Den, kdy bych se sama s chutí zmlátila

30.6.2010

Znáte Murphyho zákony? Znáte? Den blbec? Určitě znáte... hledané klíče, peněženky, mobily, znovu klíče, telefoní čísla, tašky, tkaničky od bot, jízdenky, klíče, peněženky, mobily...

Malá úvaha k postavě Belly

29.6.2010 (filmotéka )

Tento článek přidávám z nostalgie, přece jen to byla éra twajlajtová.

Blíží se nám Eclipse, neboli Zatmění.

Zasvěcení a znalci vědí, pro neznalé je to třetí díl ságy Stmívání, kde pokračují osudy Belly, krásného upíra Edwarda a indiánského polovlka Jacoba. Do toho je zapletena pomstychtivá upírka Victorie, která neodpouští a stále se pokouší Bellu zlikvidovat.

Brutální básnička o ranním vstávání

28.6.2010 (poetický koutek)

Chvíli před konečným odchodem mě ještě napadl jeden šílený a nemožný úlet. Proč ne, i úlety někdy přilétají...

Koho zajímají poutě? Dnes poplatky ve zdravotnictví

28.6.2010

A pět minut mi stačilo, aby se mi zhvězdilo před očima a prošlehávaly rudé nitky. Bavili se dva odborníci, tedy odborník a moderátor a řešili poplatky. Jestli třicet, padesát nebo šedesát korun...

Petropavelská pouť včera a dnes

27.6.2010

Jako každý rok, i včera a dnes se děcka mohly těšit nejen na konec roku, ale i na tradiční pouť, která se koná vždy k svátku Petra a Pavla. Už víc než týden předtím se sjížděli kolotočáři, neboli šóklaři, jak jim tady říkáme a od pátku začaly přibývat i klasické stánky.

Dobrá otázka

24.6.2010 (emailovka)

Když si uvědomím, že dnes mám na stole 30x rychlejší počítač se 160x větší pamětí a 333x větším diskem než před 8 lety a nové programy na tom dokážou běhat úplně stejně jako tehdy ty tehdejší, je to na pováženou.

A když si představím, že jedna operace dnes procesoru trvá cca 0.000000001 sec, že během mrknutí oka dokáže 80.000.000krát přesunout čísla mezi registry, sečíst a odečíst je, během toho současně pětatřicetkrát překreslit všech 995.328 bodů na obrazovce a ještě si 130.000x ověřit, jestli jsem 

náhodou mezitím nestiskl klávesu nebo nepohnul myší - tak se prostě musím zeptat:

Co ten Word do prdele už minutu dělá?!!!

Darwinova cena za smrt

21.6.2010 (emailovky)

Nedávno jsem četla na jednom zábavním serveru článeček o pitomostech, které jsou lidi schopni udělat. Že ale na takovou pitomost dokonce umřou, to už jsem vrtěla hlavou. Určitě si nemysleli, že jejich "geniální nápad" nabere takový směr a takový konec...

Darwinova cena se uděluje lidem, kteří se vlastní neopatrností nebo hloupostí připraví o život. Přestože jsou tedy její nositelé bez výjimky po smrti, cesty k získání cen jsou mnohdy úsměvné…

Jako fénix

20.6.2010 (poetický koutek)

Každý ráno

znova a znova

vstávám do beznaděje

Zlý to sen.

A někdy mám pocit

že bude i líp,

až přijde den.

Zvečera usínám

těším se do spánku

tam totiž tančím 

v odlesku červánků

jsem to co chci

a volně dýchám.

Duhou propletená

jako fénix vzlétám

k nebi

bezejmenná

nevím co je zášť

a pýcha.

Korektní vtip - sice po sezóně, ale pořád dobrý

18.6.2010 (emailovky)

Na ranní procházce Paroubek náhle zakopl a upadl, ukázalo se, že to byla mrtvice. A protože podle hesla "Zdraví není byznys" neměla blízká nemocnice dostatek personálu, tak zemřel.
Záhy stál před nebeskou branou a Svatý Petr ho přivítal: "Vítej na Nebesích, ale dříve, než se tu usadíš tak se zdá, že tu máme malý problém.
Málokdy tu máme sociální demokraty a tak si nejsme tak úplně jistí, co s nimi."
"To není žádný problém, prostě mě pusťte dál, jsem dobrý křesťan, jsem věřící."
"Já bych tě rád pustil dál, ale mám pokyny přímo od Boha. Říká, že od zavedení nové politiky LEPŠÍ BUDOUCNOST PRO OBYČEJNÉ LIDI musíš strávit jeden den v Pekle a jeden den v Nebi. A potom si sám vybereš, kde chceš strávit Věčnost."
"Ale já už jsem se rozhodl. Chci do Nebe!"

"Lituji, ale taková jsou pravidla", odpověděl Petr.
Odvedl Paroubka k výtahu a jeli dolů do pekla. Brána Pekel se otevřela a Paroubek se ocitl na krásné zelené louce. Připadal si tam jako v Ráji. Zelená tráva, slunce svítí, ale není moc horko. Vane mírný vlahý větřík.
Všude jsou malé hospody s pivem, párky a ovarem stíněné šumícími stromy.
Všude postávají slavní sociální demokraté, sám Willy Brandt ho vítá. Pod kaštanem diskutuje Lenin s Rozou Luxemburgovou. Všichni se volně procházejí, hrají kuželky a fotbálek. K obědu si dávají bifteky, grilovaná prasátka, šampáňo a plzeň. Sám ďábel přinesl Paroubkovi sklenici  oroseného piva a kotletku.
"Dej si jedno, Jirko!"
"Ne, slíbil jsem že už nebudu pít a budu hubnout", odmítá Paroubek.
"Tohle je peklo, synku. Tady můžeš jíst a pít co chceš a neuškodí ti to, spíš prospěje." Jirka si tedy zavdá a zjistí, že se mu ďábel líbí, že je to fajn chlapík, který umí vyprávět peprné vtipy a provádět ostatním kanadské žertíky.
Prostě přesně to, co mají socani rádi. Jako jsou třeba jejich vtípky a sliby protikorupčního balíčku, výplata 2.400 Kč seniorům ze zisků ČEZ, zvýšení mateřské, zvýšení dostupnosti a kvality zdravotní péče zrušením poplatků, prosazení zdanění a transparentního odměňování ústavních činitelů, zavedení majetkových přiznání pro majetky nad 10 milionů korun a tvrdý a důsledný boj s daňovými úniky a slib silného tlaku EU na zrušení daňových rájů.
Všichni si to skvěle užívají a dřív než si to Paroubek uvědomí je den pryč.
Všichni se s ním bouřlivě loučí a mávají mu, když nastupuje do výtahu.

Když se dveře výtahu znovu otevřou je zase u bran Ráje a svatý Petr na něj čeká.
"Tak a teď je čas na návštěvu Ráje", a otvírá mu bránu.
A dalších 24 hodin je Jirka donucen trávit čas s partou čestných, vychovaných lidí, kteří mají rádi společnost, mluví o jiných věcech než o jídle, o penězích, a chovají se k sobě slušně a uctivě. Žádné hrubé vtipy nebo kanadské žertíky. Nejsou tam ani žádné hospůdky a i když je jídlo dobré, bifteky a ovárek to není. A všichni jsou chudí. Není tam nikdo, koho by znal. A navíc se k němu nikdo nechová jako k důležité osobě.
"No tohle, na něco takového mě Fierlinger s Laušmanem nepřipravili. Ani Zeman se Špidlou se o tom nezmiňovali," říká si Paroubek.
Den skončil a svatý Petr se vrátil.
"Tak strávil jsi den v Pekle a den v Nebi. Teď si vyber, kde strávíš Věčnost."
Ale Jirka dlouho nepřemýšlí a rozhoduje se: "Nikdy jsem si nemyslel, že tohle řeknu - víš Nebe bylo krásné, a tak... ale já si opravdu myslím, že patřím k přátelům do Pekla."
Tak ho Petr odvede k výtahu a on jede stále dolů až do Pekla. Dveře výtahu se otvírají a on se ocitá uprostřed pustiny pokryté odpadky a toxickým odpadem.
Vypadá jako poušť, ale je to ještě horší. Asi jako doly pod Krušnými horami.
Je vyděšen, když vidí své přátele, oblečené v cárech jak jsou přikováni k řetězu a sbírají odpadky do plastikových pytlů. Trpí v bolestech, tváře a ruce zčernalé špínou.
Ďábel přijde k Paroubkovi a dá mu ruku kolem ramen, ten se otřese a říká:
"Já tomu nerozumím, byl jsem tu včera, všude sluníčko, travička zelená, pivo teklo proudem. Jen jsme se tak poflakovali a bylo to skvělé. A teď je tady pustina, všude jenom nepořádek a každý vypadá zbědovaně."
Ďábel se na něj podívá, mazaně se usměje a řekne:
"Jo holenku, včera to byla volební kampaň, dnes už jsi nás zvolil!"

A ještě přidám starý, ale dobrý:

Tak máme zase čtvrtek a Rumcajs už šel spát

17.6.2010

Dnes je trochu líp, ale jen trochu... pořád je hodně věcí, které mě štvou, ale pozitivní je, že mě štvou. Protože včera mě to ubíjelo a házelo dolů, až na dno víru, nebo studny, nebo propasti...

Zatím jsem shlídla Equilibrium a poopravila si první dojem na druhý... Hlavní tahoun je Christian Bale a Emily Watson, o filmu určitě napíšu něco jako recenzi. Nebo spíš - svůj pohled na film, protože o recenzi se asi moc nedá mluvit, nerada totiž kritizuji, jsem spíš Pollyanna.