Před skříní za skříní nikdo nesmí stát

...nebo si s tebou nebudu hrát.

Tak horký to ale nebude, nejedná se o žádnou hru, ale o blbé rozhodnutí uklidit si za skříňkami, neboť, jak známo, i za skříňkami se dělá bordel všelijaký, i bez našeho přičinění.

Nebudu tady pitvat pitomý úklid pitomé skříňky, to určitě znáte všichni, ale spíš (znovu a znovu při každé takové akci) žasnu, co se do ní dokáže nacpat.

Tak třeba hromada cédéček, které se mi nastřádaly za dlouhé roky. Už jsem je asi desetkrát třídila a "vyhazovala", ale když mně je líto vyhodit věc, která ještě funguje (jo kdyby byly ty potvory aspoň poškrábané nebo nefunkční!) Takže z celé dávky jich zmizelo asi pět... zbytek budu třídit znovu a znovu, když při každém vytřídění zlikviduji dvě-tři, tak za pár let budu mít uklizíno.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Mimo cédéčka mám v této skříňce uloženy i pár knížek, spíš nábožensky zaměřených (nechtějí se družit, potvory) a krabici audiokazet. To jsou takové ty malé kazety do kazeťáku, mnozí to ještě znají, pro mladší ročníky už španělská vesnice.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Toto je moje rozhlasová sbírka. Možná se budete smát, ale mám hromadu kazet s rozhlasovými pohádkami. Ty, co vysílají v neděli, jsou totiž bezvadně zpracované. Mimoto mám ještě dvě rozhlasové hry na díly - Rozum a cit, a Pan Kaplan má stále třídu rád. Vynikající!

Jeden čas jsem hodně poslouchala pořad Zelené peří, moc se mi líbil (už skončil) a natáčela jsem si jej na kazetu. Z toho jsem pak převáděla výcuc toho, co se mi líbilo...

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Protože se nejraději věnuji neužitečným a nevýdělečným věcem, tyto kazety jsem si popisovala, abych měla přehled. Mimochodem, Teplice Šanov je jedna z nejskvělejších básní, jaké jsem slyšela.

 

V meziprostoru oné skříňky mám vyloženy další knihy, většinou encyklopedického nebo naučného charakteru, a taky pár Dumasovek, které jsou ve velkém formátu a do normální knihovny by se mi nevešly, leda naležato.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Ne všechny knihy jsou mi k užitku, za šikovné považuji Atlas lidského těla, Péče o pokojové květiny, Velkou knihu receptáře a Rok s Evou (ty už jsou zařazené do šochtlíku)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

V horním podlaží jsou ony separé nábožensky laděné knihy, jako třeba Bible. Tedy, Bible je Bible, ale v několika vydáních a provedeních.

Dvě knihy vlevo, zvané Písmo svaté v obrazech, jsem koupila před lety, někdy po roce 91, v "hříbečkovém" obchůdku, který stál v Brně před nádražím. Už nevím, kolik ta kniha stála, ale má nádherné ilustrace.

Ta prostřední je Bible pro děti a je rovněž krásně ilustrovaná, i když trochu kýčovitěji, barevněji.

Poslední Bible je dědictvím po jedné tetičce, opravdu už letitá a myslím, že nejvěrohodnější.

(Mimoto se tam druží takové knihy jako Život po životě, Sibyllina proroctví, Medžugorje a podobně...)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Zde ilustrace Písma svatého. Pod každým obrazem (skvělé provedení) krátký příběh ze Starého nebo Nového zákona.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Ukázka z Bible pro děti

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

A zde výňatek z té Bible bichlaté, největší a nejstarší, co mám (tedy ne nejstarší v historii lidstva, jasně...)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Mezi takové moje rozmazlenosti patří Mýty a legandy, vizuálně nádherně ilustrované knihy. Rovněž jsem kdysi pokoupila deset dílů ilustrovaných dějin, ale to až někdy příště...

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

A ještě jeden Nový zákon, taky krásně zpracovaný, s realistickými fotografiemi, které vhodně doplňují text.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

To by asi tak bylo všechno. Vlastně není to všechno, ještě tam mám narvány slohy s doklady a různými složenkami, další kazety, pár kolibřích vydání básní, a pár léků pro případ nouze.

Fotky jsou převážně ještě doupraveny barevným laděním, jen některé jsem nechala nechala v normálním vzhledu, vlastně ty textové.

Bohužel některé fotky jsou tmavší, fotila jsem až zvečera, takže světla moc nebylo. Ale k poznání snad jsou...

A na závěr můžu říct, že jsem se s tím piplala půl dne a měla jsem dost. Takže jestli přistoupím k dalším skříním, tak až po několika panácích řádně řízlého mixu.