Dvojí život Heleny Grahamové

Od sester Brontëových jsem četla už několik románů, ale Helena Grahamová a její dvojí život mi pořád nějak unikaly.

A když jsem si ji půjčila z knihovny a o dva dny později stahovala z Databáze knih tu šílenou padesátibodovou výzvu, román se mi do jednoho z bodů hodil. Rozhodla jsem se je číslovat podle toho, jak budu číst a ne podle toho, jak je sestaven žebříček.

1. klasická romance

Příběh se odvíjel pozvolna a přiznám se, že první stránky mě dost nudily. Všední život na venkově rozčeří příjezd tajemné mladé ženy - vdovy, s dítětem. Helena Grahamová, jak se ona žena jmenuje, způsobí čekanou vlnu zájmu, zvědavosti, dotazů a návštěv. Ke své škodě je však velmi rezervovaná, odtažitá a téměř nespolečenská, čímž proti sobě popudí většinu místních žen a dívek.

Vzbudí však i zájem některých mužů, z nichž jeden, jménem Gilbert, se do ní opravdově zamiluje. A z jeho pohledu je vlastně onen příběh vyprávěn. Mladá žena ho zaujme, obdivuje její odhodlání se uživit malířstvím, její snahu o výchovu synka, její tajemnost. Jako správný lovec krouží kolem a našlapuje lehce. Aby nepošlapal její sny a své naděje.

Vše se však tříští v okamžiku, kdy se na obzoru objevuje jiný muž a dokonce se zdá, že je součástí Helenina života.

V návalu žárlivecké scény se Helena odhodlává a protože i jí se mladý muž líbí a nechce ho ztratit, dává mu do rukou svůj život psaný v deníku.

Další část už nabírá grády a je zajímavější - líčí život z pohledu Heleny, která se ve skutečnosti nejmenuje Grahamová. Popisuje svůj život u tety a strýce, když její matka zemřela a otec o ni nestál. V době dospívání je obeznámena s nebezpečím, číhajícím na všechny mladé ženy a s přehledem odmítá vůbec možnost, že takové nebezpečí (padnout do rukou lehkomyslnému floutkovi) by jí hrozilo.

Leč, odříkaného chleba je někdy největší krajíc a Helena se zamiluje, bláznivě a slepě, právě do tohoto typu člověka. Který na ni působí nesmírně sympaticky, navíc, když má dobrou chvilku, vypadá i spořádaně a je odhodlán začít nový, slušný život, kdyby se mu dostalo té cti, že by získal slušnou manželku, která by ho přivedla na tu správnou cestu.

To je ta nejlepší výzva pro každou odhodlanou naivku, a platí od dob dávných po dnešek.

Další osudy Heleny jdou jak podle nalajnovaného scénáře každého zkušeného psychiatra.

A opravdu jsem chtě nechtě stále srovnávala život (nebo spíš peklo) Heleny, v porovnání s životem našich současných žen.

Chtě nechtě jsem obdivovala její vytrvalost, s níž zůstávala s manželem, který jí stále víc opovrhoval a dával jí své opovržení najevo. Obdivovala jsem její naději a víru, že ho skutečně změní, svým chováním, svým příkladem. Bohužel, je nucena časem přiznat sama sobě pravdu, a dokonce připustit, že ten nebohý svedený mladík je ve skutečnosti jedním z nejhorších a vůdčích členů skupinky Londýnských floutků. Přesto věrně vytrvává po jeho boku a je odhodlaná své břímě nést i proto, že si prosadila svou - před tímto sňatkem byla několikrát varována, a to nejen od tety, ale i od své nejlepší přítelkyně.

Je fakt, že v dnešní době by současná manželka manžela vypráskala z bytu, nebo spíš, okamžitě podala návrh na rozvod. Jenže, Helena nežila v dnešní době. Žila v době, kdy se ženy vdaly a žily v dobrém i ve zlém se svým mužem až do smrti. Jen v ojedinělých případech byl zřejmě rozvod (nebo odluka) možné. A hlavně, její hrdost sama by nedovolila přivolit k takovému řešení.

Že se nakonec odhodlala k jinému řešení, je zřejmé z úvodu knihy. Utéct od manžela, přijmout cizí jméno, zachránit sebe i své dítě před totální morální zkázou a zkusit žít po svém. Docela se jí to daří, jenže osud někdy zamíchá karty a vyloží je po svém.

Dál už bych spoilerovala a tak krátký popisek románu ukončím.

Knihu bych celkem doporučila. Není to taková pecka jako Jana Eyrová, ani Villette, a už vůbec ne Na Větrné hůrce.

Ale pořád je to příjemné počteníčko, které vás po trochu nudném úvodu zatáhne do děje, ani nebudete vědět jak. Čte se dobře a jsem opravdu ráda, že jsem si ji konečně půjčila.

Trochu romantická, trochu odpočinková i trochu na zamyšlení.

Zkuste.

Jako upoutávku přidám pár ukázek, ofocených z knihy. Kompletní děj sice nevyzradí, ale napoví leccos o stylu psaní, a jestli bude kniha čtivá - nebo ne.

Na začátku rozhovor tetičky s mladou, ještě svobodnou Helenou.

Helena je opravdu přesvědčena, že jí se tyto obavy netýkají. Že je natolik rozumná, že by své srdce nedala muži zhýralému a rozmařilému. Jenže, největší masožravky mají nejkrásnější vzhled - a na svou kořist čekají trpělivě.

Její nastávající samolibě zjišťuje, jak moc je milován a obdivován. To zalichotí každému, zjistit, že objekt jeho zájmu se sám zajímá o jeho postavu. A v nestřežených okamžicích kreslí jeho portrét.

První nemilé záchvěvy reality - ani to nezlomí Heleninu lásku a odhodlání se vdát.

A první ukázky dokonalého psychického týrání.

Heleniny obavy i naděje. A znovu obavy.

Konec už vynechávám...

Byla to dokonalá studie psychického teroru a šikany. Domácí násilí jak vyšité! A nejsmutnější je fakt, že za ta století se lidské chování vůbec nezměnilo. Byť v moderním hávu a s moderními možnostmi, jsme v podstatě stejní neandrtálci. Jen se vzděláním.

Dvojí život Heleny Grahamové u nás vydala Mladá fronta, v roce 1975.

Přeložila Miroslava Gregorová.

(Kniha stála 30 korun)

P.S. zajímavost - postavu Helenina manžela Arthura vystihla Anne z pozorování svého vlastního bratra, který byl bohužel jeho barvitým a živým obrazem. Takže, zkušenost z první ruky...