sobota 21. března 2015

Čtvero snových období

Málokdy si pamatuji své sny a většinou jsou to spíš tísnivé pocity. Ale dnes jsem prosnila čtyři a i když si z nich moc nepamatuji, byly tak výstřední, že jsem je zkusila zaznamenat.

1. Tanky, které se přede mnou zavíraly a rozjížděly z garážových kójí. Tanky, které skrývaly utečence a zachraňovaly je před koncem světa. Moje třída (holky z ročníku, bylo nás šest), už byly uvnitř a volaly na mě, ale vchodová záď se uzavírala, startovací kódy už byly odpáleny a já se tam nemohla dostat. Pobíhala jsem kolem a snažila se někam vecpat, až nakonec se smilovali u posledního a vzali mě.
Pohled.
Krajina kolem se tavila a měnila se ve žhavé magma, gejzíry žhavých jisker tryskaly všude kolem a země se propadala. Tanky vzlétaly (hele, to je sen, jo) a jeden z nich byl stržen žhavým výbuchem, propadá se do té žhavé lávy.

2. Postapokalyptický svět. Stánky s potravinami a ručně vyráběnými výrobky, jak ve středověku, služba za službu, squat byty. Hledám jeden, kde jsem dřív byla, bílé dvoukřídlé dveře, otvírám, nebo spíš, padají z pantů, napůl vyvrácené. Prázdná místnost, parketová podlaha, bílé okno bez záclon, všude prach. Nikde stůl, sedačka, dvě křesílka, koberec na zemi, všechno pryč. Na konci pokoje schůdky vedoucí do podkroví, utíkám k nim, někdo po mně jde, otvírám dvířka velká jako pouhé okno, nemám je ráda, nemám ráda ani tu místnost, vidím nohy. Tam nesmím, tam nesmím! Někdo mě chytne a stáhne do pekel!

3. Modrý koberec. Na poušti. Přede mnou imitace Tádž Mahalu, kde se proboha bere na poušti? Modrý koberec protkaný slunci a letícími pávy. Na koberci neznámá osoba, křičí, pojď, rychle, utíkej! Běžím ke koberci, ten se začíná lehce zvedat, skočím. Koberec - území nikoho, vlastní soukromý objekt, na který se nedostane nikdo jiný než pozvaný. Místo, kde se dá přemístit během okamžiku někam úplně jinam.

4. Pták, který se mění, sova, havran, motýl, můra. Najednou krysa, ne jedna, rovnou dvě, nejdřív samec, potom samička. Utíkají pryč. A pak kočka, mourovatá, lovec. Křičím na ni, umíš se měnit, zkus změnit barvu, zkus být červená! Nebo aspoň oranžová... vidím kousek oranžové pytloviny, rychle ji lapnu, otočím se, že ji ukážu té kočce, aby poznala barvu, ale kočka už je oranžová, s nádechem do rudé. Tváří se hrdě, utíká směrem ke mně a barvy se na ní proměňují.
 


 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Bláznivé, chaotické, bez hlavy a paty. Ale takové jsou sny...
 
 

Žádné komentáře:

Okomentovat