Třídní besídka

Vytáhli mě, brácha se švagrovou, na malý žákovský koncert. Nebo spíš, měla jsem je suplovat, spolu s babičkou, tedy ne s mou babičkou, ale s babičkou mého synovce, který na tom malém žákovském koncertě vystupoval.

Koncert nebo třídní besídka? To je celkem jedno.

Konalo se v nedalekých Židlochovicích, v Robertově vile.

Autobusem kousek, počasí příjemné, cesta nenáročná a koncert zdarma, co víc si přát (nadsázka).

Cestou jsem hned zachytila několik objektů a příchod k Robertově vile. Stavba je to pěkná, ale už pomalu volá po opravách.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

U vchodu jsem si nemohla nevzpomenout na soutěž Dveře, okna, kliky, u Helenky S.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Vystoupení žáků se konalo v prvním patře, kam se vystoupalo po pěkně zatočeném schodišti. Foto ale nemám.

Zaujala mě příhodná nástěnná malba.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Na lavici jsem našla kupku programů, tak jsem vzala dva, jeden mně a jeden babičce P.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Celému vystoupení konkurovaly dva nástroje - velkolepé klavírní křídlo a flétničky.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Vystupovali převážně žáci prvních a druhých ročníků, ale vyskytlo se i pár žáků z třetího, pátého a šestého.

Flétničky občas doprovázela paní učitelka. Šikovná, prsty jí po klávesách jen běhaly a snažila se vybalancovat odchylky při nepřesném hraní vystupujících žáčků. (Občas začali hrát o trochu později, nebo skočili do další sloky o trošku dříve)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Tento maestro přišel z ART ZUŠ, zaujalo mě jeho vystupování, kde jsem cítila už jakousi samozřejmost, sebejistotu před obecenstvem. Kdoví, jestli tento kluk nebude jednou klavírní virtuos.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Při odchodu jsem si povšimla několika obrázků, visících hned za dveřmi. Reklama prostě vládne světem.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Ale nechybělo ani jedno pěkné zátiší s tulipánkem a vítězný tanec tenisových hráčů.

Nebo se spíš místo hry na kurtu zašívali a chystají se randit!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Dětská tvořivost nezná mezí. Ovečka Chaun?

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

... a pozdravujte vlaštovky.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Cestou na autobus jsme měli trochu času, tak jsem ještě vyfotila průčelí Robertovy vily. Krásné růže.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Dnes bylo krásně obláčkově. Tato oblaka mi připomínají letícího ptáka.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Před autobusovým nádražíčkem.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Rostou tam nádherné vznosné stromy.

I v Rajhradě jsme měli chvíli na autobus, tak jsem šla koupit do automatu capuccino a cestou ještě zabrala oblačnění. Jako nařásněné bílé šaty, jako letící andělská křídla.

Až na pár detailů to byl příjemně strávený den. Živá hudba, pěkné skladby, příjemné počasí... Co víc si přát.