Ve vodách se zrcadlí duše stromů

17.6.2013

Jen chvíli za jasného dne se hladiny vod rozjasní a dovolí stromům, aby se v nich shlížely.

Jedno stařičké kolo, brašnička a foťák. Jen tak, pro jistotu.

Projížďka k rybníku, přes štěrk a polňačku.

Kolem svěží zeleň, spousta zelené, po májových deštích jako zrozené.

A otevře se pohled na nádherné zrcadlení.

Pěkný výhled na sousední dědinu a kopec zvaný Výhon. Kdysi tam byla studánka, dnes je tam postavena rozhledna.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Malebný koutek velkého rybníka. Rybník od slova ryby. Tento je opravdu rybí, žádné koupalisko.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Rybaříci (ne na Modré zátoce). Komářice štípaly, mušky se rojily, voda se čeřila a stromy se zrcadlily.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Jedno slepé rameno druhého rybníka.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Poslední záblesky slunce

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Nahoře i dole u třetího rybníka.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Hlavou dolů

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Do neznáma.

Nebo jinak, pruty a vlasce.

Relax, ticho, šplouchání vody, švitoření ptactva a skřehotání žab.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Soumračnou oblohu křižují letadla.

A na nebi měsíc. Dorůstá.

(Chcete, aby vám rychleji rostly vlasy? Ideální doba jít se nechat ostříhat.)

Ve vodách se zrcadlí duše stromů.

Ve vodách se zhlíží zapadající slunce a několik obláčků.

A vodník si tiše pobrukuje a chystá už tolik profláknuté mašle. Neví, že dnešní holky mají jiné koníčky, než sbírat z vrbiček mašličky.