A pět minut mi stačilo, aby se mi zhvězdilo před očima a
prošlehávaly rudé nitky. Bavili se dva odborníci, tedy odborník a
moderátor a řešili poplatky. Jestli třicet, padesát nebo šedesát
korun...
Odborník neustále hovořil a srovnával
naše poměry a poměry v Americe, inu, takové příklady jsou k nezaplacení,
stejně jako porovnání našich poměrů a poměrů v Řecku. Nevím tedy, kdo u
nás bere stovku odstupných platů při odchodu ze zaměstnání, nepočítám
zlaté padáky páprdů, kteří úspěšně dovedli podnik ke krachu, taky dobrá
práce, ne? No to je jedno... že bych byla věčný oponent a popouzí mě
naprosto všechno? Nebo mám trochu smyslu pro fair play a příšerně mě
vytáčí jakákoliv křivárna? Nebo mě vytáčí křivárna, která už přesahuje
všechno rozumné?
A jsme u toho pojištění, znovu a opět,
protože já laicky nechápu jednu věc. Když ten odborník porovnával
Ameriku a nás, oháněl se argumenty, že tam ošetřují lidi, kteří si
pojištění platí. Tak nevím, každý měsíc odvádím povinné zdravotní
pojištění, to je nic? To je nic... možná že nic neplatím, jen se mi to
zdá.
Jeden čas lítám po doktorech, pak dva roky u doktora
nejsem, pojištění platím pořád - ze snu probuzená - a odborníci a
zdravotnictví se tváří, jako by vše bylo zadarmo. Platíme potichu, proto
pojištění neexistuje? Královny nemají nohy? Mimochodem, platím poplatky
u doktora, ale platím i poplatky za recept. A nejen za recept, ale i za
každou položku...
Někdo tomu může říkat spoluúčast pacientů,
já tomu říkám legalizovaná zlodějina. Ach, tvrdé, brutální slovo, a
určitě tomu nerozumím, protože jsem laik a nepracuji ve zdravotnictví
ani v pojišťovnictví, ale rozumím tomu, že každý měsíc musím odevzdávat
do pryč víc než šestnáct set. A velkohubá prohlášení mě míjí, jen občas
brnknou o ubohý chorý nerv.
A protože na každou situaci se dá uplatnit tzv.černý humor, našla jsem několik dobrých hlášek. Nebo vtípků.
Je to černé a klepe to na dveře, co je to?
Naše růžová buducnost!
Naše růžová buducnost!
Žádné komentáře:
Okomentovat