Tato nabubřelá slova jsem slýchala tak často, že už mi nepřipadala
ničím divná. Proč kupředu, levá - to je jasné. Odtud se vzala levice...
kupředu, pravá se nezpívá.
A
co se týká druhého rčení, které se vleče dějinami minulé doby jako
smradlavý pšouk, neporučili ani větru, ani dešti, ba naopak. Vítr i déšť
si jedou hezky po svém a když se rozhodnou lidičkám zatopit, nepomůže
ani světový sjezd všech komunistických papalášů.
I když, pravda, dnes jich už tolik není.
Nebo, spíš, nejsou tolik vidět?
Pravda,
psát o komunismu jako o době minulé, je trochu scestné, protože
prakticky vzato to byl socialismus, s komunistickou stranou v čele a se
Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak...
Minulo sféru mnozí pamatují a ti, kteří se narodili v nové sféře, mají silně zkreslené představy.
Ano,
byla to doba velkého ponížení, velkého znárodňování, velké legalizované
krádeže, velkých tragedií, nešťastných rodin a zmaření lidských životů.
Neomluvitelné ničím.
A taky to byla doba, která neuvěřitelně
dokázala stmelit lidi. Protože stáli před jedním nepřítelem, a společný
nepřítel, jak známo, sjednotí...
Tato
schizoidní a šílená doba, ve které se hlásal nadbytek čehokoliv a
obchody zely prázdnotou, zaháněla lidi k fenoménu zvanému chalupaření, k
domácímu kutilství, vzniku zajímavých výrobků a zlepšováků, díky
nedostatku čehokoliv v potravinách svérázné a originální recepty...
A
díky této době vzniknul fenomén folkového a trampského hnutí.. zpívalo
se u táboráků, zpívalo se při koncech schválených i neschválených,
písničky se šířily jak lavina, přetáčely se kazety a posílalo se dál.
Díky této době vznikla velká přátelství a kamarádství.
Málokomu
z dnešních dětí řekně něco slovo Porta - nejslavnější festival folku a
trampských písní. Setkání několika set tisíc lidí, a neuvěřitelná
soudržnost. Fantastická atmosféra, na kterou dodnes mnozí vzpomínají s
nostalgií...
Tato doba proti své vůli umožnila
zazářit Karlu Plíhalovi, Jarku Nohavicovi, Dagmar Voňkové, Brontosaurům a
Spirituál Kvintetu, Wabi Daňkovi a bratřím Ryvolům. A Karel Kryl po
svém návratu zjistil neuvěřitelnou věc - přes veškeré zákazy a stažené
desky, téměř všichni znali a zpívali jeho písničky zpaměti.
Byla
to nepochopitelná doba. Dokázala napáchat nenapravitelné škody v
psychice lidí. Dokázala zničit morálku i idealismus, pokroutit vnímání
toho, co je správné a co je špatné. Důsledky jsou vidět dodnes. Slušnost
je pokládána za slabost, zdvořilost za zastaralost, důvěřivost za
hloupost. Dravost a bezohlednost bez svědomí mají zelenou...
A
přesto - i když to vypadá jako fráze, dobří lidé ještě nevymřeli. Ani
komunismus nedokázal vymítit zdvořilost a dobré způsoby, a už vůbec ne
naději.
Jako zajímavost bych chtěla dát odkaz
na článek v novinkách cz, kde se vyhlašovala soutěž o nejoblíbenější
výrobek denní potřeby...kdo chce, odkaz je zde: Věci denní potřeby - novinky.cz
A nezapomenutelná píseň budovatelská...
Taková byla doba.
vídeo s písní kupředu levá. Dámy v bílých róbách
Žádné komentáře:
Okomentovat