úterý 26. ledna 2021

Moje praštěné zápisky

Ne, nejedná se o nějaké soukromé deníky nebo tajně vypisované paměti bezvýznamného lůzra, ale zápisky, které jsem hotovila k přečteným knihám. 

Čtenářský deník v té ryzí podobě mi byl bohužel ukraden nějakým volem, který si myslel, že v pytlu je zlato. To se stalo při stěhování, kdy nám na starém bydle zůstalo ještě pár věcí, na které nebyl čas, pro ně dojet. Až ten čas byl, věci byly pryč, tenkrát jsem ztratila nejen zmíněný čtenářský deník, ale i dva deníky osobní, které byly sice ptákovinové, ale dnes by mě docela zajímalo, co jsem tenkrát psala, byl by to odraz doby, pocitů, které jsem zažívala, pitomosti, které jsem dělala. A taky mi zmizelo část fotek ze střední, fotky z brigád, fotky z koupání, z různých akcí. Pro zloděje bezcenné, pro mě nenahraditelné.

Ale zpět k čtenářskému deníku - začala jsem si zapisovat knihy, které jsem měla půjčené a které jsem přečetla a k nim jsem zkusila načrtnout pár vět, nějaké poznámky, o čem to bylo, jak na mě knihy působily, a tak.

No a v rámci hledání těch lékařských zpráv - které jsem zatím nenašla, mimochodem - jsem objevila i ten to sešit, ve kterém jsem si začala zakládat ty zápisky a pak jsem asi někam přepisovala jen názvy, protože zápisky jsou přeškrtané, tedy něco jako odfajfkovaná záležitost. Protože v té době jsem si založila nový sešit, kam jsem si psala jen názvy přečtených knih, hlavně z toho důvodu, abych si ji dvakrát nepůjčila z knihovny, což se mi párkrát stalo. Maximálně jjsem k názvu dala znamínku plus nebo mínus, podle toho, jak se mi líbila.

Některé zápisky mě docela pobavily a dám k náhledu pár kousků. Že jsou přeškrtlé, to neberte v potaz. Nemusíte číst ani všechny ukázky, které jsem dala k mání, prostě je můžete přeskočit.




















Ofocené výňatky jsem dala v původní velikosti, protože o kus menší už byly k nepřečtení. Takže přesahují běžnou velikost stránky, ale to snad v tomto případě nevadí.

Máte sami nějakou čtenářskou knihu? nebo sešit, do kterého si poznamenáváte aspoň tituly přečtených knih?

15 komentářů:

  1. Měla jsem také čtenářský deník, který původně byl do školy, pak jsem v něm pokračovala a zapisovala do něj i knihy, které nebyly z povinné četby, nakonec jsem o něj také přišla, půjčila jsem ho komusi na opsání obsahu a už se mi nevrátil. Nový jsem si už nezaložila. Tvoje zápisky se mi moc líbí, vidím v nich základ tvých budoucích precizních a přesto čtivých recenzí. :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jo, co se půjčí, se jen málokdy vrátí.Mám to bohužel takhle i s knížkama. Nejvíc mě mrzí ztracený snář, kde byly i karty a čtení z ruk a horoskopy (jako rozepsaná znamení), které kupodivu opravdu sedly.

      Smazat
  2. Na střední jsem si čtenářák vedla dost poctivě. I když jsem byla knihomolka, tak povinná četba mě moc nelákala a celkově mě maturita z literatury dost děsila. Ale psala jsem si tam všechno ostatní od autorů, které jsme ve škole probírali. A protože to nebyl klasický čtenářský deník, ale "kulturní deník", tak jsem si tam zapisovala taky všechny divadla a taky životopisné filmy o spisovatelích, které jsem náhodou viděla. U maturity mohl být skvělou pomůckou, kdybych si nevytáhla zrovna Národní obrození - k tomu jsem v něm neměla ani čárku.

    Občas jsem o přečtených knížkách napsala na blog. Ale nedávno jsem se rozhodla si založit blog přímo na knížky. Jestli chceš, můžeš juknout: https://sbirkaknih.blogspot.com/

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Tak to byla smůla a Murphy jak vyšitej - myslím maturitu. Ale určitě byl ten kulturní deník zajímavý a přínosný!
      Na tvou novou knižní stránku se určitě podívám.

      Smazat
    2. Ona I povinná a doporučená četba měla něco do sebe.. Zejména když je to jaksi o něčem jiném, než jak je to prezentováno.. Namatkou třeba Stříbrný vítr a vztah hlavního hrdiny s bytnou, také Mary's a je zajímavá, jak ji do sňatku s Vavrou tlačí matka, kdežto otec má na to jiný náhled.. Zajímavé jsou i některé Arbesovy prózy když se člověk prohra e archaismy apod..

      Smazat
  3. Vendy, čtenářský deník jsme ani mívali všichni, tedy u nás to bylo ve škole povinné. Já si do něj kromě poznámek dokonce i kreslila. Kde skončil, netuším. Byl to sešit formátu A4 a měl 400 stran. Pokračovala jsem v něm pak dobrovolně ještě na střední škole. A pak asi, na rozdíl ode mně, zůstal doma. Spoustu knih, které uvádíš jsem nejen četla, ale mám je i doma. Egypťana Sinuheta jsem četla několikrát. 😊

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Viděla jsem taky pár čtenářských deníků, nebo spíš ukázek, velmi pěkně vedených, s výzdobou a malůvkami. Ten tvůj byl asi stejně atraktivní. Ale jestli zůstal doma, tak tam asi někde bude!
      EgypŤana Sinuheta bych mohla znovu vytáhnout. Teď čtu po skoro dvaceti letech Všichni lidé bratry jsou a přestože je to perfektní román, mám se čtením trochu problémy. Ale to může být i tím, že hůř vidím, tak mě to víc unavuje a zmáhá.

      Smazat
  4. Vendy ani nevíš,jak jsi mě potěšila,v pondělí jsem zrovna podobné ,,zápisky-čmáraniny,,vyhazovala,a to je teď pořádek,ale nevím jak dlouho vydrží....opatruj se.Miluš

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Miluško, tak to jsme měly nějaké podobné nápady. Já jen o chvíli dřív, tebe to chytlo v současné době. :-)

      Smazat
  5. To je skvělý!
    Já si píšu deník virtuální, docela jsem se pobavila, když jsem si koncem roku sedla a jen tak letmo ho přejela. Občas se v něm dají najít vážně špeky :D.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. I virtuální deník může skrývat rozličné nápady. Které oceníme i po letech. Nebo spíš, budeme si říkat, jak mě tohle probůh mohlo napadnout? :D
      Nebo - hergot, to jsem byla ve formě. Dobrý!

      Smazat
  6. Jo psal jsem si čtenářský deník, a byl jsem plísně za jeho povrchnost...

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Učitelé jasně nepochopili záhady a taje čtenářovy duše. :-)

      Smazat
  7. Ty jsi velká čtenářka a znalkyně filmů. Takové poznámky mají opravdu cenu zlata a asi by bylo nejlepší, kdyby sis je nafotila, anebo přepsala (což by ale zabralo spoustu času), aby se neztratily.

    Já papírům moc nevěřím a všechno se snažím mít v elektronické podobě. Tedy kromě knih, ty mám naopak raději tištěné.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. No, měla jsem na to dost roků. Jiné zásoby přečteného jsem měla ve dvaceti a jiné mám už dnes. Ale když se dívám na tu nadílku, nebylo to špatné, včetně výběru. U těch poznámek jse se dnes i docela bavila.
      Osobně dám raději přednost papíru, pokud neshoří nebo ho nevyhodíš, vydrží dlouho... ale elektronická podoba má zase jiné výhody, třeba v nafocení obalu či stránek a vystavení fotek do textu, což u psané verze by bylo složitější.
      Knihy mám taky většinou klasické, ale čtečku používám, když někam jedu. Na cesty je ideální, i kdyby to mělo být jen do sousedního městečka.

      Smazat