neděle 3. února 2013

Pejskové, kam se podíváš


3.2.2013

Už dlouho, předlouho si slibuji, že se jednou podívám na výstavu pejsanů. Kdysi jsem si myslela, že si tam vyberu pejska, kterého si pak pořídím, a nakonec jsme skončili u voříšků, anóbrž pejsků směsných, nešlechtěných - ale skvělých.

Dnes bylo mimořádně hezky. Přes slibované mrznutí a náledí třetího stupně bylo pěkně a náledí žádné, protože cesty a silnice stačily vyschnout.
A co víc, po dlouhých týdnech se objevila i modrá obloha a slunce, což jistě zaznamenali mnozí z vás.
Nabila jsem si baterky, do kabelky hodila mobil, digitál, kešeňu a nějaké drobnosti a vyrazila směr ku Brnu. Přípoj navazoval skvěle, jen, protože je víkend, jezdí v menších frekvencích.

Na výstavě měla být i VendyW se svým Bobšem, tak jsem byla zvědava, jestli se tam potkáme.

Brněnské výstaviště a obloha jak šmolka, jen sem tam protkaná oblaky a obláčky.


 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Pejskaři courali tam a zpátky, protože už bylo k polednímu a část soutěžní přehlídky už uběhla.


 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Tato paní byla z Polska a její pejsek z Austrálie.
Tedy, přesněji řečeno, australský honácký pes.


 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Příchod k bráně, kde se trhaly lístky. Ano, vstupenky se prodávaly, jak jinak.





 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
  
    
 
V pavilonu F a P - pejskové malí i velcí. Vendulka vystavovala v pavilonu P. Já zmatena režimem či co, zamířila do pavilonu F. No, pro oči nevidím...

Ale byli všude. Pejskové malí i velcí...



























 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Mimo automaty tam bylo i několik stánků s občerstvením. Valašské frgály, černá káva, ale úplně černá, a taky klobásy a langoše. Zavonělo tam i uzené...
A v budovách automaty na kafe. Dnes už běžné.


 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Vendulku jsem nakonec našla. Naštěstí existují mobily a díky tomu jsme se domluvily, kde kdo vlastně je. Ona byla správně, já s překvapením zjistila, že jsem v úplně jiném pavilonu.
VendulkaW se svým dandíkem Bobšem a taky s přáteli. Dozvěděla jsem se něco nového o různých rasách a o nárocích na dandíky. Není rozhodčí jako rozhodčí a někteří jsou prý rozmazlení a zpovykaní, že sami nevědí, co chtějí a nedají pokoj, dokud to nedostanou. (Nadsázka).

Zde Vendulka a její Bobeš. Dostali cenu! Můžou být oba právem hrdi.


 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Bobeš se netvářil moc nadšeně na focení. Povídal, že od profesionála by se nechal vyfotit rád, ale s amatéry se zahazovat nebude...




 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
(Bobeš už přemístěn do klícky a nachystán na odjezd. Zde se uvolil podívat se do hledáčku...)


 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Tito chrti mají své jméno - španělský galgo. Měla bych si pořídit nějaký atlásek plemen psů, protože poznám maximálně vlčáka, bernardýna a kokršpaněla. Plus mínus ještě pár ras...
Byli moc hodní a přítulní.












 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Další psí fragmenty...














 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Pejskové i páníčkové odcházejí...




 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Poslední záběry z výstaviště - kdo by těm obláčkům odolal.

 

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Bohužel, mnohé fotky jsou špatné, nekvalitní a zrnité, za což se velmi omlouvám. Ctitelé kvalitních fotografií nechť jsou shovívaví...

S Vendulkou jsme si krátce popovídaly, v tom chaosu nebylo možné déle. O pejscích toho ví opravdu hodně, je vidět, že její dandíkovský svět ji obohatil o mnohé. Stejně jako ví hodně o kytičkách a bylinkách, ví hodně i o pejscích, rasách a zvyklostech.
Myslím, že tohle setkání nebude poslední a že časem uvidím a setkám se i s dalšími lidičkami z blogu.

1 komentář:

  1. Páni.... no uvidíme, možná se v Brně sejdeme příští rok na Světovce! Tentokrát už ne s Bobím, ale s Myšpulínem. A s tou fotkou kamaráda jsi mi udělala radost, už jsme se neviděli tři roky, nějak se mi ztratil ze zorného pole. Vím že přestal chodit na výstavy, že mu umřela žena ale co je s ním dál to nevím.

    OdpovědětSmazat