Petropavelská pouť včera a dnes

27.6.2010

Jako každý rok, i včera a dnes se děcka mohly těšit nejen na konec roku, ale i na tradiční pouť, která se koná vždy k svátku Petra a Pavla. Už víc než týden předtím se sjížděli kolotočáři, neboli šóklaři, jak jim tady říkáme a od pátku začaly přibývat i klasické stánky.

Vzala jsem to dnes otočkou s první zastávkou nezvyklou - na hřbitov, dát novou kytku a zapálit svíčičky. (Mám tam tátu, už hodně dlouho... a taky babičku, dědu a strýce s tetou, kterou jsem ani neznala.)

Na hřbitově blízko studny roste zajímavě kroucená břízka... tedy, myslím že je to břízka.

Pak už jsem zamířila směrem k aleji, kde byly nejvíc soustředěny atrakce - kolotoče, řetízkáč, vlnovka, poníci koníci a jakási maxi skluzavka pro děcka, autodrom a spousta spousta stánků. Stánky se táhly od aleja až pod most, lemovaly silnici oboustranně a řidiči dnes museli mít nervy ze železa, protože projížděli mezi korzujícími návštěvníky a mezi tím se vyhýbali protijedoucím autům a autobusům.

Zaslechla jsem mezi řečí, jak si jedna paní stěžuje druhé, že ty auta jí lezou už na nervy, jak pořád jezdí... a musela jsem se v duchu pousmát nad její poznámkou. Té paní nedošlo, že je to hlavní spojovací cesta mezi Rajhradicemi a Rajhradem a objet ji nelze...

Docela mě překvapil výběr zboží, aspoň polovina stánků byla klasická - hadrová, neboli oblečení. Potom se míchaly stánky s kořením, lázeňské oplatky, záclony, bramboráky a pikantní salámy, batikované šátky, stříbrné šperky, indické drobné zboží, vonné tyčinky, paruky, šátky, žužu a perníková srdce, jakási pěkná sluníčka (na fotce) a hned vedle vzduchovky. Zajímavá kombinace. Byla tam jedna střelnice, pivní kosmetika, cukrová vata, smažené brambůrky... hudba, lidi ve svátečním, děcka na konících...

Co jsem ale nečekala? Jak málo bylo lidí na kolotočích. Krásný den, nebe modré s nadýchanými beránky, teplo a přitom ne vedro... ideální den. Jaktože kolotoče vázly? S výjimkou snad řetízkového kolotoče a autodromu, jsem viděla poloprázdné atrakce. Kolotoč s autíčky a jediná dívenka na koníčku. Miniřetízkáč pro malé děti - zaplněná čtyři místa. Vlnovka - zaplněná asi třetina sedaček. Některé atrakce jen stály, úplně prázdné...

Fotila jsem všechno možné, dokonce se mi dostalo ošklivého pohledu od prodavače perníkových srdcí, žužu žížal a různých kokosových kmínků... Prodavač hleděl ošklivě, poněvadž jsem fotila, ale nekupovala, a podle poznámky, kterou utrousil, dnes asi moc kšeftů neměl. Zajímalo by mě, jestli je tak naštvaný proto, že nemá kšefty - nebo je permanentně naštvaný od chvíle, kdy otevřel stánek - a proto nemá kšefty.

Ale protože jsem byla ve smířlivé náladě, koupila jsem si u něj aspoň kokosový kmínek, aby měl aspoň nějaký počinek, a prohodili jsme spolu pár slov o tom, jak to blbě jde s obchody.

Na konci aleje, mezi posledními atrakcemi, mě zaujala jedna nenápadná - ani neměla jméno. Nazvala bych ji - Vyšplhej si pro peníze!

Systém byl jednoduchý. Jakási hrazda a připevněný něco jako provazový žebřík, který nebyl pevně zakotvený, ale uchycen jedním lankem nahoře a jedním lankem dole. Žebříček byl tedy pěkně labilní a chtělo to hodně obratnosti, aby se člověk dostal nahoru.

Že to jde, dokázal hned majitel této hračičky, chutě se pustil do schodů a opravdu byl hodně hodně šikovný - dokázal po žebříku vystoupat dokonce i bez držení, vypadal jako opravdový provazochodec... Tomuto človíčku palec nahoru!

A protože fotek bylo opravdu hodně, abych tady nezabírala spoustu místa, uspořádala jsem je do videa. Jako doprovodnou písničku jsem přidala Jahody mražený od Jirky Schelingera, s poutí jako takovou moc nesouvisí, ale připadala mi vhodná, je pohodová, rozverná a letní...

Ajaj. Video jsem asi smazala.
Ale kdo by na to dnes koukal, žejo...