Knižní klub, knihy a Jan Neruda

24.1.2010

Knižní klub funguje už několik let - na trhu se objevil poprvé v roce 1992, od té doby pravidelně vydává čtvrtletník s nabídkou knih, CD a DVD. Svou nabídku postupně rozšiřuje - objevují se tam malé dárečky, puzzle, cestovní sada her, voňavé svíčky nebo ozdobné svícínky, různé figurky nebo výtvarné potřeby. Členkou jsem už tak dlouho, že si připadám jak inventář... a za tu dobu už jsem si pořídila pěknou řádku knih.

S každým katalogem mám pořád jeden a ten samý problém. Chtěla bych si koupit každou druhou knihu, která je v nabídce. Takže si vyberu každou třetí (to je reálnější) a pak škrtám a škrtám... až se dostanu na jednu nebo dvě. Víc si opravdu nemůžu dovolit, bohužel finance nejsou moc veselé - a navíc se přidává další problém - který řešil už Jan Neruda ve svém fejetonu. Kam s nimi?

Knihovny, které kdysi fungovaly zpola i jako skříňky pro uložení a předvedení různých figurek a váziček, se zvolna figurek a váziček zbavovaly a plnily se novými a novými knihami. Postupně přestávala stačit jedna řada knih a knihy se posouvaly a vyprázdněný prostor se plnil dalšími... Situace se však za ty roky stává kritická a jak by řekl klasik, situace chce čin.

A jsem před rozhodnutím: rušit knihy nebo si přikoupit další knihovnu?

Rušit knihy jsem zkusila. Vyřadila jsem jich asi pět a brala jsem to podle systému - přečtu si je znova a když mě nebudou bavit, půjdou z domu.

Pokus dopadl rozpačitě. Pět jsem jich skutečně vyřadila - před totální likvidací je zkouším nabídnout místní knihovně a zatím jsem je umístila. Koneckonců, to, že mě už nebaví, neznamená, že se nemusí líbit i ostatním, že?

Dalších několik zůstalo na dobu neurčitou - pořád si říkám, co kdyby...

Jenže na těch pět vyřazených přišlo asi pět nových. Takže rozdíl nula, žádný, nada, ničevo....

Knížky se mi začínají povážlivě vršit na jedné hromadě u jedné skříňky, kde bylo ještě kousek místa. Komínek knih vzrůstá a zatím drží silou vůle - čekám vždycky, že v nejméně vhodnou chvíli se knihy zřítí k zemi. Nejlépe, když poletím do práce a budu mít před odchodem z domu.

Zatím se mi v hlavě líně převaluje jiná, praktičtější myšlenka: pořídit si ještě jednu knihovničku. Knihovničku na míru, vysokou až ke stropu, když už tak ať se dá ještě pořídit několik dalších knih... (Ke stropu asi nebude, kdo by tam šplhal, leda bych si pořídila opičku Čitu... ale do výšky asi půjde. Pryč s nízkými skříňkami!)