pátek 22. ledna 2021

Neopouštěj mě

Druhý film, který jsem shlédla asi tři dny po Zvuku  hudby, byl natolik odlišný a natolik působivý, že jsem též neodolala, abych o něm něco nenapsala.

Tentokrát z jiného soudku. Legrácky skončily, svižné tempo taky. Ale naladěn je úplně jiný model, nečekaně deprimující ve své podstatě. O to hůř, že toto může být jednou skutečností. 

Jde o internátní školu. Není to obvyklá internátní škola, tyto děti nejsou děti bohatých rodičů, spíš děti sesbírané po sirotčincích nebo odložené děti. Děti bez budoucnosti, dá se říct, což je jim nastíněno v ranném věku jednou učitelkou, která po veřejném objasnění jejich budoucnosti ze školy zmizela. Byla odejita.

O co jde - tyto děti vyrůstají jako budoucí dárcové orgánu. Nečeká je vztah, práce, manželství a rodina. Možná dostanou na nějaký čas péči, aby vydrželi víc transplantací a pak konec.

Přesto koluje školou legenda o vzácných výjimkách, kterým udělují v dospělosti několik let života navíc. Pokud prokážou, že jsou něčím vyjímeční. Ruth a Tommy se o tu vyjímečnost pokusí.

Nechci moc podrobně tento film pitvat. Za podívání stojí, i když přiznávám, že v jednom okamžiku jsem opravdu skoro plakala, nad těmi dětmi a nad tím, co je čeká i nad jejich závěrečnou rezignací a osudovosti. Tak trochu i proto, že možná budoucnost v tomto světě nebude pro další generace nijak růžová. 

Přes to, jak depresivně vyznívá celý dojem z filmu, doporučuji, někdy si jej pusťte. Jde o zážitek, dojmy, emoce, který film způsobí. A ty staromladé děti, ve své dojemné snaze získat kus života, vezmou opravdu za srdce.

Trailer:




Anotace:V blízké budoucnosti pracuje jednatřicetiletá Britka Kathy H. jako pečovatelka dárců orgánů. Její práce je těžká, vyčerpávající a depresivní, neboť většina lidí, s kterými v sanatoriu přijde do styku, po nějaké době umírá. Když se mezi pacienty a umírajícími začnou objevovat i její bývalí spolužáci a známí, ponoří se Kathy do nostalgických vzpomínek na své dětství, na své dva nejlepší přátele Ruth a Tommyho, ale především na své neobvyklé dospívání na záhadami opředené internátní škole Hailsham. Kathy se probírá vzpomínkami na zvláštní posedlost školou umění, na učitele štítící se svých žáků, na podivné poznámky o poslání dětí i na šok, který Kathy pocítila, když jí toto poslání bylo vyjeveno. Nyní již Kathy nemá co ztratit, neb kruh jejího života se právě uzavírá.
Dystopický román Neopouštěj mě (Never Let Me Go) z pera anglického spisovatele japonského původu Kazua Ishigura se od svého vydání v roce 2005 hřeje na výsluní přízně literárních kritiků, kteří jej odměnili nominací na prestižní Man Bookerovu cenu a příčkou v žebříčku týdeníku Time „100 nejlepších anglicky psaných románů z let 1923-2006“.

 

Neopouštěj mě

Drama / Romantický / Psychologický / Sci-Fi

Velká Británie / USA, 2010, 100 min

Režie:Mark Romanek

Předloha:Kazuo Ishiguro (kniha)

Scénář:Alex Garland

Kamera:Adam Kimmel

(další profese)

Reakce tentokrát opravdu různorodé:

Roman.Ticka
odpad! Neplakala jsem, zuřila jsem a čuměla v šoku, i když bez emocí, bez drásání nervů. Přesně ve stylu podání filmu, tzn. bez zájmu, lhostejně, jak když řeka plyne, pomalu, nudně, bez začátku, konce... Odmítám se podepsat pod snůšku pesimismu, deprese, antihumanity, slova dárcovství, mrzačení čistoty dětství, nadějí mládí, těla i ducha, sebevražda. Je mi jedno, jaký rozsah má "velká myšlenka" autora, já to vidím svým nitrem, svým pohledem, který říká všechno špatně. Čus bus.
Handle
**** Krásná hudba, výborná režie, skvělý casting. A výprava filmu je opravdu nádherná - přesně jako řekl Malarkey, nejradši bych si ty záběry vyfotil... :) jinak výborný komentář napsala také kiddo, v podstatě nemám ani co dodat. Z námětu se sice mohlo vyždímat ještě víc, ale přesto dávám 4*, protože až na to, že je to film tak trochu povrchní (nevíme nic o minulosti postavách, ani proč se nesnaží udělat něco s tím, aby nezemřeli) mu prostě nemám co vytknout. Každopádně by mě docela zajímala i knižní předloha - myslím, že se to musí pěkně číst, zkusím ji sehnat...
emma53
**** "Žádné odklady nejsou a nikdy nebyly. Neměli jsme galerii, abychom nahlíželi do Vašich duší. Měli jsme galerii, abychom zjistili jestli vůbec nějakou duši máte." Nenávidím Hailsham ! Ale mám ráda hlavní trojku Carrey, Keiru, Andrewa a v neposlední řadě Charlotte i když tahle její role byla hodně nevděčná. Ještě teď mám svíravý pocit smutku a beznaděje. Že by to bylo vážně sci-fi? Kniha je kniha, jinak by je možná nechal Alex utéct, ale to by byl závěr možná ještě zoufalejší, těžko říct. Ale vidět malou Kathy s dárkem od Tommyho v podobě kazetového pásku s romantickou písničkou a s polštářkem, který při poslechu objímala, byl alespoň jeden z těch příjemně kouzelných momentů.




P.S. knihu bych si ráda přečetla.




12 komentářů:

  1. Tuším, že trochu podobné téma měl film Ostrov. I když tam se jedná o klony skutečných lidí, kterým poskytnou v případě potřeby orgány pro transplantaci, nebo tak nějak to bylo. Hodně syrový film.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ano, bylo to podobné téma jako u filmu Ostrov. Tohle jen méně akční a více komorní, i když snaha vymanit se z osudového předurčení byla u obou filmů.

      Smazat
  2. Zrovna chci napsat, že podobné téma má film Ostrov, který velice doporučuji, ale Janinka už ho zmínila přede mnou. Ostrov patří k mým oblíbeným. Díky za tip. I tento film mě zaujal. :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak, už jsem to zmínila i výše - je to podobné téma, jen o něco komornější, ne tak akční a dobrodružné.

      Smazat
  3. Anotace i trailer mně zaujaly. Ovšem nejsem si jistá, zda by se to v mém případě nezměnilo v slzavé údolí. Čím jsem starší, tím víc mně všechno dojímá. Asi měknu.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Alenko, v životě jsem obrečela pár filmů i knížek, ale v posledních letech mě už máloco dojímá. Vybavuji si dvě věci - ničení přírody a života na Avataru, a naposledy zrovna tento film. Ale přesto, někdy zkus. Ne že bys byla masochista, ale ten fim si pozornost zaslouží.

      Smazat
  4. Drsné téma, na to bych neměl nervy.
    Trochu mně to připomíná i Diamant velký jako Ritz F. S. Fitzeralda, kde si bohatý synek vždy na prázdniny domů pozval nějakého kamaráda a před návratem ho sluhové zabili, aby nemohl nikde vykládat, že tam mají diamantovou horu.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Tak tohle zní taky hodně drsně! I když pár flmů o hrátkách dospělých jsem už viděla, tohle si nemůžu vybavit.
      Monka na ně!

      Smazat
  5. Asi to je hodně zoufalé čtení, soudím podle tvého popisu. Raději bych si přečetla knihu, nejsem moc milovnicí filmů, ale tvoje anotace je vypovídající. Píšu si "žádat v knihovně" a tobě děkuji ☺

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Bude to neveselé čtení, ale určitě nebude nudné. Zkus, Kitty, uvidíš, jestli paní knihovnice sežene. A já časem zkusím dát i něco přívětivějšího a ne pořád takové hrůzy. :-)

      Smazat
  6. No to se zdá být drsné až moc

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Bylo to hodně hodně smutné. Taková ta beznaděj a odevzdání se osudu, když zjistili, že tudy cesta nevede. Fakt jsem myslela, že sednou do auta a budou chtít někam ujet a utéct. Ale společnost už byla asi tak propracovaná, že je rebelské nápady přešly.

      Smazat