Tuito tlustou bifli vlastnila a používala moje máma. Dnes je značně jetá, flekatá, s otrhaným hřbetem, vepsanými recepty, prokládaná lístečky s recepty, stránkami mírně oškubanými, zarezlými (vypadá starší než je).
Navíc dozdobenán našimi kresbami tužkou či propiskou, když jsme do ní čmárali coby děti.
Divím se, že nám tu kuchařku máma nevyrvala a nehnala nás s vařečkou (tu si ale chystala pro jiné výprasky, tohle jí asi nepřipadalo podstatné.)
Dočetla jsem dnes a dojmy trochu rozporuplné.
Svým způsobem připomíná Želary, tedy osudy lidiček, ale Želary byly přece jen kvalitativně výš. Zajímalo by mě, jestli byli lidi z Pasáčka opravdu tak upozadění, nebo jestli je to nějaká úlitba režimu ve smyslu, jaký byl ten život předtím hrozný. Nepochybuji, že byl velmi těžký.
Přeji všem příjemné Velikonoční svátky. Kdysi jsme přidávali ještě - a bohatou pomlázku, dnes spíš napíšu, užijte si je v pohodě a ve zdraví.
Knihu jsem objevila v nějaké knihbudce a protože jsem od něj četla dva svižné románky, otočila jsem ji ve svůj prospěch, a když mi tak pěkně ležela v polici, vzala jsem si ji ke čtení. Téma tentokrát nebylo společensky romanticko hravé, spíš mírně deprimující, přinejmenším neveselé.
Příběh se odehrává ve dvou rovinách. Pětačtyřicetiletý filmový režisér se setkává s pětadvacetiletou nadějnou režisérkou a její představou o nově natáčeném válečném filmu. Zaujme ho nejen tématem a zpracováním, ale i tím, co vyzařuje a díky ní se začíná vymykat ze svého zaběhlého stereotypu... Díky novému vztahu se vrací i ve vzpomínkách do doby svého dětství a dospívání, do doby druhé světové.
Milí blogoví přátelé,
přestože v posledních letech a vůbec v tomto roce moc nepíšu, nezapomínám ani na vás, ani na blog.
Jen jsem ztratila ten elán, vnitřní motor. Přiznám se, že vnější okolnosti mě dost válcují. Válcuje mě, kam jdeme, v jaké řiti jsme se ocitli a kam až to současníci dokážou dotáhnout, protože zdá se, že v demolici společnosti jsou úspěšní.
Mnozí si tento příběh možná pamatují z dob školních let, neb byla coby doporučená četba. A jak si vybavuji, dokopala jsem se i k tomu, abych si ji přečetla. Pochopila jsem obsah i pointu, a nedávno se mi dostala do ruky znovu, když kamarádka vyřazovala knihovnu a tuhle měla odloženou na hromádce. Tak jsem si ji s dovolením půjčila a budu zase vracet.
Příběh jsem si přečetla znovu a byl stejně poutavý jako tenkrát. Vlastně ne, byl víc poutavý než tenkrát, protože za ta léta už obohaceno informacemi, dalšími skutečnostmi a už jsem si všimla i pozadí příběhu, detailů, které mi tenkrát unikaly.
Měla bych si do dějin zapsat sobotu 21.102023 jako den, kdy se mi všechno povedlo.
Docela s oblibou vytahuji knížky psané za totáče, k některým se vracím a jiné objevuji. Od Valji Stýblové jsem toho moc nečetla, a tento titul mi padnul do oka při jedné z návštěv místní knihovny. Takže zapůjčeno a po pár dnech čteno.
Kniha obsahuje dva různé příběhy, které ale spojuje jeden motiv. Pocit viny, která se dá jen těžko unést. Oba hlavní hrdinové, pokud je tak lze nazvat, nesou svůj podíl viny na osudu lidí, které znali nebo ke kterým měli dokonce vztah. Bohužel podíl viny tragický.
V rámci knižní výzvy jako "první kniha populárního autora" - Mne soudila noc byl první román Valji Stýblové, napsán v roce 1948. - Dopis Kláře v pořadí jako 4.dílo.
Je po Třech králích a to bývá obvykle čas pro sklízení vánočních stromků a ozdob. Někdo už stromky ruší na Nový rok a někdo dokonce po uplynutí základních Vánočních svátků.
Jsem v tomto bodě laxní. Loni jsem měla stromek až do konce ledna, ale už jsem nějak cítila, že to není ono a tak jsem asi od půlky ledna postupně oddělávala kousky výzdob a uklízela. V únoru už bylo všechno pryč a na původním místě byly květináčky a kytky.
Umělé, protože na těch místech by živé uhynuly, skrz nedostatek světla.
Teda první letošní po létě, nepočítám únor nebo leden a tak.
Lapla jsem foťák a šla cvaknout aspoň pár snímků na ulici. Ne daleko, bylo vlezlo a pořád sněžilo. Teda spíš padal sníh s vodou, ale zatím je bílo a je to takový nečekaně sympatický pohled.
Kéž by to byl prašan. Křupavý, lehký a suchý sníh, který vydrží delší dobu.
