Tak jsem dnes přemýšlela nad nějakým námětem - a ono se to
nabídlo samo. BLOG. Blog jako takový, blog jako podstata, blog jako
rarita.
Nejprve začnu citací:
Blog
je webová aplikace obsahující příspěvky jednoho editora na jedné webové
stránce. Nejčastěji, nikoli však nezbytně, bývají zobrazovány v
obráceném chronologickém pořadí, (tj. nejnovější nahoře). Autor se
nazývá blogger (někteří Češi píší pouze jedno g), veškeré blogy a jejich vzájemné vztahy blogosféra.
Termín "weblog" byl zřejmě vytvořen Jornem Bargerem v prosinci 1997. Zkrácená verze "blog"
byla vytvořena Peterem Merholzem, který v dubnu nebo květnu roku 1999
rozdělil slovo "weblog" na frázi "we blog" v navigační liště svého
weblogu.
Jeden z prvních bloggerů byl Justin Hall, který začal jako student Swarthmore College v roce 1994 psát svůj první blog.
Proč tedy lidé vlastně blogaří, co je k tomu vede, jaké tajemné síly je přimějí k zaregistrování a vytváření svého blogu?
Proč má každý potřebu sám sebe nějakým způsobem vystavit?
Potřebu
zaznamenávat své úvahy, myšlenky, postřehy a nápady má asi člověk od
pradávna. Jakým způsobem se blogařilo, když nebyly počítače a internet?
Jednoduše,
stačila tužka a papír. Neboli obyčejná propiska a nějaký pěkný sešítek,
nejlépe v tvrdých deskách. (To kvůli odolnosti.). A říkalo se tomu
deník.
Psalo se a psalo. Většinou si
zaznamenávala události děvčata, která dospívala - náhle psala o svých
láskách, o pěkných očích toho nového kluka odnaproti, o první schůzce, o
módě...
Deník se mohl psát různým způsobem - telegraficky nebo romanopisecky. Případně formou esejí...
Deník se také mohl vést jednoduše - datum, den, zážitek z toho dne.
Kreativnější
duše přidaly trochu umění - své zápisky zdobily barevnými fixami,
pastelkami, malovanými obrázky, lepenými obrázky ze sušených kytek, nebo
fotkami, případně vystříhanými obrázky z časopisů.
Takové
deníky se psaly několik týdnů - nebo několik let. Deníky se dobře
schovávaly - do skříněk, na půdu, do nočních stolků, až někam na dno,
aby je nikdo nezasvěcený nenašel...
Doba
pokročila a od deníků se přešlo k internetové webové prezentaci...
Začaly vznikat stovky a tisíce blogů. Blogů originálních,
specializovaných - nebo obecných. Blogů jednoduchých v designu - i blogů
s nápadným, třpytivým, nebo růžovoučkým či tajuplně černým pozadím.
Vznikly
blogy zájmové, které si založili a vedou různí chovatelé psů, papoušků,
morčat, pavouků, hadů, a jiné zvěřeny, podobné jsou i blogy spíš
rodinné - autorky (většinou) píší o vaření, sbírají recepty, různé
návody na ruční práce, tipy na udržování domácnosti - máme blogy
literární, kde se autoři snaží prezentovat vlastní povídky či básně,
popř. vlastní fotky nebo obrazy... pak jsou blogy ezoterické, které se
zabývají aurami, čakrami, duchovní literaturou, mystikou... blogy
fantasy, kde najdeme nejen překrásné galerie obrazů, ale i různé odkazy
na knihy, filmy a povídky s fantasy tematikou... A nejčastěji rozšířené
blogy malých děvčátek, které si teprve hledají svou cestu a zatím své
stránky krmí různými třpytivými obrázky, fotkami filmových hvězd a
hvězdiček, barevnými fotečkami různých střevíčků, šátků a náramků...
Některé
blogy, stejně jako kdysi deníčky a deníky, se utěšeně rozrůstají,
pokračují a zdokonalují. Stejně jako rostou a zdokonalují se jejich
autoři.
Některé blogy po čase zaniknou - bloger nebo blogerka
náhle cítí, že už neví, co dál - většinou tedy blog uzavírá a založí si
nový, nebo blog uzavře a věnuje se prostě něčemu úplně jinému...
Blogy,
stejně jako deníky, nás tedy mohou provázet několik let. Je to způsob,
jak si připomenout, co se dělo dnes. Včera. Před měsícem. Před třemi
lety.
Je to způsob vidění, jak se člověk mění. Stačí se
podívat ... mezi tím zápisem a dneškem se vynoří stovky dalších
vzpomínek, situací, událostí a lidí, se kterými se človíček potkal...
Žádné komentáře:
Okomentovat