pátek 28. srpna 2020

Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou

Napsal Arnošt Lustig.


Tuto útlou knížečku jsem začala číst před několika dny a byla schopna ji dávkovat po několika stránkách. Byla to agónie, tušit, jak všechno dopadne a vidět, jak se naplňují nejhorší představy.
Dočetla jsem ji dnes v noci na jeden zátah.
Musím ale uznat, že kniha byla napsaná bravurně, a závěr byl epický.
Neb v Kateřině Horowitzové se zrodilo i víc, než jen strach ze smrti.


Druhá světová, zajatci a tábory smrti.
V jednom z nich se ocitá skupina amerických zajatců, z původního množství dva tisíce jich zůstalo asi dvacet. Jsou navrženi na výměnu za německé zajatce a je s nimi podle toho i zacházeno.

Do tábora však proudí davy jiných lidí, transporty jednotlivců i rodin, mezi nimi Kateřina Horowitzová, jediná, které se dostane vyjímečné pocty v podobě vybrání z transportu a přidělení ke skupině amerických zajatců, na žádost jednoho z nich.
Naskýtá se pro ni šance přežít?

Kateřina netuší to, co během následujících hodin ví celé osazenstvo tábora. Její rodina, otec, matka, děd i všechny sestry, byli během hodiny zplynovaní.
Doufá do poslední chvíle, že je díky vlivu amerických zajatců zachrání a nechce nebo neumí rozumět pohledům místních vězňů, krejčího, který jí bere míru a šije novou garderobu, rabiho, který ji o něco později s tím americkým zajatcem sezdává.

Doufají všichni a zatím se ocitají v pekla doufání a zklamání.
Četař Brenke, který je má na starosti, s nimi setrvává po celou dobu, předkládá jim nové podmínky a požaduje platby za pobyt, cestovní náhrady i výdaje za Kateřinu Horowitzovou.
A jen několika z nich začíná být jasné, že tato cesta nebude končit odchodem do svobodného světa.

Celý děj je vlastně založen na totální nadvládě silnějších, těch, kteří mají moc - a na naději a víře těch, kteří se ocitají v područí a nechtějí se smířit s myšlenkou na nejhorší.
Neboť naděje, jak známo, umírá poslední.
A když se značně přiživuje, v některých případech může být i zlatonosná.

V této útlé knize je předvedena celá mašinérie moci. Rozklad osobnosti člověka, kolotoč naděje a nedůvěry a znovu naděje, sebejistota vyvěrající z pocitu sebevědomí, podloženého bohatstvím, a pád na dno.

A taky nalezení odvahy v okamžiku pravdy.

















Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou se může směle zařadit mezi taková díla jako  1984, Konec civilizace, nebo 451 stupňů Fahrenheita.

Co víc, byla inspirovaná skutečnými událostmi.
Citace z Wiki:

 Lustigova novela je inspirována skutečnými událostmi. Roku 1943 zajali Němci na Sicílii skupinu židovských podnikatelů a pod záminkou, že je vymění za své zajaté důstojníky, od nich získali veškerý jejich majetek a jako nepotřebné je pak zabili. U postavy Kateřiny Horovitzové, která při cestě do plynové komory zabije německého důstojníka, se Lustig inspiroval osudem skutečné dívky, polské herečky, která stejně jako Kateřina vytrhla německému důstojníkovi zbraň a zastřelila ho, čímž sice unikla smrtícímu plynu, ale byla zastřelena. Lustig obě na sobě nezávislé události zakomponoval do své novely. Divadelní adaptace Lustigova románu měla 13. června 2012 premiéru v pražském Divadle pod Palmovkou, 13. července 2012 se uskutečnila premiéra verze upravené pro speciální divadelní vlak, který vyrazil do 14 krajských měst ČR a ve dnech 22.8.-26.8.2012 také do polského Krakova a Osvětimi.


V 50.bodové výzvě může být zařazena jako zakázaná kniha, neb svého času byla stažena z prodeje a stala se trezorovou.

15 komentářů:

  1. Knihu jsem nečetla (tuším) ale viděla jsem české filmové zpracování. Dost drsné...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tento komentář byl odstraněn autorem.

      Vymazat
    2. Na to se chystám, exceloval tam prý Adamíra. Kvalitně zahraný je i film Hodina tance a lásky, stejně jako knižní předloha.

      Vymazat
  2. Knížku jsem četla k maturitě, sice je útlá, ale příběh je opravdu silný. Je zde ukázána vypočítavost, zloba, ale i odvaha. Film jsem ještě neviděla, ale chystám se na něj

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Odvaha v poslední chvíli, ale přece jen odvaha. Celý ten děj byl šílený, na film se chystám a od Lustiga plánuji další romány. I když si mezitím dám nějakou oddechovku, abych tu těžkotonážní nálož zvládla.

      Vymazat
  3. Já jsem se celý život vyhýbala válečné literatuře.
    Jako mladá jsem milovala Remarque, a tím to celé skončilo.
    S přibývajícím věkem se už neděsím, vnímám i politické světové dění a k tomu prostě války patří
    Začala jsem filmy a pozvolna jsem přečetla i několik knih.
    Vše má v životě čas, mohla bych zkusit i tuhle.
    Děkuji za přiblížení, bylo přívětivé vzhledem k tématu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Remarque jsem taky ráda četla, a z válečných románů od jiných jen pár, co by na prstech jedné ruky napočítal. Vím, že někteří dnes po takových románech pídí, příběhy z druhé světové a hlavně příběhy z koncentračních táborů, nebo přímé výpovědi. Já se jim snažím vyhýbat, ale čas od času asi neuškodí si tyto knihy přečíst a připomenout si, na co se rádo zapomíná.

      Vymazat
  4. Silný příběh, knížku jsem četl a mám ji v knihovně.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to tak. Modlitbu jsem četla někdy před dvaceti lety a zdálo se mi to velmi tíživé, ale dnes, s odstupem, je ten dojem, mnohonásobně zesílený (podobně jsem to vnímala, když jsem četla po letech 1984 nebo Kladivo na čarodějnice.)

      Vymazat
  5. Já taky nečetla knihu, ale viděla fil a přiznám se, že už to víc nemusím. Pro mne je to fakt hodně drsné. Já vím, že to tak bylo a o to je to pro mne horší. Měla bych dlouho těžké spaní.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Věřím. Četla jsem ji podruhé v životě a měla jsem dost.

      Vymazat
  6. Tak to tedy nevím jestli by mě takováhle knížka zaujala... Na takovéhle moc nejsem a představovat si takové věci při čtení. No nevím jak bych se potom cítila.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zaujala, děj je poměrně strhující. Ale nic pohodového, spíš tíživé.

      Vymazat
  7. Různí Petři a Lucie a tyto Modlitby můžou za Stmívání a Padesát odstínů. Tak děkujeme pěkně, pane Lustigu!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tahle motivace by mě nenapadla, kdyby mi hubu rozbil. :D Ale na téma Petrů a Lucií by chtělo ještě přeposlat dík panu Shakespearovi. On asi jako první nadhodíl téma Romea a Julie.

      Vymazat