnitřní náboj, energie, a chuť tvořit. Dokud je chuť něco dělat, tak je to dobré.
VymazatDržím palce i tobě. A vlastně sobě taky, protože tahle práce byla jedna z nejlepších, které mě potkala, i když ne v oblasti peněz, ale v oblasti všeho ostatního. Hledat něco jiného - v dnešní době -a vůbec v budoucnu, by pro mě bylo už dost těžké. Možnosti se zužují s absencí auta a tudíž pružnější dopravy (nemám ani řidičák, takže ani stará šunka by mě nevytrhla) a taky, že nevydržím třeba dlouho stát, takže dělat někde u pásu je pro mě nemožné. - Kancl by mi vyhovoval, ale na ten už se asi nedostanu. Blučinská prodejna byla fakt top. Doufám, že bude i nadále, ale doba je vážně zlá.
Milá Vendy, máš ode mne velkou pochvalu za to, že jsi začala něco pro sebe dělat. Dělej, dokud můžeš. Já už nemohu téměř nic a ještě mám pořád další zdravotní problémy. Ale co, jsou na tom mnozí ještě hůř, já vím.
OdpovědětVymazatDěkuji za povzbuzení! Snažím se, ale jde to pomalu, protože buď je hnusně, nebo jsem zrovna po cestě od doktora a už se mi nic nechce, rytí zahrádky je dost vyčerpávající, protože je dost zarostlá, a pořád tu hraje roli psychika. Ale nějak bude. A přeji ti, když už ne zlepšení zdraví, tak aspoň aby nebylo hůř... Drž se taky! Nemládneme, ale aspoň abychom byli soběstační.
VymazatAhoj Vendy, tak jsem si projela pár Tvých článků :-)
OdpovědětVymazatPřečetla jsem sice i Tvůj poslední článek o té puberťačce (taky jsem byla zvědavá), ale do filmů jinak moc nevidím, tak do nich příliš nekecám, pokud to není Harry Potter a spol. :-D
Ráda jsem si s Tvými fotkami připomněla, že ještě v září bylo krásně teplé počasí. Teď už ty kraťasy vážně musím schovat, nedá se nic dělat.
Líbí se mi hlavně ty růže. Přítel už je zvyklý, když jdeme spolu na procházku, mě brát tam, kde rostou, protože ví, že k nim moc ráda čichám, tak mě pokaždé upozorní, když nějakou někde vidí růst. A ta Tvá na fotce vypadá voňavě - aneb jak čmuchat obrázek.
Fotka s polem s dýněmi - než jsem si přečetla, že jde o dýně, tak jsem si pomyslela, že po tom poli lezou děsně velcí šneci :-D
Jinak od doby, co jsme si psaly o Tvé situaci, hodně vody v řece uplynulo. Určitě mě zajímá, jak to s Tebou vypadá dál. Ještě Ti napíši.
Děkuji za návštěvu i za komentář! V poslední době toho moc nepíšu, pořád ten blok trvá, i když focení jsem prolomila a obnovila. Ale ono ani není o čem psát, jaká je momentální situace kolem, víš, a to taky moc elánu nepřidá. Ale v listopadu už bych měla asi znovu nastoupit do té práce a tak se věci snad dají zpátky do normálu (i když pokud tam bude strašit ta strašlivá manažerská kráva, budu pořád ohrožena). - Tohle zářijové focení bylo prima, krásné počasí, pěkné pohledy, říkám tomu místu, kde bydlím, v skrytu Hobitín, snad právě kvůli těm malým políčkům a relativnímu klidu, co zde vládne.
VymazatTvůj přítel je zřejmě prima kluk, pozorný, a zajímá se o to, čím ti udělat radost, to je moc dobré znamení. - Políčka s dýněmi tu opravdu jsou, nedávno jsem viděla jet takovej ten malej traktůrek s přívěsem, plným krásných obrovských dýní. Škoda že jsem neměla sebou foťák, hned bych to cvakla.
Jsem ráda, že už máš založený blog - a určitě tam přibudou nové články. Máš inspirací spoustu a všechno jsou to události, které nejsou až tak běžné, takže návštěvníky si brzy přilákáš.
Měla bys nastoupit do práce? No tak to beru jako pozitivní zprávu, i když to tam trochu kazí ta manažerská... "píp". Ale fakt doufám, že to bude pokračovat jen dobře. Pořád se za tebe modlím a skutečně věřím, že všechno dopadne, jak má a nakonec z toho dobře vylezeš. Takže zdraví už je lepší, ju? Já se teda sice ptám, ale stejně pořád počítám s tím, že se tě zeptám přes Messenger, ta komunikace je tam přeci jen rychlejší.
VymazatMůj přítel je hodný kluk, snaživý a učenlivý. S čím já osobně mám trochu problém, který si potřebuji vyřešit, je to, že je víc introvertní, takže když nejsme spolu, tak ta komunikace na dálku není taková, jak bych si ji představovala. Já jsem bohužel až moc extrovertní a potřebuji furt kecat a komunikovat :-D Takže to hodně řeším. S ním i sama v sobě, protože si nejsem jistá, jestli do budoucna jsem schopná s introvertem koexistovat. Ale jinak je hrozně moc fajn, když jsme spolu.
Moc děkuji za závěrečné povzbuzení. Jak píšeš, mám inspirace fakt hafec, mít čas, tak pořád píši, protože by bylo o čem. Ale... práce do práce, práce na pedagogiku, neustále hromadící se drobnější a vedlejší úkoly... to fakt ten čas zabíjí. Ale nechci končit pesimisticky. Prostě se budu snažit a hotovo! :-D