Zjistila jsem, že

Není dobré si zapomenout doma mobil.

Je dobré mít v šuplíku kuchyňské linky jedny nůžky, na stříhání čehokoliv.

Jak příjemné je, moct se osprchovat, když je člověk špinavej jak prase.

Jak krásné je na jaře pozorovat, jak kvetou stromy.

Jak hrozivá je budoucnost, když nehrozí válka z Ukrajiny, hrozí muslimismus nebo odbourání genderové segregace.

Že i civilizovaná země jako je Norsko se může ukázat jako totálně vyšinutá.

Jak hrozivé je pomyšlení, že za všemi těmi nesmyslnými změnami a ústupky je opravdu nějaký plán, vedoucí ke krásnému Novému světu.

Jak dovede naštvat, když upletu tři řady vzorku a zjistím, že se mi posouvá počet oček, oproti předloze.

Jak dovede zdrtit pomyšlení, že každé rozhodnutí je špatné. Dokonce i rozhodnutí, které nakonec neučiníme.

Jak dalece může zaujmout pitomý seriál.

Jak blbě se dá natočit film o ženách.

Jak krásné věci dovedou lidi vytvářet. Viděno na Fleru nebo na Facebooku.

Jak děsně dobrý je šíleně nezdravý zákusek s krémem, ovocem a želatinou.

A že moc dobrá je pohanka na sladko, kdežto na slano bych z ní zblila.

Že se i s nepodařeně nastaveným foťákem se dá nakonec vycvaknout zajímavá fotka a že se dá taková fotka ještě zajímavěji upravit.

Nakonec, že při vší té bídě a hrozbách lidi žijou dál své normální životy - a to je dobře.