Brněnské maličkosti

Plán A, zajet v pondělí do Brna, tentokrát nákupově. Potřebuji obnovit šatník, botník a kočkám spešu granule, které v nedalekém miniTescu prostě nejsou.

Plán A selhal, řekněme ze zdravotních důvodů.

Plán B - podniknout totéž druhý den.

Plán B neselhal, jen mi ráno ujel autobus a tak jsem prostě jela o dvě hoďky později, no. Svět se kvůli tomu nezbořil a navíc nepršelo, což bylo fajn, a venku příjemně, což bylo také fajn.

Původní plán (všimněte si, že cokoliv naplánujete, se nesplní do puntíku?) byl - Knižní klub, směr přes Zelný rynek na Cejl, cestou se stavit v několika obchodech s hadrama a zkusit sehnat novou bundu na podzim lomeno zima. Na Cejlu mrknout do obuvi, kde se nachází obuff nejen zdravotní, ale též vycházková.

Takže, Knižní klub se vydařil, zakoupena Boučková a její Rok kohouta (Boučková se mi čte splavně a píše tak, že se dá číst i podruhé). Na Zelňáku jsem neodolala a koupila kilčo okurek nakladaček - kteréžto klidně sežeru na posezení, bez nakládání, protože okurky nakladačky mají prostě fantastickou chuť - a cestou fotila, kdo by to řek.

Potěšilo mě, že se chuť k focení vrátila, pořád ještě mám starý benq bez makra, je hodně náladový, ale zase se nenudím a vždycky jsem zvědava, jak se fotky povedou. Takže jsem procházela ze Zelňáku a hodně jsem cvakala a lidi se zastavovali, aby se mi nedostali do záběru a já cvakla co jsem chtěla a usmála se na ně, že jako můžou jít dál. Asi si říkali, ta ženská je blázen, nebudu provokovat.

Mimochodem, cvakání by mohl být dobrý způsob, jak navazovat známosti! Tohle si zapíšu do seznamu cenných rad, jak se seznamovat. U cvakání se totiž dá zapříst rozhovor úplně nezaujatě, přirozeně a volně, bez pocitů trapnosti.

Teda né že bych se seznamovala, jen mi připadá, že by to nebyl problém.

Cestou roztomilý rozhovor s týpkem z eonu, kterýžto mi nabízel údržbu plynových kotlů a spotřebičů a nejlépe abych si pořídila nový, záběry na obchody, které kupodivu zůstaly ještě z doby takzvaně totalitní (ona ta doba totalitní je pořád dál, jen je ta totalita rafinovanější), a kýžený nákup v pracovních oděvech.

Dobrý, nebudu už dál unavovat.

Před nádražím nová dlažba a kofi-kofi. To je pojízdný stánek s kafetem, jednou snad možná i ochutnám.

U šalin vysazeny květináče s muškáty, krásné barevné girlandy.

Tam, kde bývalo kino Družba, mi to připadá jako póvlové zábavní centrum třetí kategorie.

Mahenka je nádherná stavba s cingrlátky jako ze šlehačky.

A Brno má vůbec nádherné stavby, aspoň v centru města.

Vaňkovka je jedna z nejzdařilejších projektů posledních dob.

A vzhledem k tomu, že se upravil plac kolem brněnského nádraží, mohu doufat, že zůstane zachováno.

I když, nějaký kokot si může usmyslet, že z brněnského nádraží udělá hotel nebo další nákupní zónu...

Takže, fotopřehlídka začíná. Zde zmíněná květinová výzdoba.

Tady se opravuje o sto dvanáct.Ještě nedávno se dodělávala dlažba (kočičí dlažba), teď se spravuje vlastní kašna.

Když se podíváte mírně vlevo... na rohu známá sýrárna (vážně to tam moc pěkně voní).

Když nakouknete, nakoukne i na vás. Brněnská radnice. V podchodu brněnský krokouš, brněnské kolo a pak si jenom vyšlapete schody.

Jeden z rohových domů na Masaryčce. Krásná architektura, co říkáte?

Jako příď lodi. Tato budova se nachází přímo naproti té předchozí, jedna vyzdobená, druhá strohá. Přesto, pěkně se doplňují.

Ulice... Běhounská? Jak nejezdím do Brna často, ztrácím přehled.

Tak tohle jsem nově objevila. Buď je to nově opraveno a upraveno, nebo jsem krtek a vážně jsem si toho nevšimla.

Dům u kamenné panny.

O pár metrů dál za výlohou krásná nabídka porcelánu. Zřejmě limitovaná. A tuze krásná!

Tento obchůdek je navíc jeden z těch, které vydržely přes nepřízeň doby. V suterénu příze a bavlnky, také korálky a další potřebné výrobky, v přízemí a po schodcích nahoru hrnky, keramiky, vázičky, čaje, přírodní vůně a silice, zkrátka báječný vonný ráj.A něco navíc jsem našla, když jsem fotila venkovní vitrinu. Jen nevím, jak dlouho se to vyskytuje, zřejmě už chvíli ano, podle stupně zaprášení. Jaktože jsem si toho nevšimla dřív?

Mravenci! Mravenci jak živí, jen v nadživotní minulosti. Pardon, velikosti.

Další krásný kousek architektury.

Procházím k Měnínské bráně. Zjistila jsem, že mě fascinují střechy.

Už se blížím k Divadelní ulici, další šikovné záběry

Krásná a ojedinělá stavba.

Tady někde se chodilo do kina. Nojo, ta zatracená nostalgie. Tipuji, že vchod byl tam, kde je nyní Utopia.

A zde máme Dům umění, před lety Husa na provázku. Ale Provázek už je jinde, na lepším a tak Dům umění má volné pole působnosti.

Přemýšlím, jestli je to umělecká instalace nebo fušersky nedokončená instalace. Ale asi to bude umělecká instalace.

Romantický výhled přes neromantickou ulici plnou aut.

A kousek klasického umění!

Cestou zpátky mě v podchodu zaujaly tyto upoutávky. Zajímavý způsob upoutávek.

Přechod přes lavku kolem Tesca, do Vaňkovky. Tam dole, jak jsou městské autobusy, jsou i zastávky do Tesco shopingu, Ikei, Elektroworldu a také do Olympie, což je další nákupní středisko. Do třetice je tam i zastávka pro Futurum, kde dřív býval solidní market Carrefour. Ten se mi vážně líbil, vždycky to tam pěkně vonělo od pečení chleba, rohlíků a buchet.

Zde ještě jeden z pohledů na Tesco a tím se s vámi loučím, vážení. Děkuji za vaši pozornost a doufám, že jste se nenudili. Já se taky nenudila, tolik překlepů se mi nepovedlo vyrobit snad za celé dva měsíce.

Závěr: nekoupila jsem ani jedny boty, které jsem chtěla. Mám místo nohou kopyta, nebo jsem prostě měla smůlu.

Stejně tak blbě jsem dopadla s bundou. Vážně není větší velikost než L?

A pokud je, musí jít o hadr?

Nicméně, nepřátel se nelekejme a na množství nehleďme. Pro mě další příležitost jet do Brna.