Jarně

Že bude v únoru tepleji než v dubnu, s tím málokdo počítal a dubnové rozmary leckteré z nás zaskočily.

Musím přiznat, že tento týden byl jeden z nejhorších v tomto roce, kdy jsem se cítila mizerně na těle i na duchu. Takhle pod psa mi bylo snad ještě při chřipajzně s devětatřiceti stupněma. Ale jsou to vysvětlitelné jevy, jeden přírodní a druhý člověčí.

Ale už jsem se z toho slavnostně vybabrala, aspoň zatím, a dokonce nafotila pár snímků.

Některé fotky jsem zkoušela vycvaknout někdy před dvěma týdny.

Třeba na vedlejší ulici.

U nás paradoxně všechno kvete později. Co jsem viděla na mnoha blozích skoro před měsícem, to jsem zaznamenala u nás až před dvěma týdny. A tak zatímco jinde některé kytičky odkvétají, u nás jdou do květu.

A tak tu máme jarního pípala, který si sedí ve větvích ořešáku.

Foceno fujifine6000.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

První jarní fialové... cosi. Snad krokusy?

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

No a samozřejmě sněženky. Proboha, snad to jsou sněženky! V tomto miléniu si nejsem jista ničím.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Pro změnu kousek zvířeny. Náš Samet na útěku. Ale je to šikovnej kocúr! Žádnej fouňa!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Tady se pro změnu tváří jako největší vzorňas.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

A pro změnu naše Čička. Ráda se válí na papírech, ale to Sametka taky. Jakýkoliv časopis, nebo aspoň leták. Nepohrdnou ani knihou, ale tu se snažím z pod nich vytahovat.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Za čím to kouká? Za mou levou rukou (v pravé držím foťák). Potřebuji ji nějak zaujmout, aby mi nezdrhla ze záběru. A tak kroutím levou rukou, luskám prsty a tak všelijak blbnu. Chvíli to zabírá.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Před nádražím znovu krásně rozkvétá strom. Ale jak málo výrazné jsou ty kvítky pod šedou oblohou!

Zkusím je ještě nafotit, jestli se mi podaří, za jasného dne.

Foceno benqem.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Ve čtvrtek hned ráno na hřbitov. Zima jak v psírně, mokrá zemina. Kope se sice lehce, ale nabaluje se bláto jak na motyku, tak na hrábě. O botech ani nemluvě, fuj!

V pátek tam jít nechci, nemá se hýbat s hlínou, ani dělat cokoliv s vodou (proto jsme v pátek nedělali na zahradě, ani neprali prádlo. Umytí nádobí se do toho snad nepočítá)...

U márničky vyfoceny krásné narcisky. Zde trochu zesvětleno v Picasa.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

V sobotu se rozšoupla a kapánek pouklízela. S obědem jsem se nemusela crcat, uvařeno mám od včerejška. Buchtu udělám až večer a protože je ještě hezky, zkusím vyjet na kole.

Cestou první záběr - náš kostel.

Foceno znovu fujifine6000. A kapánek přisvětleno v Picasa.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Co mě lákalo, krásná modrá obloha s bílými třásněmi a beránky a přímo duchnami a skoro hrady.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Stromy ještě holé, ale jako bych cítila ten příslib jara.

Pokud ovšem nebude sněžit. Už teď je mi zimno, navíc mi klekly baterky ve foťáku. Balím foťák, kolo a svištím domů.

Ještě trochu pohrabu předzahrádku, zahraju se se Sametkou na honěnou (zase mi proklouznul na ulici) a kráčíme domů.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Přeji vám pěkné Velikonoční svátky!