Pejskové, kam se podíváš

3.2.2013

Už dlouho, předlouho si slibuji, že se jednou podívám na výstavu pejsanů. Kdysi jsem si myslela, že si tam vyberu pejska, kterého si pak pořídím, a nakonec jsme skončili u voříšků, anóbrž pejsků směsných, nešlechtěných - ale skvělých.

Dnes bylo mimořádně hezky. Přes slibované mrznutí a náledí třetího stupně bylo pěkně a náledí žádné, protože cesty a silnice stačily vyschnout.

A co víc, po dlouhých týdnech se objevila i modrá obloha a slunce, což jistě zaznamenali mnozí z vás.

Nabila jsem si baterky, do kabelky hodila mobil, digitál, kešeňu a nějaké drobnosti a vyrazila směr ku Brnu. Přípoj navazoval skvěle, jen, protože je víkend, jezdí v menších frekvencích.

Na výstavě měla být i VendyW se svým Bobšem, tak jsem byla zvědava, jestli se tam potkáme.

Brněnské výstaviště a obloha jak šmolka, jen sem tam protkaná oblaky a obláčky.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Pejskaři courali tam a zpátky, protože už bylo k polednímu a část soutěžní přehlídky už uběhla.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Tato paní byla z Polska a její pejsek z Austrálie.

Tedy, přesněji řečeno, australský honácký pes.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Příchod k bráně, kde se trhaly lístky. Ano, vstupenky se prodávaly, jak jinak.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

  

    

 

V pavilonu F a P - pejskové malí i velcí. Vendulka vystavovala v pavilonu P. Já zmatena režimem či co, zamířila do pavilonu F. No, pro oči nevidím...

Ale byli všude. Pejskové malí i velcí...

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Mimo automaty tam bylo i několik stánků s občerstvením. Valašské frgály, černá káva, ale úplně černá, a taky klobásy a langoše. Zavonělo tam i uzené...

A v budovách automaty na kafe. Dnes už běžné.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Vendulku jsem nakonec našla. Naštěstí existují mobily a díky tomu jsme se domluvily, kde kdo vlastně je. Ona byla správně, já s překvapením zjistila, že jsem v úplně jiném pavilonu.

VendulkaW se svým dandíkem Bobšem a taky s přáteli. Dozvěděla jsem se něco nového o různých rasách a o nárocích na dandíky. Není rozhodčí jako rozhodčí a někteří jsou prý rozmazlení a zpovykaní, že sami nevědí, co chtějí a nedají pokoj, dokud to nedostanou. (Nadsázka).

Zde Vendulka a její Bobeš. Dostali cenu! Můžou být oba právem hrdi.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Bobeš se netvářil moc nadšeně na focení. Povídal, že od profesionála by se nechal vyfotit rád, ale s amatéry se zahazovat nebude...

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

(Bobeš už přemístěn do klícky a nachystán na odjezd. Zde se uvolil podívat se do hledáčku...)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Tito chrti mají své jméno - španělský galgo. Měla bych si pořídit nějaký atlásek plemen psů, protože poznám maximálně vlčáka, bernardýna a kokršpaněla. Plus mínus ještě pár ras...

Byli moc hodní a přítulní.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Další psí fragmenty...

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Pejskové i páníčkové odcházejí...

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Poslední záběry z výstaviště - kdo by těm obláčkům odolal.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Bohužel, mnohé fotky jsou špatné, nekvalitní a zrnité, za což se velmi omlouvám. Ctitelé kvalitních fotografií nechť jsou shovívaví...

S Vendulkou jsme si krátce popovídaly, v tom chaosu nebylo možné déle. O pejscích toho ví opravdu hodně, je vidět, že její dandíkovský svět ji obohatil o mnohé. Stejně jako ví hodně o kytičkách a bylinkách, ví hodně i o pejscích, rasách a zvyklostech.

Myslím, že tohle setkání nebude poslední a že časem uvidím a setkám se i s dalšími lidičkami z blogu.