Invaze barbarů

 Film, který mě opravdu silně upoutal všemi možnými způsoby. Začala jsem sledovat s tím, že jej do patnácti minut buď vypnu, nebo nechám dojet.

Nechala jsem dojet a nechala jsem se dojmout, i když tohle slovo není až tak výstižné. Spíš mě fascinoval hlavní hrdina. Vlastně syn hlavního hrdiny.

Tak vezměme si jednoho chytrého, vzdělaného, a neodpovědného univerzitního profesora, který životem prokolčil se střídáním přednášek a bouřlivého života. Přičemž tak trochu trpěla jeho rodina a jeho vlastní syn  ho prakticky nenávidí a kdoví jestli kvůli tomu nezvolil svou životní dráhu - realitního makléře. Tatík si totiž přál, aby syn pokračoval v jeho šlépějích vzdělance, ale popravdě, praktický ekonomicky založený synek, si za rok vydělá víc než jeho táta za deset let.

Takže tu máme nejen střet generací, ale i střet životních hodnot.

 

Táta bouřlivák a bonviván najednou končí v nemocnici s tou nejhorší diagnózou - rakovinou. Navíc končí ve státní nemocnici, tedy v dost otřesných podmínkách, ale to je v pořádku, protože státní nemocnice vždycky podporoval. 

Na scénu nastupuje jeho syn, mladý úspěšný muž, který svého otce opravdu nenávidí a ještě kvůli němu musí rušit svůj sjednaný program a klientské schůzky.  

Zde však nastává zvrat, protože syn, po urputné hádce s otcem, vyráží z nemocničního pokoje - nikoliv, aby zabalil kufry a zmizel bez rozloučení, ale aby rozjel mašinérii kvalitní péče. A protože je praktický a ví, jak to v reálném životě chodí, během několika schůzek s důležitými nemocničními představiteli, zajistí svému tatíkovi nejen slušně vybavený soukromý pokoj, ale také osloví zbytek rodiny plus přátele, kteří postupně dorazí, a co víc, svému otci, kterému asi nebude stačit morfium, sežene kvalitní heroin, i se zkušenou heroinovou ošetřovatelkou.

Nestačila jsem zírat, jakým způsobem se jejich další vztahy vyvíjely. Ne, nejde tu o zázračnou proměnu otce, který ze svých ideálů sleví a uzná, že nový svět je ve svém barbarství i něčím přínosný, nejde ani o zázračnou proměnu synka, který zahodí tvrdost a bezohlednost podnikání a stane se soucitným aktivistou. Přesto v průběhu časi ti dva k sobě najdou cestu a zčásti pochopí své životní náhledy.

Film byl dobře vyvážený, citový, ale ne příliš sentimentální, i když se to možná tak nejeví, ale opravdu si držel míru vkusu a citu, ani nebyl emočně vyděračský a stejně tak nebyl lacině drsný. Vztahy byly dost uvěřitelné i ve chvílích přeměn. O samotném názvu Invaze barbarů by se dalo dost polemizovat, protože  - kdo tu vlastně byl barbar a kdo ne? Ale každopádně tohle je film, který stojí za vidění. 

Anotace:

Jeden z najznámejších režisérov frankofónnej Kanady, Denys Arcand, nadviazal filmom Invázia barbarov po 17 rokoch na svoj film The Decline of the American Empire. V Invázii barbarov sleduje svojich hrdinov zostarnutých, trochu zlomených životom, stále však ešte plných ideálov a vitality. Hlavný hrdina Rémy je univerzitný profesor histórie, ktorý celý život miloval ženy, zábavu, víno a ľavicové ideály. Po kolapse je hospitalizovaný v nemocnici a jeho bývalá žena Luise okamžite zavolá ich syna Sébastiana, ktorý si buduje kariéru úspešného a bohatého makléra v Londýne. Hoci Sébastien a Rémy spolu kvôli rozdielnym životným filozofiám nikdy dobre nevychádzali, Sébastien okamžite priletí do Kanady a snaží sa otca presvedčiť, aby sa dal previezť na súkromnú kliniku. V štátnej nemocnici sú totiž žalostné podmienky, pacienti ležia i na chodbách. Rémy však bol jedným z hlásateľov socializácie zdravotníctva a trvá na tom, že bude znášať i jej neblahé následky. Po vyšetrení v americkom Baltimore je jasné, že Rémy má na mozgu zhubný nádor a zostáva mu už iba niekoľko týždňov života. Sébastien sa rozhodne, že proti otcovej vôli mu spríjemní posledné dni života: podplatí zdravotnícke odbory, aby mu zrenovovali samostatnú časť nemocnice, zaobstará mu špeciálnu starostlivosť, zaplatí jeho študentom, aby ho prišli pozdraviť a z celého sveta zvolá k smrteľnej posteli jeho najlepších priateľov a dávne i nedávne milenky.

Dokonca, keď už ani silné dávky morfia nedokážu utlmiť bolesti, s pomocou narkomanky Natalie mu zaobstará heroín. Hoci Rémyho životná filozofia jeho najbližším vždy iba ublížila, vďaka Sébastienovi si ju môže udržať až do smrti. Rémy je predstaviteľom umierajúcej generácie a umierajúceho sveta, v ktorom ešte existovala viera v ideály a ich naplnenie. Sébastiena považuje za chladného predátora, ziskuchtivého biznismena, predstaviteľa novej generácie barbarov. Počas posledných týždňov svojho života však Rémy prichádza na to, že i Sébastien uznáva základné životné hodnoty. Sébastien poznáva otca z jeho silnej a nezlomnej stránky, nielen ako večne nedospelého a ľahkovážneho bonvivána. Arcand nevyhrocuje dramatický konflikt medzi otcom a synom, smeruje skôr k zmiereniu, k poznaniu, že hoci starý svet umiera, v tom novom barbarskom ešte môžu pretrvať základné morálne hodnoty. Režisérovi sa v žánri tragikomédie podarilo s nesmiernym šarmom a ľudskosťou, bez pátosu a sentimentu zobraziť smrť človeka i smrť jednej generácie.(oficiální text distributora)

 Malá upoutávka:

 

Plus několik zajímavých komentářů z čsfd, pro vyvážení jsem dala i ty, co hodnotí průměrně.

 

adektejkal

Tenhle film mě nejen pobavil (spousta scén byl velice zábavná), ale i dojal a svým způsobem i uklidnil. Proč?, na to jsem při jeho sledování nemyslel - a nejspíš to nebudu rozebírat ani nyní. Stárnutí a smrt nemusí být banální, ale tady šlo přímo o jeho oslavu; zemřít jako poslední (možná jediný) hrdinský čin. Přestože náš hrdina má k dispozici silné vojsko, přesto tuhle bitvu musí vybojovat (vyhrát?, prohrát? - to už je možná jedno) sám se sebou. A tak přece jen vstoupit do jedné vody. Pozn. 1: Film je kromě toho značně instruktivní. Tohle se může stát každému, a každý by na to měl být připraven. Sotvakdo má ovšem syna (a Rémy přeje synovi stejného syna), který otci opatří pro jeho umírání tak skvělou štafáž. Každopádně cesty k heroinu by bylo vhodné zmapovat dopředu. Pozn.2: V této souvislosti podtrhuji skvělou vedlejší roli krásné Marie-Josée Croze, která má ráda Hanka Williamse. Pozn. 3: Les invasions barbares. Ale kdo jsou oni barbaři? Zřejmě jsou tím myšleni mladí lidé, kteří nečtou beletrii (tj. něco přečetli a znají, ale mimovolně a nesytematicky - a neprošli všem těmi -ismy), jako naše generace. (Znám člověka, který se honosí tím, že přečetl pouze "Ferdu mravence".) Ale jak vidět (i v tomto filmu) mají jiné kvality, které možná přesahují naši "intelektuální dovednost". My bychom ovšem bez knížek, filmů a Hanka Williamse, už sotva obstáli. Pozn. 3: Kdybychom chtěli film "zhodnotit" racionálně, došli bychom nejprve k tomu, že je to naprostá fantasmagorie. A podezřelé na něm je už to, že nenese titulek "natočeno podle skutečné události". My se však na něj díváme jinak, jako na autonomní svět, ve kterém je možno i leccos, co není v souladu s naší omezenou existencí.

Freemind

Je to jeden z lepších filmů pojednávajících o smrti, protože se o to snaží bez nadměrného patosu, civilně a - v rámci možností - dokonce i vtipně. To je ale pořád málo. Po celou dobu jsem z něho cítil určitou vyumělkovanost a - což je horší - mravokárné tendence, takže jsem tak nějak sklouzl po povrchu a závěrečná katarze mě naprosto minula. Zapomenutelný zážitek.

 neneka

Zase jednou ty rodinné vztahy vykreslené chvílemi až pitoreskně, ale mně se to moc líbilo a až cynicky možná právě ve spojení se smrtí, která tu byla na spadnutí, otec a syn, kteří si nakonec přeci jen mají co říct a snad se i pochopí, a musím přiznat na rovinu, líbilo by se mi mít v posledních chvílích takový barbary kolem sebe. Já byla nadšená a dialogy kolem lůžka i mimo něj mě fakt bavily.

Mysteriózní / Krimi / Romantický / Komedie / Drama

Kanada / Francie, 2003, 99 min

Opravdu pěkný film.