sobota 24. října 2009

Kočky mají také svůj den

24.10.2009

Ne všechny kočky by chtěly whiskas a už vůbec ne všechny kočky by chtěly kastraci. Ale tato operace neminula ani naši čindu, kočku jménem Činda (originální jméno stejně jako její černo-šedo-rezavě mourovaté zbarvení).

Takže dnes pro ni i její paničku nastal den D, organizování odvozu a přívozu a operace samotná. Chudinka blinkala asi 4x, nejhorší bylo sledovat ji, když se probouzela. Kdo to zažil, pochopí. Jsem odměněna velice ošklivým pohledem typu Jak jsi mi to mohla udělat? Vidím, že usmiřování bude dlouhé a nelehké.Takže dnes mám hlídkovou pohotovost, protože už měla snahu vyskočit na pohovku (i když sotva leze, ale ty instinkty...)
Teď si naše pacientka užije několik rozmazlovacích dní... a doufám, že se zase brzy uzdraví a bude stejně čilá jako dřív.
Zatím vypadá děsivě zuboženě. Doufám, že zítra bude líp, asi ten pohled na ni snáším hůř než jsem čekala.

Dovoluji si dát jednu fotku, na které se tváří ovšem tuze namyšleně... (před...)







A druhou fotku, kde si pěkně odpočívá a hoví... (před...)

A brzy přidám fotku "po"...

Ale než ji přidám, musím ještě přidat několik slov o naší Čindě - bylo jí mimořádně zle až do večera. Celkem brzy se snažila chodit po svých, asi ji vyváděla z míry ta představa, že je nepohyblivá. Jinak si totiž ty její neustálé pokusy o přesuny nedokážu vysvětlit ... a vyvenčení v tom nebylo.
Teď už, v pozdní večer, je vidět, že se začíná vzpamatovávat a reaguje i na hlas... ale při pohybu trpí, to je vidět na každém kroku.

(Fotka po se někde ztratila...)

3 komentáře:

  1. Vzhledem k tomu, že jsme měli doma jak kočky tak kocoury, kastrace vždycky postihla kocoury, neb u nich to nebylo tak náročné. Navíc kočky nechodily ven, tudíž nehrozilo nebezpečí nechtěného zabřeznutí. U samic je to vždycky hodně velký zásah, vím jak to bylo s jezevčičkou. Ta šla nadvakrát, protože měla po zánětech dělohy hodně velké srůsty. Navíc už měla 12 let což už na narkózu není zrovna dobrý věk. Ale zvládla to...

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Naše kočky byly právě i venkovní, třebaže často byly v domě. Kastrovali jsme jedinýho kocoura, a to proto, že jsme si mysleli, že je to kočka - on měl ty kuličky takové menší. Neodpustil mi to a po celá léta se mi vyhýbal. Paradox je, že až mu bylo zle a naučila jsem ho na sebe, že mi může věřit, musela jsem ho pak odvézt na poslední injekci. Zvracela bych z toho všeho.

      Smazat
    2. Jo, taková je realita soužití s chlupáčema....

      Smazat