Pro zasvěcené i nezasvěcené se jedná o den vzniku samostatného československého státu,
kterýžto svátek světí ponejvíce státní hlavy, bo se to sluší. Už asi
málo jedinců sami za sebe budou ozdobovat svá okna či místnosti státními
vlaječkami a budou vytvářet sváteční dorty v modro - bílo - červené
verzi. Takže 90 procent lidí bere tento svátek jako krásný oddychový
den, den volna. (Ono od nějakých vlasteneckých aktivit spoustu lidí
odradily naše statečné vlády, které zkazily všechno co se zkazit dalo,
rozdali vše, co mělo nějakou hodnotu a nadále tváří, jako velcí zastánci
demokratického státu.)
Takže dost hořkého popichování a
trochu ke dni volna - venku vládlo nezvykle slunečné počasí, vhodné na
procházky - a v televizi vládly pohádky. Já se zas po čase podívala na
milou černobílou pohádku Popelka a trochu popřemýšlela, jestli i dnes se
skromné chování a vlídnost vyplatí. Došla jsem k názoru, že ne - ale
přesto je důležité se chovat mile k ostatním lidem, už jen proto, aby se
lidstvo v opačném případě nesežralo navzájem.
Co
mne příjemně překvapilo, byla televizní hra Břetislav a Jitka, kterou
uvedla ČT2. Hru napsal Oldřich Daněk, hlavní role hráli Břetislav
Slováček a Eliška Balzerová. V roli ukecaného a bázlivého mnicha se
předváděl Zdeněk Řehoř.
Hlavní děj byl celkem jednoduchý -
Břetislav, syn českého knížete Oldřicha a pradleny Boženy, unese z
kláštera krásnou Jitku, dceru markraběte. Při únosu jsou zajati někteří
druhové Břetislava - zatímco se Břetislav s Jitkou skrývají v chýši
mnicha Hieronymuse, Jitka je únosem pobouřena, nesnáší Břetislava, v
touze ho ranit mu vytýká nízký původ, chce prchnout. Za nějakou dobu
však mění názor, Břetislav jí připadá lidštější, začíná se jí líbit...
Můžu
říct, že příběh mne nezklamal, a i když jsem jej už viděla, pořád byl
stejně dobrý. Nenudil, ani nebyl zastaralý. Břetislav Slováček, Jitka
Balterová i Zdeněk Řehoř opět podali dobrý výkon a jejich postavy byly
velmi uvěřitelné...
Mimo
televizi jsem se věnovala chvíli naší pooperační pacientce, zvané Činda
- fyzicky i psychicky se cítí pořád líp, dnes by i dováděla se svým
nevlastním kočičím bráškou Matýskem - to jsme jí však nedovolili. (A
bylo to těžké, protože kočka když si něco umane, je skoro
nezvladatelná).
Takže něco knížka, něco ven, pes a kočky, oběd, televize, a ejhle už je večer večeřatý....
Žádné komentáře:
Okomentovat