Je uzavřená těžkou bránou z kovu, dřeva a v letu zamrzlé vody.
Klíčem jsou slzy.
Prochází
se k ní cestičkou z oblázků, lemovanou zlatým kapradím. Vroubenou
jedlemi a smrky, s voňavým jehličím a vůní pryskyřice. Barvy jsou velice
živé.
Procházíš krajinou duh. Kolem vodopádu se sedmerými
barvami. A bílými kameny, ohlazenými a vybízejícími k usednutí. Voní tu
lípy, košaté, a vzrostlé. Voní tu bez a šeříky, bohaté keře, které
vroubí další rozcestí a mezi nimi prokvétají šípkové růže, něžně růžové a
zvoucí zlaté včely a pestře zbarvené kolibříky.
Po zelené
louce, plné pestrých lučních květin, se procházejí pávi a předvádí
všechny odstíny modře... Pampelišky září slunečními korunkami, zvonky se
něžně klaní a pomněnky modře prosvítají svými modlitbičkami - nezapomeň
na mě.
A tetřevi a bažanti, pestrobarevní a
krásní. Koroptve a strakapoudi, kolem se mihne motýlí roj. Na kameni u
rybníčka sedí gigantická žába a pozorně sleduje okolí. Má tu své místo,
je zbarvena do smaragdově zelené, s maskovací hnědí. Ale je krásná, ani
nepotřebuje korunku.
Na kraji lesa, pod vysokým jasanem, stojí
jednorožec. Bílý, se zlatou hřívou. Pohazuje hlavou a roh se jemně
třpytí ve slunečním světle. Vezme tě, kam chceš, protože tahle země je
obrovská. Vezme tě po pěšinkách i širokých cestách, písčitých plážích a
travnatých pastvinách. Nad hlavou plachtí orel a kolem něj jak ohnivý
drak poletuje zlatorudý fénix. Hledá svou ztracenou družku, a netuší, že
je nedaleko odtud, v krajině stříbřitých vod.
Mimochodem, drak.
Spí mezi obřími skalisky, tam na druhém konci snů.
V mé zemi děti tančí a neperou se. V mé zemi se děti smějou.
Indiáni
kouří svou dýmku míru a černošky navlékají barevné korálky. Po hladině
jezera se prohání bílý vodní had a na hřbetě veze několik malých smíšků.
Motýli jsou větší a barevnější a voda čirá a vonící po ranní rose.
Ve vzduchu se míchají vůně šeříků, kosatců a narcisů.
S fialkovým nádechem...
V
mé zemi rostou růže a jasmíny. Vytváří se zahrady, které nepotřebují
zásah lidskou rukou. Cestičky a lavičky k posezení. Altánky a lehátka ke
spočinutí. A fontánky se zurčící vodou... kamínky, oblázky, valounky
něžně ohlazené.
A pejsci, kočky a koně.
V
mé zemi se létá rozpřažením paží. Stačí jediný odraz a s hlavou
zakloněnou můžeš vytáčet piruety, nebo vzdušně plachtit. V mé zemi ti
narostou andělská křídla, která můžeš po přistání lehce složit.
Návštěvy vítané!
V mé zemi zní hudba sfér. S nakloněnou hlavičkou naslouchají i hrdličky, andulky a vlaštovky.
Vlaštovky zvláště!
Ta
hudba je barevná. Ve vzduchu jiskří mžitky, záblesky zlaté a fialové,
paví modři a smaragdově zelené, tyrkysové a granátové červeni. Barvy
víří v jakýchsi podivných tanečních kreacích. A měsíční víla potřásá
hlavou a kolem padají hvězdy, tisíce hvězd. Jak létavice prolétnou
oblohou a zanechají svou nepatrnou stopu.
V mé zemi potkám ty
co jsou mi nejdražší. Ztracené, zbloudilé z tohoto světa. Každý z nich
má svou hvězdu a svou zemi, ale jejich trasy se protkávají jako vlákna
bleděmodré pavučinky...
A na kameni otisk ruky. Vstupní kód.
Klíč totiž nestačí k otevření zámku. Je několik kroků, to nevíš?
Konečným krokem je poslední nádech srdce.
Text spáchaný na místě, zřejmě pod vlivem užití černé kávy.
Obrázek spáchaný již dříve, pouze upravený v prográmků...
Žádné komentáře:
Okomentovat