úterý 13. dubna 2021

Invaze barbarů

 Film, který mě opravdu silně upoutal všemi možnými způsoby. Začala jsem sledovat s tím, že jej do patnácti minut buď vypnu, nebo nechám dojet.

Nechala jsem dojet a nechala jsem se dojmout, i když tohle slovo není až tak výstižné. Spíš mě fascinoval hlavní hrdina. Vlastně syn hlavního hrdiny.

Tak vezměme si jednoho chytrého, vzdělaného, a neodpovědného univerzitního profesora, který životem prokolčil se střídáním přednášek a bouřlivého života. Přičemž tak trochu trpěla jeho rodina a jeho vlastní syn  ho prakticky nenávidí a kdoví jestli kvůli tomu nezvolil svou životní dráhu - realitního makléře. Tatík si totiž přál, aby syn pokračoval v jeho šlépějích vzdělance, ale popravdě, praktický ekonomicky založený synek, si za rok vydělá víc než jeho táta za deset let.

Takže tu máme nejen střet generací, ale i střet životních hodnot.

 

Táta bouřlivák a bonviván najednou končí v nemocnici s tou nejhorší diagnózou - rakovinou. Navíc končí ve státní nemocnici, tedy v dost otřesných podmínkách, ale to je v pořádku, protože státní nemocnice vždycky podporoval. 

Na scénu nastupuje jeho syn, mladý úspěšný muž, který svého otce opravdu nenávidí a ještě kvůli němu musí rušit svůj sjednaný program a klientské schůzky.  

Zde však nastává zvrat, protože syn, po urputné hádce s otcem, vyráží z nemocničního pokoje - nikoliv, aby zabalil kufry a zmizel bez rozloučení, ale aby rozjel mašinérii kvalitní péče. A protože je praktický a ví, jak to v reálném životě chodí, během několika schůzek s důležitými nemocničními představiteli, zajistí svému tatíkovi nejen slušně vybavený soukromý pokoj, ale také osloví zbytek rodiny plus přátele, kteří postupně dorazí, a co víc, svému otci, kterému asi nebude stačit morfium, sežene kvalitní heroin, i se zkušenou heroinovou ošetřovatelkou.

Nestačila jsem zírat, jakým způsobem se jejich další vztahy vyvíjely. Ne, nejde tu o zázračnou proměnu otce, který ze svých ideálů sleví a uzná, že nový svět je ve svém barbarství i něčím přínosný, nejde ani o zázračnou proměnu synka, který zahodí tvrdost a bezohlednost podnikání a stane se soucitným aktivistou. Přesto v průběhu časi ti dva k sobě najdou cestu a zčásti pochopí své životní náhledy.


Film byl dobře vyvážený, citový, ale ne příliš sentimentální, i když se to možná tak nejeví, ale opravdu si držel míru vkusu a citu, ani nebyl emočně vyděračský a stejně tak nebyl lacině drsný. Vztahy byly dost uvěřitelné i ve chvílích přeměn. O samotném názvu Invaze barbarů by se dalo dost polemizovat, protože  - kdo tu vlastně byl barbar a kdo ne? Ale každopádně tohle je film, který stojí za vidění. 



Anotace:

Jeden z najznámejších režisérov frankofónnej Kanady, Denys Arcand, nadviazal filmom Invázia barbarov po 17 rokoch na svoj film The Decline of the American Empire. V Invázii barbarov sleduje svojich hrdinov zostarnutých, trochu zlomených životom, stále však ešte plných ideálov a vitality. Hlavný hrdina Rémy je univerzitný profesor histórie, ktorý celý život miloval ženy, zábavu, víno a ľavicové ideály. Po kolapse je hospitalizovaný v nemocnici a jeho bývalá žena Luise okamžite zavolá ich syna Sébastiana, ktorý si buduje kariéru úspešného a bohatého makléra v Londýne. Hoci Sébastien a Rémy spolu kvôli rozdielnym životným filozofiám nikdy dobre nevychádzali, Sébastien okamžite priletí do Kanady a snaží sa otca presvedčiť, aby sa dal previezť na súkromnú kliniku. V štátnej nemocnici sú totiž žalostné podmienky, pacienti ležia i na chodbách. Rémy však bol jedným z hlásateľov socializácie zdravotníctva a trvá na tom, že bude znášať i jej neblahé následky. Po vyšetrení v americkom Baltimore je jasné, že Rémy má na mozgu zhubný nádor a zostáva mu už iba niekoľko týždňov života. Sébastien sa rozhodne, že proti otcovej vôli mu spríjemní posledné dni života: podplatí zdravotnícke odbory, aby mu zrenovovali samostatnú časť nemocnice, zaobstará mu špeciálnu starostlivosť, zaplatí jeho študentom, aby ho prišli pozdraviť a z celého sveta zvolá k smrteľnej posteli jeho najlepších priateľov a dávne i nedávne milenky.

Dokonca, keď už ani silné dávky morfia nedokážu utlmiť bolesti, s pomocou narkomanky Natalie mu zaobstará heroín. Hoci Rémyho životná filozofia jeho najbližším vždy iba ublížila, vďaka Sébastienovi si ju môže udržať až do smrti. Rémy je predstaviteľom umierajúcej generácie a umierajúceho sveta, v ktorom ešte existovala viera v ideály a ich naplnenie. Sébastiena považuje za chladného predátora, ziskuchtivého biznismena, predstaviteľa novej generácie barbarov. Počas posledných týždňov svojho života však Rémy prichádza na to, že i Sébastien uznáva základné životné hodnoty. Sébastien poznáva otca z jeho silnej a nezlomnej stránky, nielen ako večne nedospelého a ľahkovážneho bonvivána. Arcand nevyhrocuje dramatický konflikt medzi otcom a synom, smeruje skôr k zmiereniu, k poznaniu, že hoci starý svet umiera, v tom novom barbarskom ešte môžu pretrvať základné morálne hodnoty. Režisérovi sa v žánri tragikomédie podarilo s nesmiernym šarmom a ľudskosťou, bez pátosu a sentimentu zobraziť smrť človeka i smrť jednej generácie.(oficiální text distributora)

 Malá upoutávka:

 



Plus několik zajímavých komentářů z čsfd, pro vyvážení jsem dala i ty, co hodnotí průměrně.

 

adektejkal
*****

Tenhle film mě nejen pobavil (spousta scén byl velice zábavná), ale i dojal a svým způsobem i uklidnil. Proč?, na to jsem při jeho sledování nemyslel - a nejspíš to nebudu rozebírat ani nyní. Stárnutí a smrt nemusí být banální, ale tady šlo přímo o jeho oslavu; zemřít jako poslední (možná jediný) hrdinský čin. Přestože náš hrdina má k dispozici silné vojsko, přesto tuhle bitvu musí vybojovat (vyhrát?, prohrát? - to už je možná jedno) sám se sebou. A tak přece jen vstoupit do jedné vody. Pozn. 1: Film je kromě toho značně instruktivní. Tohle se může stát každému, a každý by na to měl být připraven. Sotvakdo má ovšem syna (a Rémy přeje synovi stejného syna), který otci opatří pro jeho umírání tak skvělou štafáž. Každopádně cesty k heroinu by bylo vhodné zmapovat dopředu. Pozn.2: V této souvislosti podtrhuji skvělou vedlejší roli krásné Marie-Josée Croze, která má ráda Hanka Williamse. Pozn. 3: Les invasions barbares. Ale kdo jsou oni barbaři? Zřejmě jsou tím myšleni mladí lidé, kteří nečtou beletrii (tj. něco přečetli a znají, ale mimovolně a nesytematicky - a neprošli všem těmi -ismy), jako naše generace. (Znám člověka, který se honosí tím, že přečetl pouze "Ferdu mravence".) Ale jak vidět (i v tomto filmu) mají jiné kvality, které možná přesahují naši "intelektuální dovednost". My bychom ovšem bez knížek, filmů a Hanka Williamse, už sotva obstáli. Pozn. 3: Kdybychom chtěli film "zhodnotit" racionálně, došli bychom nejprve k tomu, že je to naprostá fantasmagorie. A podezřelé na něm je už to, že nenese titulek "natočeno podle skutečné události". My se však na něj díváme jinak, jako na autonomní svět, ve kterém je možno i leccos, co není v souladu s naší omezenou existencí.

Freemind

*** Je to jeden z lepších filmů pojednávajících o smrti, protože se o to snaží bez nadměrného patosu, civilně a - v rámci možností - dokonce i vtipně. To je ale pořád málo. Po celou dobu jsem z něho cítil určitou vyumělkovanost a - což je horší - mravokárné tendence, takže jsem tak nějak sklouzl po povrchu a závěrečná katarze mě naprosto minula. Zapomenutelný zážitek.

 neneka

***** Zase jednou ty rodinné vztahy vykreslené chvílemi až pitoreskně, ale mně se to moc líbilo a až cynicky možná právě ve spojení se smrtí, která tu byla na spadnutí, otec a syn, kteří si nakonec přeci jen mají co říct a snad se i pochopí, a musím přiznat na rovinu, líbilo by se mi mít v posledních chvílích takový barbary kolem sebe. Já byla nadšená a dialogy kolem lůžka i mimo něj mě fakt bavily.


Mysteriózní / Krimi / Romantický / Komedie / Drama

Kanada / Francie, 2003, 99 min

Opravdu pěkný film.

 

 

 

10 komentářů:

  1. Už samotný název je zajímavý, díky za tip! 😊

    OdpovědětSmazat
  2. Vypadá to, že je to takový jiný film než "mainstream". Už to by mě lákalo. :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Zkus! Už scénka, ve které mladík osloví policajty, aby mu sehnali nejlepší drogové dealery, stojí za to. :D

      Smazat
  3. Zní to zajímavě. Nerada se dívám na filmy o nemocích a umírání, děsí mě to, ale kdybych měla udělat výjimku, podívala bych se na tento. :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. V tom máme podobný náhled, většinově vyřazuji filmy s tématikou umírání, až na pár výjimek, mezi které patřilo i Poslední taxi do Darwinu (taky doporuuji)- Ale tady ten člověk vlastně svoje poslední dny, díky svému synovi, tráví v pěkném prostředí, s veškerou péčí a v okruhu přátel. Film mě docela zaujal, padlo tam i pár zajímavých úvah na téma civilizace a civilizační chování, prostě, tento film stojí za podívání.

      Smazat
  4. Děkuji za prima recenzi a navíc i bonusy. Zaujalo mě to natolik, že jsem zatoužila film vidět.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že by se ti líbit mohl. Za sebe jsem byla ráda, že není vyloženě citově vyděračský. Přitom určitá míra citu mu zůstává.

      Smazat
  5. Krutá nemoc všechny životní priority přeskládá. I z životů rodičů a prarodičů jsem to viděl na vlastní oči.
    Myslím, že bych proto neměl sílu film sledovat do konce.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Zrovna u tohoto filmu by ses dívat mohl. Mám podobnou zkušenost a podobný náhled jako ty, a filmům o nemocech nebo umírání se vyhýbám, ale tenhle konkrétní je trochu jiný. Není sentimentálně rvavý ani citově vyděračský.

      Smazat