Moulin Rouge

V rámci filmového léta (kam taky v tom šíleném pařanu, když ne k vodě) jsem si nadávkovala pěknou řádku filmů, většinou odpočinkových. Po nedávno uvedeném Dobrém ročníku bych chtěla zmínit další skvostný kousek - tentokrát z oblasti muzikálů.

Moulin Rouge vznikl v roce 2001 a dodnes lituji, že jsem jej neviděla v kině, na velkém filmovém plátně. Musel to totiž být úžasný zážitek.

Nezbývá, než se spokojit televizí. Ale i tentokrát Moulin Rouge přinese gejzír neuvěřitelných dojmů a emocí. Ten film je barevný, barevný tak, že vás přechází zrak a připadáte si, jako by vás hodili na horské kolo a vy se jen necháváte unášet.

 

 

Příběh sám je úplně primitivní. Láska chudého pisálka, krásné a ve společnosti oblíbené kurtizány a komplikace v osobě vévody, který si činí nárok na kurtizánu i celý Moulin Rouge.

Přitom to bylo celé omyl a nedorozumění. Ve chvíli, kdy Ziegler, majitel Moulin Rouge, domlouvá dostaveníčko s krásnou Satin vévodovi, se do celé scény připletl začínající pisálek, který chtěl Satin získat pro svůj plán a získání sponzorství pro novou divadelní hru Spektakulární spektákl.

Jak už to bývá, čirou náhodou si Satin splete pisálka s vévodou. V tu chvíli jsou totiž oba stejně noblesně oblečeni. V domnění, že jde o vévodu, rozehrává Satin svůj šarm, navíc se jí domnělý vévoda i líbí, takže, no problema.

Problema ale začne, kdy Satin zjistí svůj omyl.

Rozhodnout se pro nemajetného, ale milovaného pisálka, nebo pro majetného, leč nemilovaného vévody? To není pro Satin lehká volba, zejména, když jí majitel Moulin Rouge neustále klade na srdce i na rozum - šou musí jít dál!

A taky je tu ta nemoc...

Dál už rozepisovat nebudu. Musím říct, že film mě uchvátil, včetně určité kýčovitosti, která však do tohoto příběhu patří. Oslnivé kreace ve chvíli, kdy si Satin a Kristian vyznávají lásku, se blíží disneyovským zářícím ohňostrojům. Půlnoční Paříž ve svitu měsíce, s pohádkovou noční oblohou, je spíš vysněným obrazem, než skutečností. Skvělé moderní(!) písničky, vložené do muzikálu, kupodivu podporují bláznivý a omamný dojem, který příběh přináší. A všechno to splývá dohromady a splétá třpytivou divoce barevnou krajku.

Moje nejoblíbenější scény? Těžko říct, je jich několik, od setkání se zelenou absintovou vílou, přes divoký kankán, milostné vyznání pod hvězdami, bláznivý tanec pro vévodu a silně emotivní láskou nenávistné tango.

Možná jste Moulin Rouge viděli, možná ne. V každém případě, doporučuji. Nekomplikovaný příběh, který vás přesto strhne a vyždíme vás z citů.

Za mě 100%. Bez váhání.

Na upoutávku lahůdkový trailer

Moulin Rouge

• 
  Moulin Rouge!
• 
  Moulin Rouge

Muzikál / Romantický / Drama

Austrálie / USA, 2001, 123 min

Režie: Baz Luhrmann

Scénář: Baz Luhrmann, Craig Pearce

Kamera: Donald McAlpine

Hudba: Craig Armstrong

Hrají: Nicole Kidman, Ewan McGregor, John Leguizamo, Jim Broadbent, Richard Roxburgh, Garry McDonald, Jacek Koman, Natalie Jackson Mendoza, David Wenham, Kylie Minogue, Plácido Domingo, Tara Morice, Ozzy Osbourne, Nash Edgerton, Kiruna Stamell, Tim Elliott, Deobia Oparei

Muži chladnou, jak půvaby vadnou a léta začnou přibývat. Ať je broušený tak či onak, diamant nic nepřekoná, diamant je náš nejlepší kamarád... Paříž, 1900. Byl jeden hoch, zvláštní, okouzlený hoch, smutný pohled měl, byl však velmi moudrý, jednoho dne, jednoho zázračného dne potkali jsme se na cestě záhadné a při tom, jak jsme si o mnohém povídali, o bláznech a králích, tak mi pověděl: To nejkrásnější, co můžeš poznat, je lásku dát a v lásce být milován. Moulin Rouge. Noční kabaret. Tančírna a bordel. Jeho majitelem byl Harold Zidler. Království nočních rozkoší, kde bohatí i chudí chodili za mladým a krásným podsvětím. Nejkrásnější ze všech tam byla žena, kterou jsem miloval. Satine. Byla kurtizána. Prodávala mužům svou lásku. Říkali jí jiskřivý diamant. Byla hvězdou. Žena, kterou jsem miloval, je...

...mrtvá. Je tomu rok, co jsem přijel do Paříže. Psal se rok 1899, bylo to milostivé léto lásky. Nevěděl jsem nic o Moulin Rouge, Haroldu Zidlerovi ani Satine. Svět žil bohémou a já přijel z Londýna,abych byl její součástí. Na vršku poblíž Paříže stála vesnice Montmartre. Nebyla to, jak mi řekl otec... hříšná vesnice! ...ale bohémský svět, hudebníci, malíři, spisovatelé. Říkalo se jim děti revoluce. Ano, měl jsem žít bez halíře a měl jsem psát o pravdě, kráse, svobodě a o tom, v co jsem věřil nejvíc ze všeho. O lásce.(oficiální text distributora)

Dodatečné zdroje:

obrázek z imdb.com, pinterest.com, fanpop.com, trailer z youtube a oficiální text z čsfd.

Film můžete rovněž najít ZDE.

A na závěr několik vybraných komentářů z čsfd, které mluví za vše:

kleopatra

Kankán na Nirvanu v úvodu, T.Rex a "Děti revoluce" na závěr a mezi tím Roxanne jako tango, z jehož choreografie a střihu mám husí kůži ...... něco tak drzýho, nevkusnýho a nádherně odvazovýho se jen tak nevidí.

J*A*S*M

Asi po patnácti minutách od začátku projekce jsem měl na jazyku slova jako nesnesitelná přestylizovanost, nevkus, kravina... a nebyl jsem daleko od vypnutí. Ale pak, a ani jsem si nestačil všimnout, kdy přesně se to stalo, jsem si uvědomil, jak moc se mi to začalo líbit. Takovýhle totální názorový obrat během sledování filmu jsem u sebe snad ještě nikdy nezpozoroval. Sice si nedovedu dost dobře rozumově vysvětlit, proč dávám takovému kýči pět hvězd, ale prostě - jinak to nejde.

Matty

Co se týče viscerálního prožitku, jde o těžko popsatelné převyprávění, přezpívání a přebarvení mýtu o Orfeovi. Film zřejmě vymyšlený a natočený pod vlivem absintu (za asistence absintové víly s tělem Kylie Minogue) ovšem není (jenom) bezmyšlenkovitou muzikálovou extravagancí. V míšení stylů lze vysledovat řád, diktovaný hlavní dějovou linií. První romantické okouzlení se nese v jiném duchu než milostné námluvy ve "Slonovi" a zcela odlišně je pojatá druhá, pomalejší a méně třpytivá polovina filmu, odhalující, že jádrem vyprávění po celou dobu nebylo nic komplikovanějšího než ten nejklasičtější příběh tragické lásky. Luhrman však vyprávěcí schémata klasických románů paroduje, zveličuje nebo rozbíjí. Důsledně při tom vytěžuje popkulturní rezervoár, v němž najdete The Sound of Music i French Cancan, Marilyn Monroe i Nirvanu, screwball komedii i commedii dell'arte. Neustávající, pouze různě rychlý rej obrazů a zvuků brání tomu, aby film na jediný okamžik zevšedněl. Pořád na co koukat, co poslouchat, nad čím přemýšlet. Třeba nad tím, zda je zrovna napodobován styl muzikálů z Bollywoodu, od Minnelliho nebo od Berkeleyho, zda jde o narážku na Ophülse, Felliniho nebo Sauru. Stejně jako v jiných jeho projektech, nešlo Luhrmanovi ani v nejmenším o historickou věrnost. Proklamovaným cílem bylo zprostředkovat divákovi, jak mohlo místo typu Moulin Rouge v letech své největší slávy na návštěvníky působit. Ne fakta, ale zážitek. Tehdejší kulturu reinterpretuje z dnešního úhlu pohledu. S výpomocí současných umělců hledá vhodné vizuální a hudební paralely k tomu, co bylo tehdy v módě, ale co už by na nás dnes působilo zastarale a usedle. Moulin Rouge je film "pohupující" se na hraně mezi absolutním kýčem a emocionálním tornádem. Pro mne jde o výjimečné dílo v dobrém slova smyslu postmoderního režiséra a o jeden z audiovizuálně nejbohatších filmů, jaké kdy byly natočené. 95% Zajímavé komentáře: belldandy, Eddard, Aiax, Natascha, Callas, El Loco, Tequila

hirnlego

Zpočátku jsem nevěřila vlastním očím, na jaký že nechutný kýč to vlastně koukám - vcelku pěkné, většinou notoricky známé hity, předělané do moderní podoby a nastrčené do těch nejabsurdnějších scén (nejvíc mě dostal kus Smells Like Teen Spirit, zpívaný úchyláky, kteří se chtějí v Moulin Rouge "pobavit") - avšak po chvíli mě napadlo, že je to vlastně docela originální a koneckonců i celkem sympatické - a právě tu originalitu nemohu neocenit, jelikož jsem na originální věci dosti vysazená. Naproti tomu románek dvou hlavních postav mě nechával docela v klidu - chlapec mi byl snad až trochu nepříjemný. No celkově bych řekla, že za to, že jsem se asi téměř celou dobu nenudila a za zmiňovanou sympatickou originalitu, bych ty ušmudlané 4* mohla dát - ruka mi z toho snad neupadne...(doufám)