Někdy
chci křičet a házet věcma. Někdy chci utéct a nevrátit se. Někdy
nenávidím realitu tak silně, že to až bolí. Někdy se snažím utéct do
snu, ale vím že je to zbytečné. Někdy mám pocit, že kráčím pod vodou a
proti proudu, marně se snažím překonat tu sílu a stále mě to táhne
dolů...
Sakryš, neříká se tomu depka?
Myslím,
že nenávidím déšť. V tom šíleném světě je ho příliš mnoho. Nenávidím
bezmoc. Je to něco, s čím se nedá bojovat. Nenávidím budoucnost. Je
příliš černá. Nenávidím současnost. Je bez budoucnosti. Někdy mám pocit,
že chytám vítr do dlaní - foukne a je pryč. Nohy jsou těžké a srdce je
těžké a nechce se mi ani dýchat...
Tak plyne voda
Tak plyne čas
Je kolem nás
a je i v nás
Od noci k ránu
nás krůček dělí
Ještě jsme tu
ještě jsme nezmizeli
A denně oči
omýváme rosou
a bosýma nohama
jak slepci
jdem střepům vstříc.
Ty střepy jsou všude
Jsou v nás
a je jich stále víc.
Žádné komentáře:
Okomentovat