A
tak chodím každý den kolem nich, rostou a kvetou kousek od autobusové
zastávky. Na té nové, kterou nám mají stavět, už vonět nebudou, tam bude
maximálně nějaká kosodřevina, s nenáročnou údržbou.
A
doufám, že je v rámci obnovy chodníků všechny nevykácí. Vůbec mám
dojem, že poslední dobou se ničí všechno, co kvete a roste. Trávníky se
sečou pořád dokola, ještě nestačí pořádně povyrůst. Luční a travní
kytičky, takové ty plevelnaté a pestré na oko, už nejsou skoro vidět.
Včely dostávají pořádně zabrat, protože jedno, co jim jednou zůstane,
bude asi ta zatracená řepka.
Ale zpátky k šeříkům.
Jsou
to vlastně májové kytky, známé ze starých válečných filmů nebo fotek,
šeříkovými kytkami se mávalo na osvoboditele. Ale od té doby už uběhlo
spoustu let, dost drsně se změnilo klima a díky téměř letním hicům nám
kvetou šeříky o dobré dva týdny dříve.
Včera jsem vytáhla foťák a střihla pár fotek právě těch, které kvetou u zastávky.
Za zatáčkou naproti místní škole jsem udělala dalších pár záběrů. Jedna stará stodola, docela fotogenická.
Každý rok je to stejné a pokaždé jiné.
Také rádi fotíte stejná místa a připadá vám, že je to jiné než loni?
Žádné komentáře:
Okomentovat