Nastěhovala se beze slova.
Nebo bez mňouknutí?
Zničehonic se tam objevila, sveřepě zaťatá a rozhodnutá nenechat se vystrnadit.
Nebyla úplně cizí, občas jsem ji vídala u nás na dvoře, vždycky jednou za pár dní.
A teď je u mě v baráku. Zavrtaná pod topením, ani nedutá.
Když sypu kočkám granule, nebo rozděluji konzervu, přidám i jí.
Po pár dnech, když na ni mluvím, začíná mhouřit oči.
Předtím koukala docela zle, nedůvěřivě, ostražitě, připravena vystartovat při prvním ataku.
Koukala jako sůva z nudlí... A dnes si vrní pod topením a myslím, že takhle dobře se nikdy za svý roky kočičího života neměla.
Žádné komentáře:
Okomentovat