Blogaříme

27.10.2009. Text sem dávám jako nostalgickej puntík.

Tak jsem dnes přemýšlela nad nějakým námětem - a ono se to nabídlo samo. BLOG. Blog jako takový, blog jako podstata, blog jako rarita.

Proč vlastně blogaříme?

Nejprve začnu citací:

Blog je webová aplikace obsahující příspěvky jednoho editora na jedné webové stránce. Nejčastěji, nikoli však nezbytně, bývají zobrazovány v obráceném chronologickém pořadí, (tj. nejnovější nahoře). Autor se nazývá blogger (někteří Češi píší pouze jedno g), veškeré blogy a jejich vzájemné vztahy blogosféra.

Termín "weblog" byl zřejmě vytvořen Jornem Bargerem v prosinci 1997. Zkrácená verze "blog" byla vytvořena Peterem Merholzem, který v dubnu nebo květnu roku 1999 rozdělil slovo "weblog" na frázi "we blog" v navigační liště svého weblogu.

Jeden z prvních bloggerů byl Justin Hall, který začal jako student Swarthmore College v roce 1994 psát svůj první blog.

Proč tedy lidé vlastně blogaří, co je k tomu vede, jaké tajemné síly je přimějí k zaregistrování a vytváření svého blogu?

Proč má každý potřebu sám sebe nějakým způsobem vystavit?

Potřebu zaznamenávat své úvahy, myšlenky, postřehy a nápady má asi člověk od pradávna. Jakým způsobem se blogařilo, když nebyly počítače a internet?

Jednoduše, stačila tužka a papír. Neboli obyčejná propiska a nějaký pěkný sešítek, nejlépe v tvrdých deskách. (To kvůli odolnosti.). A říkalo se tomu deník.

Psalo se a psalo. Většinou si zaznamenávala události děvčata, která dospívala - náhle psala o svých láskách, o pěkných očích toho nového kluka odnaproti, o první schůzce, o módě...

Deník se mohl psát různým způsobem - telegraficky nebo romanopisecky. Případně formou esejí...

Deník se také mohl vést jednoduše - datum, den, zážitek z toho dne.

Kreativnější duše přidaly trochu umění - své zápisky zdobily barevnými fixami, pastelkami, malovanými obrázky, lepenými obrázky ze sušených kytek, nebo fotkami, případně vystříhanými obrázky z časopisů.

Takové deníky se psaly několik týdnů - nebo několik let. Deníky se dobře schovávaly - do skříněk, na půdu, do nočních stolků, až někam na dno, aby je nikdo nezasvěcený nenašel...

Doba pokročila a od deníků se přešlo k internetové webové prezentaci... Začaly vznikat stovky a tisíce blogů. Blogů originálních, specializovaných - nebo obecných. Blogů jednoduchých v designu - i blogů s nápadným, třpytivým, nebo růžovoučkým či tajuplně černým pozadím.

Vznikly blogy zájmové, které si založili a vedou různí chovatelé psů, papoušků, morčat, pavouků, hadů, a jiné zvěřeny, podobné jsou i blogy spíš rodinné - autorky (většinou) píší o vaření, sbírají recepty, různé návody na ruční práce, tipy na udržování domácnosti - máme blogy literární, kde se autoři snaží prezentovat vlastní povídky či básně, popř. vlastní fotky nebo obrazy... pak jsou blogy ezoterické, které se zabývají aurami, čakrami, duchovní literaturou, mystikou... blogy fantasy, kde najdeme nejen překrásné galerie obrazů, ale i různé odkazy na knihy, filmy a povídky s fantasy tematikou... A nejčastěji rozšířené blogy malých děvčátek, které si teprve hledají svou cestu a zatím své stránky krmí různými třpytivými obrázky, fotkami filmových hvězd a hvězdiček, barevnými fotečkami různých střevíčků, šátků a náramků...

Některé blogy, stejně jako kdysi deníčky a deníky, se utěšeně rozrůstají, pokračují a zdokonalují. Stejně jako rostou a zdokonalují se jejich autoři.

Některé blogy po čase zaniknou - bloger nebo blogerka náhle cítí, že už neví, co dál - většinou tedy blog uzavírá a založí si nový, nebo blog uzavře a věnuje se prostě něčemu úplně jinému...

Blogy, stejně jako deníky, nás tedy mohou provázet několik let. Je to způsob, jak si připomenout, co se dělo dnes. Včera. Před měsícem. Před třemi lety.

Je to způsob vidění, jak se člověk mění. Stačí se podívat ... mezi tím zápisem a dneškem se vynoří stovky dalších vzpomínek, situací, událostí a lidí, se kterými se človíček potkal...