Dědička - Washingtonovo náměstí

Před časem jsem viděla film o jedné nehezké dívce z dobře situované rodiny, kterou loví mladý pohledný lovec věna. Tenkrát mě zaujalo, že film byl poměrně neromantický, žádná limonáda, přesto působivý. Klasický model sňatků kvůli majetku byl zde trochu pozměněn. Zapomněla jsem název filmu a dlouho pak hledala, jak se jmenova, lovila v odkazech historických filmů a nakonec jej našla úplně náhodou, přes knížku. Washingtonovo náměstí, byl totiž původní název knihy a když se mi tato mihla v merku s anotací, zbystřila jsem a film posléze dohledala. 

 

Obsah je skutečně jednoduchý. Ona je jediná dcera majetného otce. Ve společnosti se seznámí se spoustou lidí, ale její pozornost obsadí pohledný mladík, který šarmí o sto šest a motá se kolem ní. Mladá nesmělá dívka se postupně zamilovává a sňatek se rýsuje dřív než by se jejímu tatíkovi líbilo.

Vlastně sňatek se jejímu otci vůbec nelíbí, protože si mladého muže prověřil a zjistil, že není zrovna žádoucí partie pro jeho jedináčka. Navíc coby otec si byl vědom toho, že jeho dcera není ani krásná, ani chytrá, ani společensky obratná, aby zaujala, je plachá, nemotorná a jediné, co přivábilo pozornost mladého muže, budou jeho peníze. Že dceru vyvdá s věnem, s tím počítá, ale za podobně majetného, nikoliv za ztroskotance.

Malé komorní drama kolem jedné lásky, očekávání, a ziskuchtivosti. To vše obsahuje román Washingtonské náměstí a dle něj zdařile provedené adaptace. Nedávno jsem objevila její předchůdkyni, černobílou adaptaci z roku 1949, pod názvem Dědička.

 

Role Dědičky se zhostila výborná Olivie Havillandová. Její Catherine je dívka jemná, plachá, sice skvěle vychovaná a vzdělaná, ale ve společenské konverzaci neobratná. Bylo potěšující pozorovat její postupně se rozehřívající srdce a naděje. Také byl zajímavý poměrně složitý vztah mezi ní a otcem, který ji sice miloval, ale zároveň jí možná zazlíval, že byla příčinou smrti jeho milované ženy, její matky. Kterou on nesmírně miloval a která, podle všeho, byla krásná i duchaplná - a její dcera bohužel nezdědila ani její krásu, ani šarm, ani chytrost, se kterou by oslňovala. Sice nebyla až tak velkým zklamáním, ale ani něčím, čím by se mohl pyšnit.. 

Mladý Morris je muž, který si prošel pár let drsným životem, jeho peníze se rozplynuly během cestování a který ví, co chce a jak toho docílit. Dle všeho je dokonce ochoten být své majetné ženě dobrým manželem. Otec je zásadně proti sňatku, celý děj však nakonec změní někdo, od koho by se to dalo očekávat nejméně - Catherine. Ze všech zúčastněných bytostí prochází ona největší proměnou. 

Film stojí za vidění v obou adaptacích. Ta černobílá je překvapivě vyzrálá. Dobrá je i ta později natočená.

Dědička

•   The Heiress (více)

Drama / Romantický

USA, 1949, 115 min

Režie: William Wyler

Předloha: Henry James (kniha)

Scénář: Ruth Goetz (divadelní hra), Ruth Goetz, Augustus Goetz (divadelní hra), Augustus Goetz

Kamera: Leo Tover

Hudba: Aaron Copland

Hrají: Olivia de Havilland, Montgomery Clift, Ralph Richardson, Miriam Hopkins, Vanessa Brown, Ray Collins, Mona Freeman, Betty Linley, Selena Royle, (více)

Pár komentářů k Dědičce:

Morien 

všechny recenze uživatele

(1001) Možná se mi to jen zdá, protože poslední tři dny omdlévám při každém pokusu o vstání z lože, ale tohle je velmi dospělá a emancipovaná látka! Nejen na dobu svého vzniku, řekla bych. Olivia i Montgomery i představitel pana otce jsou ve svých rolích velmi přirození a přesvědčiví a to zejména v té mimoslovní části svého projevu. Chůze do schodů od dívky, která doufala, že bude od jejich tíhy již navždy osvobozena, je velmi srdcervoucí. Docela zajímavě mi přijde, že tento film je ve svém vyznění mnohem více nadčasový než Wylerův předchozí ("současný") film Nejlepší léta našeho života. V Nejlepších letech se totiž zaobíral vnějším zásahem do běhu lidského života, který představuje válka, což je pro mě téma nepochopitelné a nepostihnutelné a nemůžu o něm příliš rozumovat. V Dědičce se jedná o velmi univerzální střety sobeckých částí lidské povahy a zejména potom o rozporuplný (týrající i ochranitelský) vztah otce ke svojí dceři srovnávané s nedostižnou modlou v podobě dávno mrtvé matky. Řekla bych, že jde skoro o učebnicový příklad toho, co se v Ženách, které běhaly s vlky, popisuje jako souboj ženy s vnitřním dravcem ("Modrovousem"). Dívka na prahu dospělosti si musí uvědomit sílu všech mocností kolem sebe (a v sobě) a složitě a bolestivě pochopit, které z nich jí chtějí ublížit a jak je musí zpracovat, aby sama mohla růst a žít. Ale jedů, které do svých dětí pouštějí rodiče, se zbavuje nejhůře. -"Yes, I can be very cruel. I have been taught by masters." ♥

D.Moore 

všechny recenze uživatele

Celou dobu se člověk dívá na zdánlivě tuctový příběh, který ovšem od podobných limonádových melodramat odlišují hlavně krásně napsané a zahrané postavy (všechny!)... A potom přijde ten konec, silný a odvážný a spravedlivý, a je zkrátka jasné, že Dědička je stoprocentní klenot. Nejednomu divákovi navíc určitě nasadí brouka do hlavy, protože se bude sám sebe ptát, jestli to celé nemohlo dopadnout jinak a jestli by se on zachoval stejně, nebo ne. A to mám rád. 

 Washingtonovo náměstí

•  Washington Square

Drama / Romantický

USA, 1997, 115 min

Režie: Agnieszka Holland

Předloha:  Henry James (kniha)

Scénář: Carol Doyle

Kamera: Jerzy Zieliński

Hudba: Jan A.P. Kaczmarek

Hrají: Jennifer Jason Leigh, Albert Finney, Maggie Smith, Ben Chaplin, Judith Ivey, Jennifer Garner, Robert Stanton, Betsy Brantley, Scott Jaeck, (více

Několik komentářů k adaptaci z roku 1997:

NinadeL 

všechny recenze uživatele

Z respektu k Agnieszke Hollandové a ze zájmu o látku Henryho Jamese zkouším i tuto adaptaci Washingtonova náměstí, které dříve ve filmech fungovalo v úpravě podle divadelní hry Dědička. Ale je to slabé v mnoha ohledech, nerespektující ke své látce, neúspěšné ve snaze o aktualizaci, a i ta Maggie Smith mívala v této době lepší chvilky. Tenhle příběh prostě nestačí vyprávět jako pohádku o ošklivém káčátku.

 

IdaHutt 

všechny recenze uživatele

Klasický konflikt láska vs. majetek, konflikt přesně sociálně determinovaný a psychologicky dokonale zachycený, tvoří jádro většiny próz Henryho Jamese (ve spojení s kulturně-morálním konfliktem mezi „starou“ Evropou a „mladou“ Amerikou). Filmové přepisy románů tohoto britsko-amerického spisovatele jsou doménou Jamese Ivoryho (Evropané, Bostoňanky, Zlatá číše). Přesto si myslím, že dvě režisérky právě na tomto poli dosáhly ještě lepších výsledků. Konkrétně Jane Campion v brilantním Portrétu dámy a Agnieszka Holland ve Washingtonově náměstí. – Přiznám se, že nejsem zrovna fanouškem tvorby Hollandové, navíc představitelka hlavní role Jennifer Jason Leigh je mi ve všech ostatních filmech jaksi protivná, ale tímto snímkem si mě obě naprosto podmanily. A když se k tomu přidá ještě „historicky“ znějící hudba Jana A. P. Kaczmarka…!

 

 P.S. knihu jsem zatím nečetla, ale je v pořadníku, doufám, že se k ní dostanu a porovnám předlohu s adaptací. 

 Zde jedno láskyplné duo z doby, kdy Catherine uvěřila v jeho lásku.