Na megenky!

Zjistila jsem, že mi tak trochu chybí projekt 365. Takové to focení drobností. Vysadila jsem a fotím už méně často, ale když se naskytne příležitost, sekám fotku za fotkou.

Dnes jsem ráno dala pračku, trochu pokopla tu mou předzahrádku, podrápala se od trnů plazivé růže, uvařila si koprovku omáčku, k tomu brambory a vajíčka, a protože bylo pořád ještě hezky (žádná bouřka, vichr ani kroupy, ale abych to nezakřikla) a řekla si, že než ta slibovaná bouřka přijde, měla bych vyrazit na megenky. Protože mám letos chuť udělat megenkový sirup. Pardon, řekla jsem megenky? Správně se ta rostlina zove bezinky, někdy přezdívané kozečky a v našem podání z dětských let - megenky.

Cestou jsem nabrala pár pet flašek na vyhození a vydala se zkusmo, bez předchozí rekognoskace terénu. Už na konci dědiny jsem musela zastavit a dát několik fotek krásného zátišíčka se šípkovými růžemi.

Šípkové růže byly vůbec atraktivní pro další zastavení.

U mostku jsem zahlídla kačenky, neodolala jsem.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Vdáli jsem zahlídla jakousi podivnou stavbu. Stoh slámy? Naskládané palety? Musím se podívat zblízka. Zatím to vypadá jak futuristická budova.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

No jasně, stoh slámy. Varianta slavného Tančícího domu, ale tady bych spíš řekla Zhroucený dům. Nebo spíš, zhroucený stoh slámy. Možná má kocovinu...

Ale ty kozečky pořád ne a ne najít. Sem tam keř na remízku nebo uprostřed políčka, jenže tam se nedostanu, musela bych prolízat polem a na to nemám fakt chuť, navíc políčka jsou soukromá a cestičky tam nejsou. Z praktických důvodů, cestička už je nevyužitý kousek půdy.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Cestou jsem zahlídla zajímavý artefakt. Sakryš, tyhle kameny se nějak jmenujou, nevíte někdo jak? Mám totální okno.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Toto políčko patří přičinlivým lidem. Všimněte si krásných okopaných řad bramborových keřů, pěkně vzrostlých. co mě zaujalo, ostrůvek uprostřed - tam si totiž udělali malé posezení s minizahrádkou. To je cool!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Chtěla jsem se podívat na jednu starou neošetřovanou zahradu, ve které divoce rostou lupiny, známé jako vlčí boby. (Všimněte si názvu kytky - lupina - vlčí bob - profesor Lupin z Harryho Pottera - vlkodlak)

Ale nepříjemné překvápko. Někdo to zřejmě koupil a udělal značný průklest, spolu s pokosením.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Taky jsem prošla kolem jedné pěkné branky a pěkně upravené zahrádky.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Cézava. A já myslela, že se ten potok jmenuje Dunávka. No tohle...

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Průhled na vyschlé jezírko (aspoň si myslím, že tam byl kdysi rybníček). To žluté jsou divoké kosatce, bohužel tohle je největší přiblížení, jaké mám. Do té vysoké trávy se mi moc nechtělo zacházet. I tak už mě párkrát žahla kopřiva.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Můj oblíbený výhled. Tentokrát ozdobený šípkovou růžičkou.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Ale ty zatracený bezinky pořád nikde, už přestávám doufat, že něco nasbírám a počítám, že se vrátím s prázdnou.

U rybárny vidím zajímavě naaranžované kukuřičné klasy. Pravdaže nejspíš loňské, letošní ještě nevyrostly.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Dva poražené a rozřezané kmeny naproti sobě, jakoby branka zvoucí ke vstupu.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Moc se mi líbilo tohle plotové zátišíčko. Jen mě znervózňovali dva silně břechající vlčáci. Ostří kluci! Ještěže byli na druhé straně plotu. Moc jsem je nedráždila, rychle jsem udělala pár výcvaků a snažila se zmizet z jejich dohledu.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Hagenova chaloupka. Nevím proč těmto pididomečkům nebo různým zborům říkám Hagenova chaloupka... nic tajemného za tím názvem nehledejte.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Tenhle stromeček měl zvláštní světlezelené listy s bělavým okrajem. Na můj dotaz paní majitelka řekla, že to jsou javory. Ještě tam byl jeden, pro změnu s vínovými listy.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Konečně se na mě usmálo štěstí. Zdály na mě mávaly krásné bezové keře, rostlé kolem drůbežárny.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Neodolala jsem ani červeným sukýnkám vlčích máků. Vděčné fotky, krásné pohledy. Vlčích máků mám nafoceno více, tahle fotka se mi ale líbí nejvíc.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Trhala jsem bezinky a sem tam udělala fotku. Taky jsem sledovala oblohu, nerada bych, aby mě bouřka překvapila na cestě. Na obzoru se rýsovaly pořádné hrady.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Mám natrháno, jsem požahaná od kopřiv, jedna byla obzvášť ošklivá a zlomylsná. Cestou ještě fotím drůbežárnu. Pro zajímavost. Kdoví co tam bude za deset let, možná pořád ta samá drůbežárna, možná nějaká zatracená fabrika s pásovou výrobou.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Cestou jsem zastavila ještě u jedné branky s cihlovými zídkami a kovovým plotem. Ta růže byla nádherná. Až pak jsem si všimla tabulky, že objekt je monitorován (vzádu nějaký sklad nebo co...). No nazdar, tak už jsem na kameře, ještě si budou myslet, že provádím průmyslovou špionáž, rafinovaně maskovanou focením růží.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Cestou jsem ještě jednou slezla z kola a nafotila několik růžiček, různých barev. Tady dávám jednu z nich...

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Celkové shrnutí - projela jsem pěknými zákoutími, též kolem jednoho hnojníku s vysypanými starými bramborami (ach ta vůně venkova), nafotila spoustu šípkových růží, též vlčích máků, nahrála tři krátká videa s ptačím zpěvem, popálila se od kopřiv, chytla jedno klíště, které se ještě nestačilo přicucnout, natrhala kýžené megenky, našla třílitrovku, ale je v ní cukr a tak jsem našla ještě dvoulitrovku, kterou jsem vypláchla a čekám až pořádně oschne, takže na lince mám tašku s bezinkama a už je půlnoc a teprve budu vyrábět ten zatracenej sirup.

Teda jestli najdu dost citronů...

P.S. některé fotky jsou s minimální úpravou, jen s lehkým zvýrazněním.

P.P.S. jednou mi dá někdo po čuni a sebere mi foťák