pondělí 9. dubna 2012

Broukám si do ticha

9.4.2012

Tak trošku si popěvuji společně se Spirituály. Asi kdyby mě slyšeli, zvedli by oči k nebi a zvolali by: co jsme komu udělali?


Naštěstí šetřím jejich hudební sluch a tak si popěvuji jen ve svém doupěti. Do uší mi cinká krásná hudba a mírně chraptivý hlas zpívá o Válce růží, krásnou baladickou písničku vystřídá Trh ve Scarrborough. Dnešek mám vůbec ve znamení folku a country...

Velikonoce už odplynuly jak noční sen a tak jen vysbírávám střípky.
Sobota byla ve znamení výletu. Návštěva strýce a tety, bráchy taky chytil nějaký podivný stesk a chtěl vidět místo, kam jezdil na prázdniny jako malý kluk - za babičkou. Vzal sebou Paťu, aby taky poznal strýce a tetu a místo, kde jsme měli rodinu.

První zastávka byla na hřbitově, šli jsme zapálit svíčky, aby jim nebylo tolik smutno. Na hrobě vykvetlo několik modrásků, drobné kytičky. V kamenných vázách umělé kytky, levandule. Taky skromné kytičky. Živé by byly hezčí, ale zase rychle zvadnou...

Na oběd a kafe k bráchovi, zhodnotit jeho nedávnou přestavbu koupelny - je opravdu moc pěkná. Dosadil tam svůj vytoužený sprcháč, taky o něm začínám přemýšlet. Je to pohodlnější, jen nakročit a sprchnout se a pak zase jednoduše vykročit. Žádné otravné lození do vany a z vany, navíc menší riziko, že podjede noha a bude vystaráno.

Po vypité kávě statečně nastartováno a jelo se.
Svinská zima, to vám povím.
Měla jsem sice zimní bundu a halenku s dlouhým rukávem, ale byla mi pěkná kosa. Možná i proto, že jsem byla nevyspaná, když se člověk budí čtyřikrát za noc, moc tomu nedá...

Když už jsme byli u těch hřbitovů, zašli jsme se podívat i za babičkou a tetou se strýcem. Dědečka jsem ani nezažila, už když moje mamka byla malá, přišla o něj - na cestě z pole ho zabil blesk. I můj druhý dědeček z tátovy strany byl pro mě jen osobou na fotce. Zažila jsem vlastně jenom babičky...


Přišel čas na návštěvu živých.
Před bytovkou, kde bydlí teta se strýcem, mi padl do oka vajíčkový strom. Skromně ozdobený (teta mi později prozradila, že těch vajíček tam bylo kapku víc, ale některé byly přemístěny neznámými osobami), ale pěkný.
Tento stromek byl podkladem pro mé velikonoční přání!

Strýc si pohodlně hověl v křesílku, teta poletovala mezi námi všemi a Paťa se hned příznivě sladil s malým Samíkem, svým bratrancem z druhého (možná už i třetího) kolena. Hnedle se zašili vedle do pokoje a hráli člobrdo, stavěli vláček a kreslili...
To malování a čárání budeme mít asi v rodině, můj dědeček, kterého jsem nepoznala, prý moc pěkně maloval zvířátka, strýc (právě tento) malovával taky, i jeho syn, můj bratranec, rád maloval, ve dvanácti letech se zaměřoval nejvíc na pojízdnou techniku, auta, traktory, kamiony.
Maloval je dost detailně, včetně upevňovacích šroubů na pneumatikách... škoda, že jsem neofotila některý z obrázků. Ta hlava děravá...


Povídali jsme si celé odpoledne a bylo o čem mluvit... rodina, příbuzní, minulé časy, současná doba, starosti a radosti, děti, vnuci, bratránci, sestřenky, rozvody, svatby, práce, nezaměstnanost, televize, recepty, zdraví ...
Prostě, jak už to tak bývá.

(Na fotce probíhá zrovna prohlídka digitálního foťáčku, strýc uvažuje o koupi něčeho cenově dostupného...jak vidět, všichni se pilně zapojili do zkoumání funkcí.)



U tety mě okouzlily překrásné orchideje, které měla na okně. Tohle je zabráno z bočního pohledu...

Další dva pohledy už jsem vzala klasicky. Možná to nejsou nejčistčí obrázky, ale orchideje jsou prostě překrásné.
Královské!
Za oknem navíc svítí krásný zlatý déšť...


Fialová a žluté pozadí je děsně kýčovité.
V tomto případě však krásně ladí a tvoří nádherný obraz.

Na stole měla tetička ještě jednu orchidejku, temně rudou. Dračí oko. (Tak se orchidea samozřejmě nejmenuje, tak jsem si ji pojmenovala sama pro sebe).

U této fotky jsem si všimla jedné zvláštnosti - když je v menším formátu, vypadá to, jako by byly v květu zasazeny malé obličejíky. Nezdá se vám?
Jak benátské masky uprostřed květu.

Než jsme se rozloučili, upozornila mě teta ještě na jednu zahrádku nedaleko, kde si majitel potrpí na mnohé zvířectvo... leč, umělé. Ještě jsme tam rychle skákly a já vyrobila ze tři fotky a doufala, že se z domu nevyřítí rozlícený majitel a nedá mi pár facek a nesebere mi foťák...
Nevyřítil se, nedal a nesebral!



Myslím, že pro malé děcka je to magnet... určitě se tam chodí dívat!
(I když nevím,jestli tyhle fotky nesmažu, mám trochu blbej pocit, jako že někomu lezu do soukromí...
Jaký je váš názor? Je to hodně soukromé? Nebo ještě rozumně poloveřejné?)
Ale udělala jsem změnu - fotky mírně zkreslila. Takhle není možné poznat ani značku auta...

Cestou jsme stihli i navštívit market a nakoupit, samozřejmě, den volna, musíme se zásobit!
A já si hlavně pořídila několik plísńových sýrů, které jsou u nás dražší... na topinky výborné, ještě v kombinaci s pokrájenými olivami a kouskem nějaké dobré šunky či uzeniny jako takové.

Dodatlováno.
Během psaní a přidávání fotek přehrán a přezpíván Širý proud, Krutá válka, Doney Gal, Vůz do Tennessee, Kovbojův nářek, Zelené pláně, Poutník a dívka, Farao, Dál tou vodou, Zlatá klec, Slávy den, Pocestný, Kornet a dívka, Motýlí valčík, Poločas rozpadu, Trh ve Scarborrough, Pocity, Oblak, Pecky v čokoládě a Plachetnice.
Folk je nádhernej.

Žádné komentáře:

Okomentovat