Tak trošku si popěvuji společně se Spirituály. Asi kdyby mě slyšeli, zvedli by oči k nebi a zvolali by: co jsme komu udělali?
Naštěstí
šetřím jejich hudební sluch a tak si popěvuji jen ve svém doupěti. Do
uší mi cinká krásná hudba a mírně chraptivý hlas zpívá o Válce růží,
krásnou baladickou písničku vystřídá Trh ve Scarrborough. Dnešek mám
vůbec ve znamení folku a country...
Velikonoce už odplynuly jak noční sen a tak jen vysbírávám střípky.
Sobota
byla ve znamení výletu. Návštěva strýce a tety, bráchy taky chytil
nějaký podivný stesk a chtěl vidět místo, kam jezdil na prázdniny jako
malý kluk - za babičkou. Vzal sebou Paťu, aby taky poznal strýce a tetu a
místo, kde jsme měli rodinu.
První zastávka
byla na hřbitově, šli jsme zapálit svíčky, aby jim nebylo tolik smutno.
Na hrobě vykvetlo několik modrásků, drobné kytičky. V kamenných vázách
umělé kytky, levandule. Taky skromné kytičky. Živé by byly hezčí, ale
zase rychle zvadnou...
Na
oběd a kafe k bráchovi, zhodnotit jeho nedávnou přestavbu koupelny - je
opravdu moc pěkná. Dosadil tam svůj vytoužený sprcháč, taky o něm
začínám přemýšlet. Je to pohodlnější, jen nakročit a sprchnout se a pak
zase jednoduše vykročit. Žádné otravné lození do vany a z vany, navíc
menší riziko, že podjede noha a bude vystaráno.
Po vypité kávě statečně nastartováno a jelo se.
Svinská zima, to vám povím.
Měla
jsem sice zimní bundu a halenku s dlouhým rukávem, ale byla mi pěkná
kosa. Možná i proto, že jsem byla nevyspaná, když se člověk budí
čtyřikrát za noc, moc tomu nedá...
Když už jsme
byli u těch hřbitovů, zašli jsme se podívat i za babičkou a tetou se
strýcem. Dědečka jsem ani nezažila, už když moje mamka byla malá, přišla
o něj - na cestě z pole ho zabil blesk. I můj druhý dědeček z tátovy
strany byl pro mě jen osobou na fotce. Zažila jsem vlastně jenom
babičky...
Přišel čas na návštěvu živých.
Před
bytovkou, kde bydlí teta se strýcem, mi padl do oka vajíčkový strom.
Skromně ozdobený (teta mi později prozradila, že těch vajíček tam bylo
kapku víc, ale některé byly přemístěny neznámými osobami), ale pěkný.
Tento stromek byl podkladem pro mé velikonoční přání!
Strýc
si pohodlně hověl v křesílku, teta poletovala mezi námi všemi a Paťa se
hned příznivě sladil s malým Samíkem, svým bratrancem z druhého (možná
už i třetího) kolena. Hnedle se zašili vedle do pokoje a hráli člobrdo,
stavěli vláček a kreslili...
To malování a čárání budeme mít
asi v rodině, můj dědeček, kterého jsem nepoznala, prý moc pěkně maloval
zvířátka, strýc (právě tento) malovával taky, i jeho syn, můj
bratranec, rád maloval, ve dvanácti letech se zaměřoval nejvíc na
pojízdnou techniku, auta, traktory, kamiony.
Maloval je dost
detailně, včetně upevňovacích šroubů na pneumatikách... škoda, že jsem
neofotila některý z obrázků. Ta hlava děravá...
Povídali
jsme si celé odpoledne a bylo o čem mluvit... rodina, příbuzní, minulé
časy, současná doba, starosti a radosti, děti, vnuci, bratránci,
sestřenky, rozvody, svatby, práce, nezaměstnanost, televize, recepty,
zdraví ...
Prostě, jak už to tak bývá.
(Na
fotce probíhá zrovna prohlídka digitálního foťáčku, strýc uvažuje o
koupi něčeho cenově dostupného...jak vidět, všichni se pilně zapojili do
zkoumání funkcí.)
U tety mě okouzlily překrásné orchideje, které měla na okně. Tohle je zabráno z bočního pohledu...
Další dva pohledy už jsem vzala klasicky. Možná to nejsou nejčistčí obrázky, ale orchideje jsou prostě překrásné.
Královské!
Za oknem navíc svítí krásný zlatý déšť...
Fialová a žluté pozadí je děsně kýčovité.
V tomto případě však krásně ladí a tvoří nádherný obraz.
Na
stole měla tetička ještě jednu orchidejku, temně rudou. Dračí oko. (Tak
se orchidea samozřejmě nejmenuje, tak jsem si ji pojmenovala sama pro
sebe).
U této fotky
jsem si všimla jedné zvláštnosti - když je v menším formátu, vypadá to,
jako by byly v květu zasazeny malé obličejíky. Nezdá se vám?
Jak benátské masky uprostřed květu.
Než
jsme se rozloučili, upozornila mě teta ještě na jednu zahrádku
nedaleko, kde si majitel potrpí na mnohé zvířectvo... leč, umělé. Ještě
jsme tam rychle skákly a já vyrobila ze tři fotky a doufala, že se z
domu nevyřítí rozlícený majitel a nedá mi pár facek a nesebere mi
foťák...
Nevyřítil se, nedal a nesebral!
Myslím, že pro malé děcka je to magnet... určitě se tam chodí dívat!
(I když nevím,jestli tyhle fotky nesmažu, mám trochu blbej pocit, jako že někomu lezu do soukromí...
Jaký je váš názor? Je to hodně soukromé? Nebo ještě rozumně poloveřejné?)
Ale udělala jsem změnu - fotky mírně zkreslila. Takhle není možné poznat ani značku auta...
Cestou jsme stihli i navštívit market a nakoupit, samozřejmě, den volna, musíme se zásobit!
A
já si hlavně pořídila několik plísńových sýrů, které jsou u nás
dražší... na topinky výborné, ještě v kombinaci s pokrájenými olivami a
kouskem nějaké dobré šunky či uzeniny jako takové.
Dodatlováno.
Během
psaní a přidávání fotek přehrán a přezpíván Širý proud, Krutá válka,
Doney Gal, Vůz do Tennessee, Kovbojův nářek, Zelené pláně, Poutník a
dívka, Farao, Dál tou vodou, Zlatá klec, Slávy den, Pocestný, Kornet a
dívka, Motýlí valčík, Poločas rozpadu, Trh ve Scarborrough, Pocity,
Oblak, Pecky v čokoládě a Plachetnice.
Folk je nádhernej.
Žádné komentáře:
Okomentovat