První
svatba, která se konala pod širým nebem. Tedy, první taková, kde jsem
byla. A bylo to lepší než v místnosti, žádné nervózní ovzduší přesycené
slavnostní sentimentalitou, vládla uvolněná atmosféra, všichni byli v
pohodě, a dokonce ani maminy nebyly donuceny k slzám dojetí. Možná
proto, že hlavní aktéři už spolu chodili a žili několik let...
A tak doufám, že to není konec, ale začátek. Trochu jim napršelo štěstí, trochu jim zasvítilo sluníčko, jen ta duha chyběla.
Trocha chaosu před začátkem. Kamera ladí!
Svatební altán. Kolem spousta fotografů, ti profesionální i laici. Ale myslím, že celkově jsme se snažili neplést se do cesty...
Klasická výměna prstýnků. Jen ten první polibek mi zase utekl, digitál si dělá co chce.
Tohle není kufřík s bombou, ale skryté překvapení.
Osvobodit dva holoubky bílé není to tak jednoduché...
Další pokus úspěšný? Ano. Ale vypuštění holubů do vzduchu už jsem nestihla zachytit.
Bylo to nezvyklé a bylo to krásné.
On a ona? Možná za dvacet let...
Chomout, koule a řetěz ženichovi, bičík nevěstě.
Není nad dobré kamarády.
První zkouška v manželství. Obstojí?
To není vykročení na cestě životem, ale taktický přesun směrem k hostině...
Malé Popelky. Jen místo hrachu a čočky sbírají rýži...
Kdo chvíli stál, už stojí opodál.
Rozdělení práce. Rovným dílem...
Malých hostí není nikdy dosti
Krásně nazdobená svatební tabule.
Chystané rožnění. O tohle jsem, prosím, přišla, bo jsem byla jen u obřadu.
No není to škoda?
Svatební dort. Parádní, že?
Žádné komentáře:
Okomentovat