1.
Tanky, které se přede mnou zavíraly a rozjížděly z garážových kójí.
Tanky, které skrývaly utečence a zachraňovaly je před koncem světa. Moje
třída (holky z ročníku, bylo nás šest), už byly uvnitř a volaly na mě,
ale vchodová záď se uzavírala, startovací kódy už byly odpáleny a já se
tam nemohla dostat. Pobíhala jsem kolem a snažila se někam vecpat, až
nakonec se smilovali u posledního a vzali mě.
Pohled.
Krajina
kolem se tavila a měnila se ve žhavé magma, gejzíry žhavých jisker
tryskaly všude kolem a země se propadala. Tanky vzlétaly (hele, to je
sen, jo) a jeden z nich byl stržen žhavým výbuchem, propadá se do té
žhavé lávy.
2. Postapokalyptický svět. Stánky s
potravinami a ručně vyráběnými výrobky, jak ve středověku, služba za
službu, squat byty. Hledám jeden, kde jsem dřív byla, bílé dvoukřídlé
dveře, otvírám, nebo spíš, padají z pantů, napůl vyvrácené. Prázdná
místnost, parketová podlaha, bílé okno bez záclon, všude prach. Nikde
stůl, sedačka, dvě křesílka, koberec na zemi, všechno pryč. Na konci
pokoje schůdky vedoucí do podkroví, utíkám k nim, někdo po mně jde,
otvírám dvířka velká jako pouhé okno, nemám je ráda, nemám ráda ani tu
místnost, vidím nohy. Tam nesmím, tam nesmím! Někdo mě chytne a stáhne
do pekel!
3. Modrý koberec. Na poušti. Přede
mnou imitace Tádž Mahalu, kde se proboha bere na poušti? Modrý koberec
protkaný slunci a letícími pávy. Na koberci neznámá osoba, křičí, pojď,
rychle, utíkej! Běžím ke koberci, ten se začíná lehce zvedat, skočím.
Koberec - území nikoho, vlastní soukromý objekt, na který se nedostane
nikdo jiný než pozvaný. Místo, kde se dá přemístit během okamžiku někam
úplně jinam.
4. Pták, který se mění, sova,
havran, motýl, můra. Najednou krysa, ne jedna, rovnou dvě, nejdřív
samec, potom samička. Utíkají pryč. A pak kočka, mourovatá, lovec.
Křičím na ni, umíš se měnit, zkus změnit barvu, zkus být červená! Nebo
aspoň oranžová... vidím kousek oranžové pytloviny, rychle ji lapnu,
otočím se, že ji ukážu té kočce, aby poznala barvu, ale kočka už je
oranžová, s nádechem do rudé. Tváří se hrdě, utíká směrem ke mně a barvy
se na ní proměňují.
Bláznivé, chaotické, bez hlavy a paty. Ale takové jsou sny...
Žádné komentáře:
Okomentovat