neděle 28. srpna 2011

Zelená míle

28.8.2011 (filmotéka)

Aby bylo jasno - nemám ráda filmy z vězeňského prostředí.
A už vůbec ne takové, kde jsou líčeni vězni jako ubohé oběti systému a jak se mají v tom vězení mizerně.
Ale tento film mě dostal do kolen a dodnes patří k mým nejoblíbenějším filmům.
Paul Edgecombe pracuje jako dozorce ve vězení pro těžké zločince, kteří jsou odtud posíláni na smrt. Poslední cesta na popravu vede zelenou chodbou, díky své barvě a svému účelu zvanou Zelenou mílí.

Paul svým svěřencům nemíní znepříjemňovat poslední dny před smrtí, ví, že jejich pobyt zde je omezený a jejich cesta konečná. Bohužel, tento názor nesdílí jeden z nových zaměstnanců, hloupý a nadutý Percy Wetmore, který se ohání svým příbuzenstvím s vlivným strýcem všude, kde může. Přesto Paul dokáže Percyho ovládnout natolik, že se krotí ve svých zlomyslných výpadech.

V době, kdy se tento příběh odehrává, přivádějí do vězení nového odsouzence na smrt - obrovitého černocha jménem John Coffey. Černoch už svým vzezřením nahání strach - je to člověk, který by mávnutím ruky mohl přerazit vaz. A je obviněn ze znásilnění a vraždy dvou malých holčiček.

Že s Johnem Coffeym není něco v pořádku, pozná Paul velmi brzy. Tento údajný vrah a násilník je totiž obdařen jakousi zázračnou schopností uzdravovat... Paul sám dostane jako první dar uzdravení. Nemůže se smířit s představou, že člověk obdařený takovou úžasnou mocí je schopen vraždy - a po příchodu nového vězně, psychopatického Billa Whartona, se leccos vysvětlí. Pro Johna Coffeyho je však pozdě - obyvatelé jižanského městečka, kde se onen zločin stal, jsou příliš pobouřeni a žádost o milost by rozhodně neprošla. John sám je smířen se smrtí a zdá se, že se pro něj stává i únikem nejen z tohoto života, ale i z pocitu utrpení, který ho užírá stále silněji.

Pro Paula se časem tento příběh zdá být jako sen. Jediný důkaz, že se vše opravdu událo, je živá existence jisté vězeňské myšky zvané Jingels, která díky Coffeyho zásahu žila o mnoho let déle než ostatní myši.





Údaje z ČSFD:

Drama / Mysteriózní / Krimi
USA, 1999, 188 min




BONUS: perličky a zajímavosti, které uvedl "Don Corleone", člen ČSFD. Tyto perličky jsem si dovolila zapůjčit, doufám, že Don Corleone nebude mít námitky a nepošle na mě mafiánskou výpravu...


Zajímavosti: Jméno John Coffey bylo převzato od středoškolského profesora, kterého Stephen King, autor předlohy, potkal.
- Film byl původně zasazen do roku 1932, ale posléze posunut, aby v něm mohl figurovat snímek Top Hat, který je zmíněn.
- Ve filmu hraje i Harry Dean Stanton a je zajímavé, že jsou v něm postavy jménem Harry a další jménem Dean Stanton. Jde o náhodu, protože kniha byla napsána dávno předtím, než byl herec obsazen.
- Herec Michael Clarke Duncan není tak vysoký, jako ve filmu. Jeho výšku umocňovaly různé úhly záběru. Například David Morse, který ve filmu také hraje je pouze o tři centimentry menší.
Bachaři mají na sobě uniformy, i když se v té době ještě nenosily. Byly do filmu dodány, aby postavy vzbuzovaly vážnost.
- Hudba, která hraje v reproduktorech v domově důchodců, když poprvé starý Paul Edgecomb vyjde z pokoje, je naprosto stejná, jakou hrají během podávání léků ve filmu Přelet nad kukaččím hnízdem.
- Tom Hanks měl původně hrát i postavu starého Paula Edgecomba, ale nepomohlo ani silné líčení, aby vypadal na věk, který měl hrát. Do role byl tedy obsazen Dabbs Greer.
- Elektrické křeslo bylo postavené podle původního, které je uloženo v muzeu ve vězení Moundsville State Penitentiary v Západní Virginii. Tam se také natáčel závěr filmu.
- Elektrické křeslo si při natáčení vyzkoušel i Stephen King, ale po chvilce žádal u uvolnění, ten pocit se mu vůbec nelíbil.
- Michaela Clarke Duncana doporučil pro roli Johna Coffeyho jeho kolega Bruce Willis, který s ním hrál ve filmu Armageddon.

Můj dojem z filmu: úžas, smutek a dojetí
Moje osobní hodnocení: 100%

Četla jsem i knihu a myslím, že v tomto případě jsou vynikající jak kniha, tak filmová adaptace.
Doporučuji, je to opravdový zážitek.


Žádné komentáře:

Okomentovat